Vzhledem k předčasnému
konci předešlé sezóny asi není moc co hodnotit. Jak budete vzpomínat na
zvláštní a krátký ročník, ve kterém jste měl jako hlavní trenér stoprocentní
bilanci?
„Nebudu na ni vzpomínat radši vůbec. (směje se) Byla, jaká byla. Člověk to bohužel
neovlivní a nic s tím neudělá. Je to škoda, protože jsme měli nějaký cíl,
který jsme chtěli splnit. Měli jsme vytvořené parádní podmínky a mančaft na
slušné úrovni. Bohužel se soutěž nedohrála, i když jsme v ní neprohráli. Je
to rekord. Sice se stihly jen dva zápasy, ale sešli se perfektní kluci a jsem
přesvědčený, že na splnění cíle jsme měli. Teď se o něj musíme porvat v sezóně,
která bude.“
Chybí vám hokej
hodně?
„No chybí... Já jsem byl u prcků, takže závodní období jsme trávili v rámci
možností venku na hřišti v Droužkovicích, kde jsme hráli fotbal, florbal
nebo bandy hokej. Kontakt s prostředím jsem tak měl, i když se to zase
zavřelo a museli jsme trénovat online. Myslím, že i to nám fungovalo. Nějaký režim
jsme měli, ale musím přiznat, že na hokej bez diváků v televizi nekoukám.
Bez lidí mě to nebaví, protože tam není atmosféra. Není tam prostě nic.“
Led jako takový vám
chybí?
„Tak samozřejmě by se člověk rád svezl, takže mi asi chybí. Na druhou stranu já
jsem chodil na brigádu, takže jsem bruslil tam. (směje se) Ale teď vážně. Je to
samozřejmě něco jiného, protože člověk byl rok co rok, zimu co zimu na ledě.
Teď to nešlo.“
Odpočinul jste si tím
pádem přece jen trochu psychicky, když jste nebyl pod tlakem výsledků?
„Jako odpočinul, ale na druhou stranu hokej člověku chybí. V zimě se pořád
něco dělá, něco se řeší a to člověku chybí. Po strašně dlouhé době jsme měli
volné Vánoce. Doteď se ještě 23. prosince trénovalo, pak jsme se scházeli
pětadvacátého a šestadvacátého už hráli. To samé na Silvestra a Nový rok.
Kolikrát jsme měli hned prvního trénink, který bylo těžké absolvovat, ale
zvládli jsme ho. Teď bylo volno něco nového, i když je to období spíš pro děti.“
(směje se)
Do nové sezóny půjdete
s obměněným kádrem, ale cíl zůstává stejný. Jak vnímáte omlazení?
„Já to řeknu trochu jinak. Na jednu stranu mě mrzí, že nebude pohromadě kádr
jako loni, protože ti kluci sami přišli pomoct klubu, když na tom nebyl dobře.
Chtěli ho posunout, kam patří. Za to bych jim chtěl poděkovat, protože chodili
na tréninky a odehráli zápasy. Na druhou stranu kvituju, že šanci dostanou
mladí kluci. Teď budu držet palce jim i těm, kteří zůstali, abychom splnili
cíl, který jsme si dali.“
Nově budete mít k dispozici
asistenty Petra Jíru a Pavla Damaška. Představuje velkou pomoc, že nebudete sám?
„Samozřejmě je to dobré. Víc očí, víc vidí. Máte před sebou dvacet hráčů a
kolikrát není úplně jednoduché všechno ukočírovat, takže to kvituju. Myslím, že
máme dobrý trenérský i hráčský tým a jsem přesvědčený, že to bude fungovat.“
Nabízí se rozdělení
kompetencí podle vašich hráčských postů. To znamená, že vy byste měl v gesci
obránce, Petr Jíra útočníky a Pavel Damašek brankáře. Budete to tak?
