Jak uplynulou sezónu hodnotíte?
„Myslím, že byla úspěšná. Odehráli jsme pěkné zápasy i play-off, ve kterém jsme se dostali do semifinále. Samozřejmě se nám nevyhnuly výkyvy, ale v globálu byla sezóna za mě povedená.“

Pojďme od konce. Jak moc mrzí, že i přes vyrovnané zápasy jste Znojmu podlehli 0:3?
„Mrzí mě to hodně, protože ve všech zápasech jsme o výhru bojovali až do konce. Hlavně první zápas ve mně pořád je, protože jsme vedli o dva góly a prohráli jsme gólem v poslední vteřině. Druhý jsme prohráli taky o gól. Měli jsme tam jeden zápas urvat.“

Mohl celou sérii výrazně ovlivnit hned první duel, který jste výborně rozehráli a nakonec ho ztratili?
„Nechci spekulovat, jak by to vypadalo, kdybychom ho vyhráli. Myslím, že jsme Znojmo i trochu překvapili. Narazili na odpor, který nečekali a v sezóně nezažili. Měli jsme zápas dotáhnout do vítězného konce a série by se možná vyvinula jiným směrem. To jsou ale kdyby. Prostě vyhráli 3:0 na zápasy.“

Během play-off postupně vypadli David Petrásek, Vít Seemann a v prvním utkání ve Znojmě i Jakub Matai. Jak složité pak bylo skládat obranu?
„Myslím, že nedostatečná šířka kádru byla naším hlavním kamenem úrazu právě v obraně. V útoku jsme pořád měli dost hráčů, i kdybychom sáhli do juniorky. Vzadu nám pak hráli dva tři junioři, což už proti Znojmu problém byl. Tím ale nechci říct, že bych kluky zatracoval. Myslím, že to odehráli dobře, i když zkušenosti jim trochu chyběli. Teď záleží na nich, jak se k tomu postaví a jak budou dál makat.“

Ve čtvrtfinále jste vyřadili v pěti zápasech Příbram. Když nepočítám první zápas, šlo podle mého o vyrovnanou a v zákulisí možná i trochu vyostřenou sérii…
„Mají tam pár hráčů, kteří by to chtěli mydlit nebo se na ledě poroučet k zemi dřív, ale na ledě si myslím, že to tak hrozné nebylo. Někteří lidé z Příbrami pořvávali a pokřikovali, což za mě bylo zbytečné a vyhrotilo se to. Navíc i u nich se chodí stejnou chodbou k oběma kabinám, což byl trochu problém. Nám paradoxně uškodila vysoká výhra v prvním zápase, protože šlo jen o jeden bod a je jedno, jakým způsobem ho získáte. Myslím, že jsme to měli další dva zápasy v hlavách a trochu nám trvalo, než jsme se zase nastartovali.“

Nastal během sezóny okamžik, kdy vám na střídačce bylo nejhůř?
„Nejhůř asi ne. Výkyvy jsme měli a vyloženě se mi nelíbil domácí zápas s Řisuty, i když jsme ho vyhráli. Tragický byl z naší strany i zápas v Písku, ale všechno to byla daň za to, že se dával dohromady tým a chvíli trvalo, než si to sedlo. Podle mého nikdo nemohl čekat, že v září nastoupíme a s klidem projedeme až do semifinále. Výkyv byl velký a nebylo to během něj dobré.“

Bavíme se o přelomu října a listopadu, kdy to drhlo výsledkově hlavně venku?
„Podle mého souvisí výsledky s výkony. Když jsme hráli dobře, góly jsme dávali, protože v útoku jsme měli docela velkou sílu. Když jsme nepodali odpovídající výkon, neměli jsme ani výsledek s výjimkou Řisut, kdy jsme zápas otočili. Bohužel jsme neměli takovou šířku kádru, abychom mohli někoho potrestat tím, že by seděl. Pracovali jsme s hráči, které jsme měli k dispozici. Myslím, že tým špatný nebyl, ale mohl být širší.“

Chyběla v období, o kterém se bavíme, i určitá zodpovědnost ve vlastním obranném pásmu?
„Souvisí to s výsledky. Chyběly nám jednoduchost i ta zodpovědnost. Dlouho jsme chtěli hrát hokej a většina hráčů nechtěla volit řešení s vyhozením o prkna ven z našeho pásma i za cenu zakázaného uvolnění, abychom se zformovali a v klidu postavili na buly. Pořád jsme chtěli hlavně hrát s kotoučem, což vždycky nejde. Každý, kdo sportoval, ví, že někdy je potřeba hru zjednodušit.“

