Jardo, jak hodnotíte vcelku sezónu dorostu?
„V dorostu jsme byli první zápasy špatní a všechno prohráli. Pak jsme si s trenéry něco řekli, všechno se najednou změnilo a začalo se vyhrávat. Věřili jsme si i na play-off, což jsme si dali jako cíl na společném sezení. Pak nevím. Opadlo to a hráli jsme play-down, tam ty zápasy byly… (Marně hledá slova.) Nevím.“

Vezměme celý průběh ještě trochu podrobněji. V základní části se vyhráli pouze dva zápasy. Čím to bylo, že jste nezachytili vstup?
„Vůbec nevím. Měli jsme ze začátku hodně marodku a ještě jsme se spoluhráči neměli mezi sebou nastavené vztahy. Přišlo mi, že tréninky byli hodně bez kondičky. Potom jsme ale začali dělat v tréninku soutěže, ve kterých se všichni snažili vyhrávat – všichni v tréninku chtěli, a to jsme si ke konci základní části převedli i do zápasů.“

V nadstavbě se zpočátku držela i čtvrtá příčka. Co za zlepšením bylo?
„Měli jsme týmové sezení s panem Šípem a s jeho synem, který dělá podobné akce zaměřené na psychiku pro týmy. Tam jsme si sedli a řekli si, co nám vadí na ostatních a co vadí ve hře. První nám moc nepomohlo, ale druhé už jo, bylo lepší. Dost nám to spolu se soutěžemi, které už jsem zmínil, pomohlo. Hodně jsme v tréninku soupeřili, což se občas až zvrtlo, ale bylo to pozitivní, protože se ta soutěživost převedla i do zápasů.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Pirátské naděje (@piratske_nadeje)

Proč se zlepšené výkony neudržely a začalo se klesat tabulkou až k play-down?
„Vůbec nevím. Na konci nadstavby onemocněli Pepa Chládek, Matyáš Patočka, Zbyněk Švarc a další kluci. Já jsem hrál v lajně s Davidem Grosskopfem a Pepou, což nám sedlo, ale najednou byl Pepa asi na čtrnáct dní nemocný, takže i tím se to možná zhoršilo.“

Na sérii play-down jste si věřili?
„Všichni věřili. Říkali jsme si po nadstavbě, že jsme možná chytili pro nás nejlepšího soupeře. Jako tým jsme si řekli, že sérii dáme a zvládneme. Tábor byl ale bruslivější, byl všechno. Nevím, asi víc chtěl. Nebyl ve hře o moc lepší, ale přišlo mi, že pro výhru chtěl udělat víc. Soupeři všude jezdili naplno, ale někdo od nás občas něco vypustil. Přišlo mi, že tam jsou všichni na stejné lodi a chtějí vyhrát pro ten klub. Myslím, že od nás už nějací jedinci nevěřili, že to zvládneme.“

Po dvou domácích prohrách jste v Táboře urvali bod za vyhrané prodloužení, což mohl být odraz k obratu…
„Právě. Věřili jsme tomu. Po zápase jsme si ještě sedli s trenéry, kde jsme si řekli nějaké věci, co bylo dobře a co špatně. Všichni jsme věřili a šli jsme do toho naplno i s chtíčem, že chceme vyhrát. V rozhodujících šancích jsme měli dát gól, když jsme byli před prázdnou bránou, ale nedali jsme, měli i trochu štěstí.“

Nepodcenili jste Tábor?
„Podle mě si někteří mysleli, že ho dáme levou zadní. Já jsem věděl, že Tábor bude tým, ve kterém budou všichni chtít, protože tam nemají žádnou individualitu. Pak na střídačce, jak jsme prohrávali, byli všichni naštvaní.“

Byl sestup pro vás ještě jako pro kapitána velké zklamání?
„Samozřejmě, hrozné zklamání, nikdo nechce v téhle situaci být. Snažím se ale z toho vzít něco pozitivního – byl jsem v důležitých situacích ledě, trenér mě tam dával, takže jsem získal nějaké zkušenosti. Po posledním zápase to ale bylo hrozné. Pro mě je sestup největší bolest v dosavadní kariéře.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Pirátské naděje (@piratske_nadeje)

Snažil jste se během sezóny něco změnit?
„Převáděl jsem zkušenosti z předchozích sezón a pomáhal klukům, když třeba udělali něco špatně, jak to můžou udělat lépe. Sám za sebe jsem se soustředil na každý zápas a samozřejmě i na každý trénink. Dělal jsem pro to všechno, ale po týmové stránce to neklaplo.“

Jak jste byl spokojený se svými výkony v průběhu celého ročníku?
„Ze začátku sezóny se mi absolutně nedařilo, ale vůbec nevím, čím to bylo. Měl jsem před sebou prázdné brány a jezdil sám, což se pak opakovalo ještě na konci sezóny, kdy jsem vůbec neproměňoval šance. Po hokejové stránce to bylo dobré, byl jsem často na ledě a měl jsem u pana Šípa vysoký ice-time, za což jsem rád. Zvládal jsem všechno, co po mě trenéři chtěli.“

Kdy se vaše výkony zvedly k lepšímu?
„Během října mě povzbudily dva zápasy za juniorku v Salcburku a potom duel proti Hvězdě, kde jsem dal hattrick, ten mě nakopl. Začal jsem na sobě i více dřít. A taky mi pomohl kemp s reprezentací, když jsme byli dělat testy na univerzitě. Dělal jsem pak pro to mnohem víc a začal jsem sbírat i body, dařilo se.“

V závěru sezóny jste naskočil do play-off ligy juniorů, ve kterém jste se určitě neztratil. Mrzí vás nevydařená sezóna dorostu, ve kterém jste byl potřeba, o to víc?
„Určitě mě to mrzelo, protože třeba s Technikou se mi dařilo. Jak jsou v juniorce starší kluci, hraje se mi s nimi kombinačně lépe. Navíc tam byli kluci z minulé sezóny, takže se mi s nimi hrálo dobře a dařilo se mi.“

Jak vypadá situace kolem vás pro příští sezónu?
„Žádná nabídka mi nepřišla, takže bych měl zůstat v Chomutově, ale nikdy nemůžu říct, že něco ještě nepřijde. Chtěl bych do extraligy juniorů a chtěl bych se v průběhu příští sezóny ukázat ještě na nějakém reprezentačním kempu, takže pro to budu dělat všechno. Přemýšlel jsem o tom asi tak, že bych hrál tady, ale chtěl bych občas nakouknout do nějakého zápasu v extralize, kdyby to nějak šlo. Samozřejmě bych tady chtěl se spoluhráči postup uhrát, protože je tady výborné zázemí, kterému není co vytknout, mám tady kousek intr i školu, takže tady asi zůstanu.“

Pro příští ročník bude navíc juniorské mužstvo o něco starší a reálně může hrát o postup…
„Je super, že zůstávají třeba Honza Rindoš i Martin Starý, takže lídři už z téhle sezóny. Jestli se panu Jírovi povede sehnat nějaké dobré hráče, šance na postup by určitě byla, když teď jsme došli do semifinále.“