V Chomutově chytal Kamil Jarina od první prvoligové sezóny až do roku 2003, tedy necelých sedm sezón. Od jeho odchodu uběhly už téměř tři roky, přesto má stále mezi chomutovskými diváky řadu příznivců a v chomutovské kabině se stále orientuje, jako by z ní nikdy neodešel. Není proto divu, že jeho příjezd v dresu Kadaně byl velice očekáván. „Moje pocity byly smíšený, protože jsem tady zažil nějaké roky, znám zdejší partu a pořád se tady cítím jako doma. Jenže teď jsem přijel jako hráč Kadaně a jako takový jsem chtěl vyhrát,“ odpovídal po utkání sám brankář. Kvůli zranění musel předčasně ukončit angažmá v běloruském Minsku a nezbývalo mu, než se vrátit zpátky do Čech. „Mrzelo mě to, protože se mi tam začínalo líbit, ale nedalo se nic dělat. Šel jsem na operaci s kolenem, nebylo jiné východisko. Mojí prioritou po návratu byla co nejkratší rekonvalescence, abych mohl co nejdříve zase na led.“

Léčení si vyžádalo téměř půl roční pauzu a až teprve minulý týden opět vyjel k soutěžnímu utkání. „Je těžké se po půl roce dostávat do soutěžního tempa, ale člověk se s tím musí vypořádat. Stát se to může každému,“ říká smířeně. V premiéře jel se svými kadaňskými spoluhráči na horký led brněnské Komety a hned se zaskvěl nulou. „Tak samozřejmě mě to potěšilo, ale je to teprve začátek. Ještě bude chvíli trvat, než se dostanu do optimálního tempa. Noha už ale naštěstí vypadá dobře, nijak mě v tréninku ani v zápasech neomezuje.“

Osud si s jeho kariérou pořádně zalaškoval. Není to tak dávno, co Kamil Jarina byl neochvějnou jedničkou litvínovského Chemopetrolu a jeho kariéra nabírala slibné obrátky. Teď před zajímavým zahraničním angažmá přišlo nepříjemné zranění a zase nový začátek. „Dřív, když jsem ještě chytal za Chomutov, jsem si vůbec nedokázal představit, že bych jednou hrál v Kadani. Ale realita je taková, že jsem po zranění potřeboval chytat a Kadaň pro mě byla ideální. Hlavně z toho důvodu, že je to blízko,“ vysvětluje. „Ani ta rivalita už není taková. Pamatuji se na derby, kdy byl plný dům a polovina lidí fandila Kadani a druhá Chomutovu. To byla vynikající atmosféra. Teď už to takové není, což je sice svým způsobem škoda, ale zase mi to ulehčilo rozhodování, proč do Kadaně jít.“ Ve výhledu do budoucna je velice ostražitý, raději prý nic neplánuje. „Své cíle do budoucna raději vůbec nebudu komentovat. Samozřejmě nějaké plány mám, ale skutečnost může být úplně jiná. Osud mě naučil, že je lepší lidově řečeno být zticha a makat.“