Jaké se cítíte po posledním utkání sezóny?
„Nerad prohrávám, takže to teď není úplně ono. Na druhou stranu důležitý pro nás byl zápas v Mělníku, kde jsme vyhráli a díky tomu postoupili, což byl cíl od vedení. My jsme ho splnili a každý do toho dal během sezóny maximum. Celou dobu nás držel Míra Hanuljak a nakonec všechno dopadlo, jak podle mě mělo.“

Úkolem byl postup, jak jste sám zmínil. Šlo o těžkou misi?
„Tým, jaký tu byl, měl kraj suverénně vyhrát, což se v podstatě stalo. Kvalifikace už byla o poznání složitější a nakonec jsme v ní jednou prohráli, což mě mrzí. Na druhou stranu postup jsme vybojovali, i když ke konci sezóny to jednoduché nebylo.“

O neporazitelnost a stoprocentní bilanci jste přišli až v posledním utkání s Hvězdou Praha. Hrály roli oslavy?
„Možná se mohly projevit, protože někteří kluci byli ještě navátí. Fungovalo asi i podvědomí, protože jsme věděli, že už postupujeme. Prohra mě mrzí hlavně kvůli fanouškům. Za stavu 0:5 jsem měl tep hodně vysoko, protože prostě nerad prohrávám. Navíc přišlo hodně lidí a je úplně jedno, jestli jsme byli někde slavit nebo ne. Postoupili jsme, tak je to prý zapomenuté.“

Kam postup v kariéře řadíte?
„Já mám pocit, že jsem nikdy u postupu nebyl. Pamatuju si, že jsme vždycky byli ve finále a skončili trochu pod vrcholem. Ať už to byl Zlín nebo předtím tady Chomutov s Ústím nebo Boleslaví. Takže jsem vlastně postoupil asi poprvé.“ (směje se)

Tohle mužstvo vypadalo, že má srdce. Vnímal jste to stejně?
„Byli tu místní kluci, kteří chodí do práce, což není lehké skloubit. Je to náročné i vůči rodině, protože nejsme tolik doma kvůli tréninkům a zápasům. Myslím, že všichni kolem týmu včetně trenérů si zaslouží uznání, protože odjížděli od rodin. Všichni včetně vedení a lidí z kanceláří tomu dali opravdu hodně.“

Taky už jste začal pracovat?
„Je to tak. Nejdřív jsem byl ve Strixu a teď dělám v reklamní agentuře andré media Jiřího Lály. Jsem něco jako obchoďák, který objíždí potenciální zákazníky. Mám štěstí, že šéf ví, co obnáší hrát hokej, takže jsme se vždycky domluvili, abych na zápas mohl jet.“

MICHAL KOSTOUREK O HECOVÁNÍ MILANA

„Jsem hlavně rád, že Chomutov rozhodl už v pátek v Mělníku, protože jinak bych tu nemohl ani být. Musím poděkovat komisi rozhodčích, že mi umožnila tu být. Měli jsme se na ledě potkat už na začátku sezóny v první lize, ale to nakonec nedopadlo, i když to Milan nevěděl, protože o delegacích nesmíme mluvit. Byl to pro mě super zážitek. Jeho faul jednoznačně byl, protože kontakt tam byl. (směje se) A trestné střílení by bylo, kdyby z jeho přihrávky nepadl gól.“

Na závěr kvalifikace pískal utkání váš bratranec Michal Kostourek. Byl to pro vás tím pádem ještě větší zážitek?
„Jsem rád, že mu komise rozhodčích tenhle zápas umožnila pískat, protože už bylo rozhodnuto. On si odskočil z první ligy, abychom se viděli. Myslím, že mi mohl písknout trestné střílení a nemusel mě hned vylučovat. (směje se) Bylo to poprvé a nejspíš asi naposled, pokud nepostoupíme s Chomutovem do první ligy. Těšil jsem se a jsem rád, že máme i společnou fotku z úvodního buly.“

Vy jste navíc hrál s kapitánským céčkem…
„Já jsem si céčko vzal speciálně kvůli tomuhle zápasu a už ho nikdy chtít nebudu, protože jsme prohráli. Chtěl jsem si s Michalem na začátku podat ruku, tak jsem si ho vzal od Freibiho, který hrál celou sezónu výborně. Ale myslím, že i kluci v kabině mi budou připomínat, že jsme prohráli.“ (směje se)

Nastal někdy během sezóny okamžik, kdy jste si říkal, že porážka přijde, nebo že splnění cíle je v ohrožení?
„Nebál jsem se ani chvilku. Ale jsem naštvaný, že jsme to nedotáhli bez porážky. Tři nebo čtyři dny před víkendem mi psal Michal Vondrka a ptal se, jestli jsem někdy zažil sezónu, kdy se vyhrály všechny zápasy. Odpovídal jsem mu, že jsem nad tím vůbec nepřemýšlel, ale že má vlastně pravdu, že jsme blízko. Nakonec to bohužel nedopadlo.“

Díky dvěma gólům a šesti přihrávkám jste vyhrál kanadské bodování kvalifikace a v Děčíně si zahrál druhou ligu. Hrál se v kvalifikaci druholigový hokej nebo se pořád víc blíží tomu krajskému?
„Druhá liga je podle mého pořád ještě trochu lepší. I když se na to možná dívám podle sebe, protože ve druhé lize se mi hrálo líp. Tady to bylo hodně živelné. Druhá liga je sice taky rozlítaná, ale už je to trochu hokejovější.“

Takže se domníváte, že vám druhá liga bude sedět?
„Pokud si mě tu nechají, tak myslím, že mi bude sedět.“

Vy sám chcete zůstat?
„Když se domluvíme, chtěl bych zůstat. Chodí tu hodně lidí, mám to tu rád. Navíc v Chomutově už patnáct let bydlím a já bych o to nechtěl přijít.“