Josef Koláček se před aktuálním ročníkem rozhodl pro odchod na sever Evropy, kde ve finském TUTO s dalšími Čechy a Slováky vytvořil početnou skupinku. „Ve Finsku jsem se zabydlel dobře, měli jsme dobrý byt a k tomu jsem tam bydlel se dvěma Čechy, což bylo pro začátek plus. Hrozně moc mi pomohlo, že nás tam bylo tolik,“ nezastírá novopečený krajánek. „Se Slováky jsme si výborně rozuměli a měli jsme celou sezónu super atmosféru. Scházeli jsme se ve městě, kam jsme chodili společně na večeři, což bylo super,“ pokračuje.

Kaňkou na povedené partě ovšem byly výsledky, které juniorce vynesly předposlední pozici, a s tím jsou spojená i individuální čísla. „Myslím, že jsem měl dobrou roli v týmu, hrál jsem přesilové hry a při hře pět na pět jsem byl druhý centr, což je dobré. Celkově to ale z mého pohledu nebyla podařená sezóna, moc jsem nebodoval a ani jako týmu nám to nešlo,“ smutní chomutovský odchovanec.

Důležitý je osobní rozvoj, kterému každé angažmá pomůže, ve Finsku je to v podstatě pravidlo ať už po psychické anebo hokejové stránce. „Největší posun jsem udělal v mentalitě jako hráč i jako člověk. Dříve jsem měl hrozný problém s tím, že mě všechno dokázalo rozhodit, ale teď už to tak nemám. Dokázal jsem se nastavit na své důležité věci, které nikdo z okolí nedokáže ovlivnit, což si myslím, že je důležité,“ popisuje Koláček.

„Po hokejové stránce je nejdůležitější určitě to, že jsem se naučil na sobě více pracovat, než to bylo v Chomutově, protože tady se pořád musíte zlepšovat, jinak vám někdo sebere místo, které už nemusíte vybojovat zpátky,“ doplňuje.

Takovou příjemnou náplastí je nominace na reprezentační sraz nové dvacítky, kterou čeká druhá akce v sezóně. „Nominace pro mě znamená hodně, je to poslední rok, co můžu být v juniorské reprezentaci, takže udělám všechno pro to, abych se v ní udržel,“ slibuje subtilní forvard, který by mohl rozšířit chomutovskou vlaječku na mistrovství světa.

Poslední akci absolvovali Josef Koláček se Stanislavem Vrhelem v únoru minulého roku, když ještě s reprezentací do osmnácti let odehráli turnaj pěti v Česku na ledě kláštereckého zimního stadionu. „Na repre se těším hrozně moc, už je to rok, co jsem byl na své poslední akci. Zároveň se těším na kluky, které jsem dlouho neviděl,“ vyhlíží reprezentační partu a také návrat do Chomutova.

„Domů se těším, protože je to zase něco jiného, když jsem doma s rodinou. Celý rok, co jsem byl v Turku, mě podporovala, ale slyším ji jenom přes telefon. Když mi bylo nejhůř nebo se mi nedařilo, zavolal jsem tátovi anebo mamce, chvíli jsem s nimi mluvil a hned bylo lépe,“ vypráví.

Na srazu se ukážou opory z minulých šampionátů dvacítek, například i bývalý Pirát Michal Gut, krajánci ze Švédska, Finska anebo Švýcarska. Další hráli, nebo pořád hrají play-off v českých soutěžích dospělých, takže by všichni měli být do jisté míry rozehraní a v tempu.

„Vlastně úplně nevím, co očekávat. Úroveň tréninků bude určitě dobrá, protože se každý bude chtít ukázat. Proti osmnáctce to budou těžká utkání, jelikož mají kluci před finální nominací na mistrovství světa. Navíc to budeme mít v bublině, což jsem zatím nikdy nezažil, takže na to jsem zvědavý,“ uvádí Josef Koláček, jenž si pravděpodobně zahraje i proti svému bývalému parťákovi z útoku. O konečnou nominaci na mistrovství světa osmnáctek v USA totiž bojuje Jiří Kulich. „Určitě se na Kuldu těším, měl by proti nám hrát, a hlavně doufám, že se na mistrovství dostane,“ uzavírá syn chomutovského trenéra Kamila Koláčka.