Několikrát zaznělo spojení šířka kádru. Je širší kádr hlavním úkolem pro nadcházející sezónu?
„Myslím, že určitě, i když to nemusí být o hodně. Neřekl bych, že kádr byl vyloženě úzký, ale dvacet hráčů do pole by mělo být optimálních, abychom do juniorky sahali jen v případě zranění. I v juniorce by kluci cítili tlak, že do áčka půjde jen ten nejlepší. Tím nechci říkat, že jsme si brali špatné kluky, jenže jich bylo zbytečně hodně. Na některé tréninky až moc, což zase nabourávalo plány juniorce.“

V jednu chvíli byli mimo hru dva ze tří gólmanů áčka. Neklepal jste se trochu, aby ten poslední zůstal zdravý?
„Museli jsme na to reagovat a řešili jsme to s vedením. Snažili jsme se přivézt někoho, kdo by nám pomohl, ale jako vyloženě tragický problém jsem to nevnímal. Pořád jsme měli jednoho gólmana, který do zápasu mohl jít. K hokeji patří i takové situace, ale samozřejmě jsme byli rádi, že Hany vydržel zdravý. Když byli všichni zdraví, rozhodovaly drobnosti o tom, kdo bude chystat, takže trojici gólmanů jsme měli po příchodu Adama Horáka vyrovnanou. Na druhou ligu byli všichni gólmani nadstandardní.“

Hodně se během sezóny řešilo hraní na tři nebo čtyři lajny. Mám pocit, že pokusy hrát na čtyři dopadly asi hůř, než jste si představovali. Jak jste to cítili vy trenéři?
„Na čtyři lajny to ve druhé lize není úplně ono. V dlouhodobé části to podle mého názoru nemá úplně význam, i když některé zápasy by si to zasloužily. Bylo by dobře, kdyby to pochopili všichni, a ne pouze někteří. Když se hraje na čtyři lajny, je potřeba odmakat dvacet třicet vteřin a jít střídat i z útočného pásma. Hlavně se slabšími soupeři nám to chybělo, protože všichni cítili, že je to na ledě jednodušší a můžou si víc dovolit. Jenže tím brzdí ostatní a když se přidají přesilovky a oslabení, tak de facto jedna lajna vypadne, protože tyhle situace taky nehrají všichni. V play-off se čtyři lajny vyplatí, protože je dlouhé a zápasy jdou rychle za sebou, ale je potřeba si to v základní části taky občas vyzkoušet. Pokud u týmu zůstanu, určitě budu chtít nějaké zápasy na čtyři lajny odehrát.“

První sezónu jste byl hlavním trenérem seniorského týmu. Jaká to byla zkušenost?
„Teď se to těžko hodnotí. Uvidíme do budoucna, co mi to přinese a jestli to nějak zúročím. Byl jsem hlavním trenérem u dospělých poprvé, takže jsem nějaké chyby určitě udělal. Nebudu se tvářit, že to tak nebylo, protože každý se učí a posouvá. Myslím, že sezóna byla dobrá a vyhověli jsme si i s Marčusem, kterého jsem úplně jako asistenta nebral. Zodpovědnost jsem měl já, ale šli jsme do toho společně.“

Byla práce hodně jiná než u mládeže?
„Největší rozdíl byl asi v tom, že u mládeže jsem častěji zařval. Tady už jsou dospělí lidi a člověk tolik řvát nechce. Myslím, že to ani není potřeba, ale občas to samozřejmě chce.“

Trochu jste mi nahrál na další otázku. Kolikrát za sezónu jste tedy zařval?
„Mockrát ne. Hlas jsem několikrát zvýšil, ale vyloženě řvaním bych to asi vlastně nenazval.“

Jak jste s Petrem Martínkem vnímali příchod Martina Pešouta?
„Normálně. Vedení od začátku sezóny deklarovalo, že chce přivézt zkušeného sportovního manažera, takže jsme věděli, že se někdo takový hledá. Že přijde Martin jsme se dozvěděli ještě před oficiálním zveřejněním, kdy za námi vedení přišlo po skončení jednoho z posledních zápasů dlouhodobé soutěže. Vzali jsme to jako hotovou věc. Martin po příchodu poradil a vedl i některé tréninky. Věřím, že to sedělo.“

Byly další názor nebo případná oponentura ku prospěchu?
„Já myslím, že to k tomu patří. Hodně hlav už by nebylo dobře, ale tohle byla situace, kdy to smysl dávalo, protože Martin toho v hokeji už zažil hodně a prošel řadou klubů. Navíc koukal na zápasy shora, což je jiný pohled než ze střídačky.“

Překvapil vás některý z hráčů, ať už příjemně nebo nepříjemně?
„Kuba Zajíček udělal pokrok, i když bylo vidět, že hlavně play-off ho stojí hodně sil. Nicméně ukázal, že gól dát umí a uvidíme, jak se mu povede dál. Jinak kluci odehráli, co jsme po nich chtěli a co z mého pohledu měli.“