Juraji, vedli jste slibně o tři branky, ale nakonec jste utkání ještě prohráli. To asi zamrzí…
„Samozřejmě, že to zamrzí. Zápas jsme měli rozehraný dobře a věděli jsme, že to na Dukle bude těžké. Ovšem takovéhle vedení jsme prostě a jednoduše neměli pustit. To je velká chyba.“

Mohla být zlomovým momentem vaše dvojnásobná přesilová hra, protože kdybyste dali gól na 4:1, asi by bylo utkání už rozhodnuté…
„Ono se to tak říká, že když neproměníte přesilovku pět na tři, tak si nezasloužíte vyhrát. Takže to možná i platí, ale myslím si, že ve třetí třetině šel Vláďa Růžička sám na bránu. Kdyby to byl gól, tak mohl být zápas rozhodnutý. Těžko se o tom mluví, protože rozhodují pak maličkosti. Nedáte gól, pak se otočí hra a branku dostanete. Takže nás to samozřejmě mrzí, že to takto dopadlo.“

Při pohledu na statistiky je vidět, že vy dostáváte největší prostor na ledě. Čekal jste až takovou důvěru od trenérského týmu?
„Hodně prostoru jsem dostával už minulý rok. Když odešel Honza Rutta, tak jsem prostor dostal i po něm. Jsem rád za prostor, který dostávám a myslím si, že mi to i sedí. Potřebuji být na ledě co nejvíce, abych se cítil komfortně. Hrozně mě mrzí, že jsme v posledních utkáních častokrát prohráli. Ani proti Pardubicím jsme nehráli spatně. Z Jihlavy jsme prostě měli odvézt tři body.“

V tomto týdnu jste byl nominován s Jánem Lacem do slovenské reprezentace. Jak se na akci těšíte, a co od ní čekáte?
„Blíží se olympijské hry, takže by to bylo něco pěkného, kdyby se tam člověk probojoval. Na druhou stranu nemám velké oči. Ovšem každá nominace do národního týmu mě těší a pojedu si to tam užít. Budu v novém kolektivu a poznám nové kluky. S některými z nich se už znám z minulých let, takže se na to těším a bude to zase nějaká změna.“