„Vytvořili jsme výbornou partu, v týmu panovala perfektní atmosféra. Já byl tenkrát dva roky po vojně, takže jsem měl velkou radost,“ doplňuje ještě pokračovatel slavné chomutovské tradice a syn Blahouše Klůce, jednoho ze členů obávaného komanda tvořeného ještě útočníky Miroslavem a Josefem.

Vybaví se vám nějaký jeden konkrétní moment, který si bez váhání spojíte se sezónou 1973/1974?
„Vybavuju si ještě z postupové sezóny zápas v Milevsku, kde zastavili hodiny, ale hrálo se dál a soupeř stihl vyrovnat. V nejvyšší soutěži jsem tolik zážitků neměl, protože jsem odehrál jen asi dva nebo tři zápasy, než jsem měl nesrovnalosti s trenérem a odešel do Kadaně.“

Co se stalo, že jste odešel do klubu vzdáleného jen pár kilometrů?
„Nepohodli jsme se s trenérem Černým. Těžko to přesně popisovat. Já jsem chtěl v jednadvaceti nebo dvaadvaceti hrát a on mě nechtěl stavět. Řekl jsem, že na nošení dek tu být nechci, že chci hrát. Naskytla se Kadaň, kde byli Pepík Nečesaný, Míra Bartoš nebo Pepík Klíma. Pobavili jsme se o tom a vzali si mě tam.“

V tomto dresu pomohl Miroslav Klůc mladší během sezóny 1972/1973 k postupu Chomutova do nejvyšší soutěže

Bolel vás odchod z Chomutova hodně?
„To víte, že jsem kousal špatně. Člověk měl fyzičku i všechno ostatní a chtěl hrát co nejvyšší soutěž, jenže musel de facto do divize. Na druhou stranu jsem tam byl hvězda. Později došlo k rozšíření a vznikla i druhá liga, kterou jsem hrál v Mostě.“

Jak na působení v Kadani vzpomínáte?
„Několikrát jsme bojovali o postup do druhé ligy. Pamatuju si hlavně zápas v Kralupech nad Vltavou, kde panovala hrozná atmosféra. Z hlediště létalo kde co, až někdo trefil našeho gólmana Karla Otradovce a rozřízl mu kůži. Pepík Klíma tehdy řekl, že se jde z ledu, tak jsme odešli. Vedli jsme o bod právě před domácími, jenže jsme prohráli kontumačně a ještě nám zkontumovali zápas v Klášterci. Doma jsme Kralupy před 1700 skvělými fanoušky porazili 3:2, já dával dva góly a jeden dokonce v oslabení tři proti pěti. Pak nám stačila remíza v Mostě, ale prohráli jsme 1:3.“

Mluvil jste o druhé lize v Mostě. Do kolika jste hrál hokej?
„Aktivně jsem se hokeji věnoval do čtyřiatřiceti. Pak jsem hrál za OPS amatérskou ligu. Mužstvo jsem i trénoval a dvakrát jsme místní ligu vyhráli.“

Předpokládám, že pak jste normálně pracoval...
„Pokud jde o práci, začínal jsem ve VTŽ. S tím souvisí i to, že po postupu do ligy jsem jako jediný chodil do práce. Ráno jsem šel na šichtu, v deset skončil, odtrénoval a vrátil se zpátky do práce. Chtěl jsem, aby mi to klub zařídil jinak, protože první výplatu jsem bral 480 korun. Řekl jsem, že s tím se existovat nemůže. Klub se neměl k tomu, aby se to nějak vyřešilo, tak jsem přijal nabídku Kadaně, o které už jsem mluvil. Pak jsem dělal v údržbě bytů a rozjížděl AK haly ´antikoro´. Následovaly investice, pak jsem dělal mistra druhé tažírny. V roce 1973 jsem z VTŽ odešel a jedenáct let jsem dělal v Preciose v Jirkově vrchního seřizovače. Dá se říct, že jsem zastupoval mistra. Potom jsem až do důchodu podnikal. Měl jsem ´smíšenku´, kde jsme prodávali noviny, cigarety, uzeniny, pečivo a spoustu dalšího zboží. Měli jsme i terminál Sportky.“

Strýc a synovec! Legendární útočník Miroslav Klůc starší a někdejší chomutovský obránce Miroslav Klůc mladší

Vaše jméno mělo v chomutovských hokejových a sportovních kruzích velký zvuk. Jak jste se vyrovnával s tím, že jste pokračovatelem slavné tradice? Srovnávali vás lidé s vašimi předchůdci?
„Nikdy jsem neřešil, jak slavní moji předci byli. (usmívá se) Nikdo mě s taťkou ani strýci nesrovnával, ani jsem neměl pocit, že by mi jméno Klůc nějak pomohlo. Vždycky jsem se snažil hrát podle sebe a co nejlépe, protože jsem nerad prohrával. Do poslední minuty jsem hrál nadoraz. V Kadani jsem si jméno udělal sám.“

Váš otec Blahouš nastupoval v obraně stejně jako vy. Měl jste to tak nějak dané?
„Nebylo to tak, že bych to měl dané po tátovi. Vyplynulo to ze situace. Měl jsem docela dobrou finální přihrávku, tak jsem rozdával puky zezadu do brejků. V Kadani jsem si hodně rozuměl s Pepíkem Nečesaným, který byl nejlepší střelec a já hned za ním. V divizi jsem byl celkově čtvrtý.“

