Forvard draftovaný v roce 2003 ve třetím kole Torontem se tak musel rychle dostat do tempa, neboť ve druhé třetině se na led nedostal a ve třetí bránili Piráti těsné vedení. „Vždycky je těžké naskočit, když člověk třetinu nehraje. Přece jen i brusle jsou trochu jiné, takže dvě střídání si člověk zvyká,“ líčil 91. muž zmíněné burzy nadějí pro NHL. „Navíc jsem hrál beka po velmi dlouhé době,“ podotkl následně.

Martin Šagát se tvrdých soubojů u mantinelu rozhodně nebojí, což dokázal mimo jiné i v souboji s Libercem

O jaký časový úsek se jednalo? „Myslím, že to bude sedm osm let, co jsem si obránce vyzkoušel poprvé a naposledy v kariéře,“ nevěděl Martin Šagát přesně. „Tehdy jsme ještě v Kanadě měli zraněných asi šest beků, tak mě trenér poslal jako obránce od začátku zápasu, abychom hráli vzadu v šesti,“ vybavoval si podrobnosti někdejší hráč juniorského týmu Kootenay Ice či profesionálních celků Toronto Marlies a Elmira Jackals.

Svůj nynější záskok bral zkušený křídelník s nadhledem. „Myslím, že rezervy ještě mám,“ rozesmál se v prvotní reakci při otázce, jak se cítil. „Snažil jsem se hrát jednoduše. Hodně mi pomohl Aleš Pavlas, který mě dirigoval a říkal mi, kam mám jet, kde mám stát a jestli zůstat před bránou,“ pokračoval už ve vážném duchu. „Přece jen zná tuhle pozici mnohem líp než já, tak jsem se snažil něco přiučit,“ znovu se rozchechtal.

Dočasný zadák se na led dostal i v oslabení, což však podle vlastních slov jako nějaký zásadní problém nevnímal. „I jako útočník se při rotaci v oslabení někdy dostanu dolů k brance,“ vysvětloval. „Spíš ve hře pět na pět si člověk musí zvyknout, kam jet,“ upozorňoval.

Na konci třetiny je nepříjemné, když člověk neví, kolik zbývá do konce

To však nebyla jediná nezvyklá situace, do níž se Martin Šagát během klání s Jihomoravany ocitl. V závěru zahajovací části hry nefungovala časomíra, hráči necelé čtyři minuty před první sirénou ztratili přesný přehled o zbývajícím čase. „Už jsem něco podobného zažil, ale stalo se to na začátku třetiny a během ní časomíru spravili. Takhle na konci třetiny to bylo poprvé,“ lovil v paměti.

Martin Šagát však zvládá i akrobatické pozice na bruslích

Pětici chomutovských hráčů však ani absence přesného času nezabránila ve využití přesilovky. Dvě vteřiny před klaksonem snížil na 1:2 Štěpán Hřebejk po asistenci Martina Šagáta. „Ptali jsme se před buly, kolik zbývá, takže jsme plus minus měli tušení,“ uvedl někdejší mládežnický reprezentant našich východních sousedů. „Byli jsme rádi, že jsme stihli dát gól dvě vteřiny před koncem třetiny,“ liboval si s tím, že si byl jistý regulérností trefy svého spoluhráče. „Rozhodčí předtím nepískali, takže jsem věděl, že gól bude platit,“ argumentoval.

Přestože Piráti skórovali, považuje bývalý člen sestavy Ústeckých Lvů, Pardubic či Hradce Králové nemožnost podívat se na zbývající čas za nepříjemnou událost. „V oslabeních a přesilovkách je taková situace nepříjemná, protože pořádně nevíme, kdy kdo skáče na led. Nefunkční časomíra je pak závažný problém. To samé platí i o koncích třetin,“ řekl. „Během zápasu si člověk čas nehlídá, spíš se to dělá v situacích, o kterých jsem už mluvil,“ pronesl posléze s tím, že hráči na ledě odhadují uběhnutý čas obtížně. „Zhruba to dá určit, ale na ledě na to člověk nemyslí. Přece jen řeší spoustu situací, takže tohle nevnímá,“ uzavřel Martin Šagát.