„Zatím jsme se o tom ještě nebavili. Myslím, že problém v ničem nebude. Mladí
gólmani i z juniorky budou moct čerpat zkušenosti od Damyho i Hanyho, což
je podle mě super. O střídačce si s Petrem ještě promluvíme a rozdělíme si
to.“
Zmínil jste juniory.
Počítáte tedy s jejich zapojením v A-týmu?
„Tohle je vize a cíl, abychom mladé kluky zapracovali do systému. Aby měli
větší herní vytíženost a okusili seniorský hokej, protože přechod do něj není
kolikrát úplně jednoduchý. Na druhou stranu je to jenom krajská liga, tak
nevím, jak budou někteří kluci reagovat. Třeba to pro někoho bude málo a
nebudou chtít. Na druhou stranu v kabině bude spousta kluků s prvoligovými
i vyššími zkušenostmi, které můžou mladým předávat.“
Jak bude vypadat
příprava?
„Jsme domluvení, že budeme od posledního týdne v květnu do konce června
třikrát týdně trénovat. Jednou půjdeme ven, kde to bude o nějakém běhání nebo
hrách. A chceme být dvakrát týdně na ledě. Myslím, že to pro kluky bude
zpestření, protože dlouho na ledě nebyli. Pak budou mít kluci klasicky zhruba
tři týdny volno, aby si odpočinuli a užívali si. I pak budeme chtít tři
tréninky týdně a o víkendu přátelská utkání podle toho, jak se domluvíme se
soupeři. Je potřeba si uvědomit, že kluci chodí do práce, takže tahat je z ní
na přátelské utkání, není úplně ideální. Na druhou stranu můžeme případně
zapojit kluky z juniorky a máme dobré hráče i v dorostu. Chodím teď s juniorkou
a musím říct, že někteří kluci jsou hodně dobří. Když nebudou jen povídat a
budou makat, mají před sebou velkou budoucnost.“
Trochu jste mi nahrál
zmínkou o juniorech, ke kterým se po letech vracíte. Nedýchla na vás trochu
nostalgie?
„Já jsem si ty roky užil. Dělali jsme to s Jardou Beckem poměrně dlouho.
Hned v první sezóně, kdy jsem přišel, jsme vybojovali titul, takže mám
parádní zážitky. S Jardou jsme si sedli a měli velkou pohodu. Navíc jsme
měli parádní mančaft.“
S juniory budete
tím pádem i na zápasech. Získáte díky tomu lepší přehled o jejich výkonnosti?
„Stoprocentně. Tohle je dobrá věc. Na druhou stranu musíme být opatrní s dávkováním
jejich vytížení, abychom je nezadřeli. Hrát v pátek, sobotu i neděli bude
náročné, takže to musíme ještě nějakým způsobem prodiskutovat. Tři zápasy ve
třech dnech opravdu nejsou nic jednoduchého.“
Těšíte se konečně na
hokej?
„Těším se pořád, ale chci, aby se všechno vrátilo do normálu. Samozřejmě to
nebude úplně jako dřív, ale chtěl bych, abychom měli vyprodanou halu a v polovině
hlediště trenéry. (usmívá se) Člověku taky chybí, když každý ví, jak by to mělo
vypadat a jak by trénoval on. (znovu se usmívá) Na druhou stranu i to k hokeji
patří. Ať si diváci zakřičí, zanadávají a zafandí. Budeme chtít ale taky klid,
abychom mohli trénovat. A nejdůležitější bude odehrát zápasy.“
Dokážete se od rad z hlediště
oprostit?
„Někdy to člověk vnímá, někdy ne. Jak už jsem říkal, patří to k tomu.
Samozřejmě to člověka někdy naštve, když lidi slyší, ale jindy se tomu zase
zasměje. Realita je kolikrát úplně jiná a úplně se neshoduje s názorem lidí
v hledišti. Nicméně i to je součástí hokeje a přiznám se, že mi to chybí.“