Vedli jste před poslední třetinou o tři góly, ale nakonec to bylo velké drama. Co se stalo?
„V Litvínově vést 3:0 je super. Snažili jsme se zápas za každou cenu vyhrát. Čekali jsme, že do třetí třetiny vlétnou. Říkali jsme si, že vedeme, ale musíme hrát pečlivě odzadu. Stejně jsme ale dva góly dostali. Litvínov vstoupil do třetí třetiny výborně, asi i lépe než jsme čekali. Od prvního střídání hráli lépe. My jsme se zvedli, závěr odehráli parádně a dotáhli utkání do vítězného konce.“

Na konci se seběhla pořádná bitka. Co se tam stalo?
„Bylo to kvůli zákroku na Dominika. Já si z toho moc nepamatuju, ale nějak se to tam semlelo a servalo. Nevím, co k tomu dodat. Byl jsem hodně rozčílený, takže si to nepamatuju. Mám červené oči a jdu hlava nehlava. Vůbec nevím, s kým jsem se bil. Prostě jsem bránil Dominika. Mám takové zápasy rád, když jsou vyhrocené. To miluju.“

Matyáš Svoboda: 18 Z – 16 bodů (5+11)

Od kdy si tedy okolnosti pamatujete?
„Ještě jsme tam něco řvali, ale po pravdě nevím co. Potom už jsme se začal vzpamatovávat a už jsem se hodil do pohody. Začaly mě bolet ruce a měl jsem vyřvané hlasivky.“

Podle euforie po duelu si výhry hodně ceníte, že?
„V Litvínově se vyhrává těžko, ale my jsme to zvládli parádně, takže si výhru určitě užijeme. Bodů si hodně ceníme. Zatím jdeme podle plánu. Tři vítězství jsou super, ale nesmíme létat v oblacích. Musíme hrát naši hru a soustředit se jenom na nás. Když budeme pokračovat, máme velkou šanci se do play-off dostat, ale tabulka je druhá věc.“

Teď už znáte všechny soupeře v aktuální formě a čeká vás druhé kolečko vzájemných zápasů. S čím do nich půjdete?
„Soupeři jsou hrozně vyrovnaní. Musíme do zápasů jít stejně jako do úvodních třech – s pokorou a respektem. Musíme ze sebe na ledě vydat všechno a dřít jeden za všechny. Musíme hrát stejně a pak to bude super.“

Vůbec do bitev o vyřazovací boje se postupovalo hodně těžko. Co se do skupiny F změnilo?
„Potom, co jsme poslední zápas s Olomoucí zvládli, všichni jsme si uvědomili, že jsme to zvládli a zápasy budou kvalitnější. Řekli jsme si, že do skupiny vlétneme a budeme makat jako jeden. To nám jde zatím dobře.“

Přišel jste z USA až v průběhu sezóny, do domácího prostředí. Jak jste se v českých ligách zabydlel?
„Začínal jsem v áčku, pak jsem měl nějaké zápasy v první lize a teď jsem v juniorech. Jsem strašně rád, že jim můžu pomoci a že jsme teď výborně rozjetí. Jsem rád, že v týmu můžu být a hrát. Strašně si to užívám.“

V čem vidíte největší rozdíl mezi první ligou seniorů a juniorskou extraligou?
„Každá liga má něco. V dospělém hokeji je to tvrdší a silovější, protože už to jsou chlapi. V juniorech se hodně bruslí. První liga se hraje spíše na zkušenost. To je asi ten největší rozdíl.“

Jako hráč ročníku 1999 byste měl být jednou z opor, což zatím plníte. Jak jste se svými výkony a potažmo body spokojen?
„I když jsem vlastně starý, snažím se na to nemyslet. Nepřipouštím si to. Snažím se mladé kluky povzbuzovat a sám odvádět co nejlepší výkony pro tým. Body jsou druhá věc. Chci, aby se vyhrávalo. Body jsou fajn, ale je to taková třešnička na dortu.“