Výlet do minulosti

„Říkám si, jestli jsem nebyl uveden do síně slávy předčasně,“ směje se Petr Leška starší

Napsal 06.02.2013 Libor Kult
C h o m u t o v - V sezóně 1973/1974 byl se třinácti zásahy třetím nejlepším střelcem VTŽ Chomutov v nejvyšší soutěži, jenže ani výkony Petra Lešky staršího, který předtím okusil tehdejší československou ligu v barvách Litvínova, sestupu mužstva nezabránily. „Byla to zajímavá zkušenost ve velmi dobré soutěži. Jako nováček jsme bohužel neměli takové podmínky a kádr, abychom hráli ve středu tabulky,“ vzpomíná brzy čtyřiašedesátiletý někdejší útočník. „Bohužel to dopadlo tak, že se jednalo na dlouhé roky o poslední sezónu Chomutova v nejvyšší soutěži,“ dodává člen pomyslné síně slávy Pirátů.

V necelých pětadvaceti letech se Petr Leška starší blýskl dvěma góly do sítě bratislavského Slovanu v rámci 37. kola. Povedenější utkání ve zmíněném ročníku nezaznamenal, přesto ani o tomto klání nechce příliš hovořit. „Já jsem to takhle nikdy nebral,“ reaguje chomutovský rodák.

„Daleko víc jsem si užíval zápasy v sezóně předtím, kdy jsme vybojovali postup, díky kterému jsem se víc radoval právě ze zápasů ve druhé lize, než z toho, že jsem někomu dal dva góly v nejvyšší soutěži,“ doplňuje ještě muž, jenž v postupovém ročníku zatížil konto soupeřů 25 přesnými zásahy.

Z vaší odpovědi na dotaz ohledně zápasu proti Slovanu Bratislava mi vyplývá, že jste zřejmě nijak neprožíval ani úspěšné střelecké období mezi 22. a 24. kolem sezóny 1973/1974, kdy jste do sítě Litvínova, Brna a Pardubic skóroval ve třech po sobě jdoucích střetnutích. Nebo se pletu?
„Patřil jsem mezi hokejisty, kteří hráli pro kolektiv. Nekoukal jsem na osobní statistiky, v čemž v současnosti pokračuje i můj syn.“

Lukáš Pulpán brání Petra Lešku mladšího v prvním vzájemném souboji sezóny, kdy zlínský útočník nebodoval
(Foto: hokej.zlin.cz)

Nicméně zápasy s Litvínovem pro vás musely být specifické, když jste tam jako chomutovský rodák na čas odešel, vrátil se, pomohl k postupu a následně vyjel na led proti klubu, v jehož dresu jste odehrál první duel v nejvyšší soutěži...
„Poprvé mě Chomutov zapůjčil do Litvínova jen na jednu sezónu. Po mém návratu jsme vybojovali ligu pro Chomutov a tady jsem ji taky hrál. Skončilo to tak, že po sezóně, když se sestoupilo, jsem natrvalo přestoupil do Litvínova, kde jsem odehrál pět ročníků v nejvyšší soutěži. Zápasy proti Litvínovu byly specifické v tom, že jsem znal úplně všechny na ledě a mohl jsem si popovídat s kýmkoliv o čemkoliv. (směje se) Z hokejového hlediska byl tehdy Litvínov o krůček nebo dva neustále před Chomutovem. Pro hráče bylo výhodnější nastupovat v nejvyšší soutěži, protože tam působila řada vynikajících hokejistů a liga měla velmi dobrou úroveň.“

Dá se říct, že sestup se stal hlavním důvodem, proč jste natrvalo přešel do Litvínova?
„To, že jsme s Chomutovem sestoupili, nebyl hlavní důvod. Litvínov si mě totiž v podstatě pojistil už při návratu do Chomutova, pokud by se nepovedlo ligu udržet. Znal jsem tam vedení, trenéry i hráče jako Ivana Hlinku nebo Jirku Bublu, což byli v té době špičkoví hokejisté. Hrát s nimi byl velký zážitek a člověk se mohl jen přiučit. Jak se jim člověk snažil vyrovnat, sám posouval vlastní výkonnost. Pořád jsem byl Chomutovák a jsem jím dodnes, jen mě život nakonec odplavil daleko od rodného města.“

Odešel jste do Zlína, kde žijete dodnes. Co vás k tomuto kroku vedlo?
„Roli hrály dvě okolnosti. V Litvínově začali upřednostňovat vlastní hráče jako Vláďu Růžičku, Jindru Kokrmenta a další odchovance, kterým nešlo zabírat místo. Sám jsem na sobě začal cítit, že doba je v klubu někde jinde. Do Zlína, tehdejšího Gottwaldova, jsem přestoupil, protože manželka pochází z Rohatce u Hodonína a oba nás to táhlo spíš na Moravu. Navíc žena to měla kousek domů. Proto jsem skončil ve Zlíně.“

Miroslav Zálešák uniká Petru Leškovi mladšímu, jenž poprvé v Chomutově nezaznamenal znovu ani bod

Snažil jsem se vypátrat, jestli jste někdy mohl nastoupit proti Chomutovu, ale vyšlo mi, že se tak nikdy nestalo. Je to tak?
„S Gottwaldovem jsem hrál kvalifikaci o postup do nejvyšší soutěže s Ústím nad Labem, proti Chomutovu jsem podle mého nikdy nehrál. Ještě jsem nastoupil za Chomutov proti reprezentaci, ale to bylo za staré pány.“ (směje se)