Nezahořkl jste a nezanevřel na chomutovský hokej? Sledoval jste dál jeho osudy?
„Kdepak! Nic takového. Chodil jsem na zápasy, abych byl v obraze. Přece jen tu hrála řada mých kamarádů. Teď chodím na zápasy se starými pány a fotím.“

Takže postup na jaře 2012 vám musel udělat velkou radost…
„Užívali jsme si to všichni, to je jasné. Při první baráži s Mladou Boleslaví jsem pozval všechny mazáky a udělali jsme si sezení. Kluci byli rádi, že se po 25 letech viděli. Tenkrát nepřijeli jen Petr Leška starší, který byl ve Švýcarsku, a Pepík Šimíček, který byl na dovolené v Rakousku.“

Jak jste prožíval ne úplně lehkou nováčkovskou sezónu?
„Věřil jsem, že se udržíme. Začátek vypadal nadějně, ale pak šly výkony trochu dolů. Z mého pohledu se měli při prvním odvolání vyměnit oba trenéři, protože ty zažité návyky přece jen zůstávaly. Když pak přišel pan Čelanský z Kadaně, už byl vidět i nějaký systém, který jsem předtím postrádal.“

Miroslav Klůc mladší přebírá Zlatý kříž Českého červeného kříže 1. třídy na 160 a více bezplatných odběrů krve

Piráti své příznivce a tím pádem i vás napínali, definitivně se zachránili až v posledním duelu na ledě Olomouce…
„Věřil jsem, že kluci zápas v Olomouci zvládnou. Doma byli lepší, soupeře mleli, ale bohužel nedali gól, protože si myslím, že se málo střílelo. Podle mého to mužstvo trápilo skoro celou sezónu. Několikrát se stalo, že i doma nás soupeře přestřílel. Já jsem pálil skoro ze všeho a vždycky něco spadlo do branky.“

Hokej se stejně jako každé odvětví lidské činnosti vyvíjí. Co říkáte na ten současný?
„Teď je hra rychlejší a tvrdší, za nás byla techničtější a bylo v ní víc myšlení. Teď se nahazuje a dojíždí. Vybojování puku stojí hodně sil, pak se nahodí a jde se střídat. Za nás se hrály přesilovky přes beky, kteří prali všechno na bránu, kde stáli dva útočníci a doráželi. Teď se točí puk hodně v rozích, beci jsou volní a přihrávku dostanou často na poslední chvíli, kdy už s tím moc nemůžou udělat. I proto se mi líbil styl Švýcarů na letošním mistrovství světa. Hráli podobně jako my. V současném hokeji taky postrádám víc periferního vidění. Často mi připadá, že hráči mají naučený nějaký systém, který dodržují za každou cenu. Pak se při střídání objeví volný hráč, který může ujet do úniku, ale obránce mu nepřihraje. Raději hodí puk druhému bekovi, aby mezitím všichni naskákali na led.“

Váš strýc Miroslav Klůc starší patří k legendám chomutovského hokeje. Jeho dres byl jako první vyvěšen ke stropu SD ARÉNY a číslo 8 bylo vyřazeno z užívání. Navíc právě v Chomutově byl uveden do Síně slávy českého hokeje. To vás muselo hodně potěšit, že?
„Měl jsem samozřejmě velkou radost, že to alespoň někdo z Klůců dotáhl takhle daleko. Ještě bych rád za pomoci Davida Dindy vyvěsil fotky všech tří Klůců v Nesuchyni, kde je velké školicí středisko. Konají se tam svatby a další akce, na kterých se protočí hodně lidí. Rád bych, aby se vědělo, že odtud pochází lidé, kteří to někam dotáhli.“

Miroslav Klůc starší s plaketou, již obdržel při uvedení do Síně slávy českého hokeje během utkání Česká republika - Švédsko, které se uskutečnilo 15. prosince 2011 v Chomutově

Jaký to byl pocit, když zaplněná hala ve stoje aplaudovala a skandovala jméno vašeho strýce?
„To víte, že jsem se dojetí neubránil, ale zároveň jsem fotil, takže v první moment jsem tu atmosféru až tolik nevnímal, i když ty pocity jsem v sobě měl. Zápas jsem pak dvakrát nebo třikrát viděl. Se strejdou jsme všechno rozebírali, když jsem byl u něj.“

Váš syn se hokeji nevěnoval, nyní dělají první krůčky vnuci. Proč syn hokej nehrál?
„Začal brzy a dobře, jenže pak jsem šel s oběma kluky na veřejné bruslení. Staršímu jsem obul brusle a začal jsem obouvat druhého, když najednou přišel ten už připravený, že nevidí. Nějaký blázen ho srazil. Měl otřes mozku a zasažené i oči. Začal nosit brýle a i se bál, takže s hokejem skončil. Teď se v každé volné chvíli věnuju vnoučatům. Když nemám šichtu, jsem na stadionu.“

Pochopil jsem z předešlých odpovědí, že jste v důchodu. Prozradíte, co tedy nyní děláte?
„Chodím hlídat v Jirkově do drůbežárny. Mám dva dny noční a dva dny volno.“