Dominik Mišovic nastoupil v letošní sezóně za A-tým poprvé. Se svým výkonem, který ovlivnila velká nervozita, nebyl spokojený. „Myslím si, že nejvíc mě skolila nervozita. To byl můj největší problém. Prvních pět minut jsem nemohl ani mluvit a klepaly se mi ruce. Tím pádem jsem celkově nehrál dobře,“ popisoval. 

Proč byl sedmnáctiletý útočník tak nervózní? V ROCKNET ARÉNĚ se totiž sešlo 2 024 diváků. „Bylo tu hodně diváků. Jsem zvyklý na osmdesát až sto lidí, takže dva tisíce jsou pro mě neuvěřitelné,“ přibližoval důvod své nervozity, „Krásně neuvěřitelné! Vlastně nevím, co na to říct. Je to zkrátka skvělé. Fanoušci fandí, i když se takhle sestoupilo, chodí i na druhou ligu a je to opravdu nádherné,“ doplnil. 

Chomutovský odchovanec naskočil na levé křídlo první útočné formace po boku Viktora Hübla, kterého spolu s Františkem Lukešem sledoval už jako malý kluk, když s Litvínovem v roce 2015 vyhráli extraligu. Tehdy ho ani nenapadlo, že by někdy mohli hrát za Chomutov a co víc, že se s jedním z nich dokonce potká na ledě. „Viktor je prostě úžasný! Nemám, co k tomu dodat. Je to pan hráč. Myslím, že nejvíc se můžu naučit právě od něj, ale určitě můžu přebrat něco od všech kluků, kteří tu hrají,“ zářil. 

Největším snem však bylo zahrát si za Piráty. A taky proto začal Dominik Mišovic s hokejem. „Piráty jsem sledoval už jako malý kluk. Byl můj sen zahrát si za ně, a taky proto jsem začal hrát hokej,“ uvedl. Za A-tým si poprvé zahrál už v minulé sezóně v krajské lize. „Druhá liga je určitě rychlejší než kraj. Silově je to podobné. Hlavou, dá se říct, taky. Takže jediný rozdíl vidím v rychlosti,“ srovnával. Oproti juniorské soutěži vidí mezi dospělými větší sílu i rychlost a samozřejmě zkušenosti hráčů.

S pětadvaceti body je vysoký útočník nejproduktivnějším hráčem pirátské juniorky. Sám ale ještě vidí prostor k zlepšení. „Může to být pořád lepší. Několik šancí jsem spálil. V několika zápasech jsem neměl ani bod. Chtěl bych bodovat každý zápas, takže to opravdu může být ještě lepší,“ líčil po sezónní premiéře mezi dospělými.

„Musím víc posilovat, abych měl více síly, která je v áčku potřeba. Musím přibrat. Je potřeba, abych hrál skvěle v juniorce a další start za A-tým přijde sám. Zatím vůbec nic nevím a radši nechci říkat, jestli si myslím, že budu hrát už příští zápas nebo ne. Uvidíme,“ vysvětloval a dodal, že důležitější než osobní výkon jsou výhry celého týmu.

V sedmnácti letech je mezi dospělými v kabině nejmladší. To s sebou přináší povinnosti. „Jsem zvyklý už z tréninků, že musím pořád sbírat puky, nosit hokejky a podobné věci,“ smál se, „Nemůžu jim říct nic špatného, to bych si nedovolil, ale opravdu mi to nijak nevadí,“ uzavřel.