Sledoval jste dění v chomutovském hokeji i z druhého konce republiky?
„Pochopitelně! Přijel jsem se třeba podívat na rozhodující zápasy s Ústím. Nadchly mě postup do nejvyšší soutěže a nové zázemí s parametry, jaké nemají ani zavedené extraligové mančafty. Škoda že výkonnost mužstva dlouho neodpovídala prostředí, jaké má klub k dispozici. Věřím, že se na tom zapracuje.“

Leckoho napadne, že do letoška poslední sezóna v nejvyšší soutěži se s tou aktuální hodně podobá. Vnímáte to také tak?
„Nemyslím si, že by se letošní sezóna podobala té naší. My jsme sestupovali přímo, teď má tým další dvě šance. Pokud se nedostane do předkola play-off, může se vyhnout baráži v play-out. Kdyby se to nepovedlo, je tu ještě šance udržet se v baráži, kde by mělo mužstvo zúročit zkušenosti z osmapadesáti extraligových zápasů. To je podle mého velmi dobrý základ.“

Věříte, že se podaří Tipsport extraligu udržet?
„Pevně věřím, že Chomutov extraligu obhájí, výkonnost mužstva půjde postupně nahoru a zabudují se i vlastní odchovanci. Ale uvidíme, jakou cestou se tady hokej bude ubírat.“

Dlouhé roky jste nemusel řešit dilema, komu fandit ve vzájemných zápasech vašeho rodiště se Zlínem, za který nastupuje váš syn. Jak tyto bitvy nyní prožíváte?
„Fandím dobrému hokeji, takže to mám o to jednodušší.“ (směje se)

Souboj Jaroslava Kůse s Petrem Leškou mladším po buly

V roce 2004 jste byl uveden do pomyslné chomutovské síně slávy. Co pro vás tohle ocenění znamená?
„Znamená to pro mě hrozně moc, protože jsem pořád Chomutovák, jak už jsem říkal. Moc si toho cením a vážím, bohužel jsem se nemohl zúčastnit toho aktu osobně, protože jsem byl v daném termínu mimo republiku. Na druhou stranu si říkám, že mě tam dali předčasně.“ (usmívá se)

Jak často navštěvujete Chomutov, když pomineme vzájemné zápasy se Zlínem?
„Mám tu sestry, které jsou dnes už prababičky. Navštívím je jednou dvakrát do roka. Většinou jezdím u příležitosti jejich narozenin, abychom jako rodina byli pořád v kontaktu.“

Dohledal jsem, že jste v minulosti založil firmu Levier a podnikáte. Kdy jste definitivně opustil hokejové kruhy?
„Někdy kolem let 1994 až 1996 poté, co jsem čtyři roky působil v Itálii u týmu Courmayeur-Aosta. Po návratu domů jsem se rozhodl, že založím firmu, která existuje dodnes. Máme čtyřicet zaměstnanců, děláme dresy a kompletní oblečení pro hráče v hokeji i dalších sportech. Naše cesta bohužel není v České republice, zaměřujeme se na vývoz. Nejvíc dodáváme zboží do Německa, Itálie a Švýcarska, kde už deset let oblékáme všechna mužstva na Spenglerově poháru, což je jeden z nejstarších turnajů na světě.“

Jak jste se k výrobě dresů pro účastníky Spenglerova poháru dostal?
„Ve Švýcarsku dělám pro dva obrovské velkosklady a jeden z největší dodavatelů dresů pro nejvyšší soutěž a první ligu byl osloven, jestli by nezajistil dresy i pro hostující týmy na Spenglerově poháru. No a od této dodavatelské firmy vedla cesta ke mně.“

Proč jste vlastně relativně brzy ukončil veškeré působení v hokeji?
„V té době nebyla kolem hokeje atmosféra taková, jakou bych si představoval. Moje hokejové myšlení řeklo dost. Radši jsem od nikoho nic nechtěl, ani nečekal. Postaral jsem se sám o sebe.“

Petr Leška mladší si ve druhé polovině základní části připsal proti Pirátům tři asistence, v 52. minutě závěrečného klání pořádně rozpálil Miroslava Hanuljaka, jehož atakoval v brankovišti

V synu Petrovi máte velmi zdatného následovníka. Bylo od začátku jasné, že bude hrát hokej?
„Od začátku chtěl hrát jen hokej. Neznal nic jiného než led, hokejku a balon, což v dnešní době není u dětí až tak obvyklé.“

S kariérou svého syna můžete být spokojený. Dosáhl řady významných met včetně reprezentace...
„Můžu mu jen gratulovat, že je v Klubu hokejových střelců (pozn. autora: 250 gólů v nejvyšší soutěži a národním týmu), nejlepším nahrávačem mezi aktivními hokejisty (pozn. autora: před sezónou měl Petr Leška mladší na kontě 510 asistencí, druhý Pavel Patera 459) a nedávno odehrál tisící extraligový zápas. Zase je to hokejista, který hraje pro mužstvo. Nekouká na sebe a své body. Přeju mu, ať mu to vydrží do pětačtyřiceti.“ (směje se)

Lze podle vás reálně uvažovat o spojení Petra Lešky mladšího s Piráty?
„Myslím, že by se to realizovalo jen těžko. Přece jen je zabydlený a má rodinu ve Zlíně. Bylo by to hodně náročné na čas. Petr se věnuje hokeji a dětem, navíc jeho manželka úspěšně podniká.“

Na závěr bych se rád zeptal, jak se vám líbí současný styl hokeje...
„Hokej pokročil v rychlosti a bojovnosti. Jde neustále dopředu a je otázkou, kam až dojde. Současný styl se mi až tak nelíbí, ale najdou se i zápasy, které jsou pěkné. Jen mám pocit, že kvůli rychlosti hry to mají mnohem složitější rozhodčí, kteří občas něco nepostřehnou.“

×
Dnes v 16:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov