Trenére, jak hodnotíte sezónu A-týmu?
„Cílem bylo postoupit do druhé ligy, což jsme splnili, takže já jsem spokojený.“

Měl jste někdy během ročníku pocit, že zmíněný cíl je v ohrožení?
„Myslím, že ne. Řekl bych, že vyhrát naši krajskou ligou pro nás byla povinnost. Obavu jsem měl možná z druhého zápasu v Kadani ještě v základní části. Jeli jsme tam poprvé bez kluků, kteří pomáhali Děčínu, navíc nás nebylo tolik. Ale paradoxně jsme tam odehráli jeden z nejlepších zápasů sezóny. Vzhledem k tomu, jaký tým jsme měli, jsem obavy neměl.“

Přiznám se, že i mně tento zápas utkvěl v paměti. Ukázal v něm tým vnitřní sílu, když si poradil i bez opor, které nastupovaly ve druhé lize?
„U tohohle zápasu sehrál nejdůležitější roli Jarda Kůs. Ze starších kluků nastoupil v podstatě sám a myslím, že přístupem strhnul i mladší hráče. Proto jsme tohle utkání odehráli tak dobře.“

Vybavíte si za čas právě toto střetnutí, nebo byste našel ještě nějaké, které vám u sezóny 2021/2022 vytane na mysl jako první?
„Samozřejmě si určitě vybavím domácí zápas s Roudnicí, která v poslední minutě srovnala na 4:4 a my jsme to ještě dokázali dovést do vítězného konce, když jsme dali dva góly. A pak si určitě vzpomenu na kvalifikaci, kde se hrály kvalitní zápasy. Určitě vůbec nezapomenu na postupový zápas v Mělníku.“

Když jste mluvil o kvalifikaci, zažil jste během hráčské nebo trenérské kariéry takový vlastní gól, jaký si doma dala Hvězda Praha?
„No já jsem si takovýho vlastňáka dal. (směje se) Když jsem hrál pod Růžou na Slavii, tak jsme první rok hráli čtvrtfinále play-off se Znojmem. Pátý zápas u nich jsme vyhráli a v šestém jsem si doma dal vlastňáka. Prohráli jsme 2:3 a jeli na rozhodující utkání do Znojma, kde jsme vyhráli, takže můj gól byl v tu chvíli zapomenutý. Doopravdy to není nic lehkého se s tím vyrovnat, i když si nikdo samozřejmě vlastní gól dát nechce. Prostě se to někdy tak seběhne. Na Hvězdě to byl asi extrém, mně tehdy puk trefil hokejku. Je to nepříjemný a blbý pocit. My jsme to tenkrát zaplať pánbůh uhráli, takže to pro mě bylo lepší.“

SPORTOVNÍ MANAŽER PETR JÍRA O A-TÝMU

„Je krátce po sezóně, takže je na nějaká zásadnější prohlášení brzy. Teď řešíme, jakým směrem se chod áčka bude ubírat, což závisí na financích, které se klubu podaří dát dohromady. Jakmile bude jasno, oznámíme, zda budeme mít tým na profesionální bázi nebo poloprofesionální. S tím samozřejmě souvisí i skladba kádru, ze kterého by při profesionální variantě někteří kluci vypadli kvůli práci. Nicméně od 23. května je v plánu pětitýdenní příprava včetně ledu, kterou chceme pojmout i jako takovou zkoušku, abychom se podívali na vyskautované hráče a viděli kluky ze stávajícího týmu v nějaké širší konkurenci. Tam budou tréninky určitě jen odpoledne. Poslední týden v červenci by se tým znovu sešel a už by bylo jasné, jakou cestou áčko půjde.“

Byl zápas na ledě pražské Hvězdy podle vás nejtěžší v sezóně?
„Těžkých zápasů jsme odehráli asi víc, ale tenhle byl nejdůležitější. Kdybychom tam nevyhráli, tabulka by byla pořád vyrovnaná. Takhle jsme díky vítězství odskočili a měli to ve vlastních rukách. Myslím, že nás Hvězda i trochu překvapila, protože jsem se byl osobně podívat na první zápas celé kvalifikace v Mělníku, kde mi nepřipadalo, že by zápas s Hvězdou mohl vypadat, jak nakonec vypadal. Oni se na nás opravdu dobře připravili a nehráli vůbec špatně, i když my jsme podobně jako celou sezónu strašně moc šancí neproměnili. Dávali jsme sice hodně gólů, ale pořád jsme chtěli hrát až do prázdné brány. Hráli jsme složitě, chyběla nám jednoduchost. I na Hvězdě jsme jeli snad čtyřikrát sami na bránu a dali i dvě tyčky, a pak dostali hloupé góly. Ve finále to asi jeden z nejtěžších zápasů byl, když nad tím tak přemýšlím.“

Postup jste potvrdili kolo před koncem kvalifikace v Mělníku. Byl jste před tímto soubojem nervóznější než předtím během sezóny?
„Přiznám se, že nervózní jsem byl. Jestli víc než jindy v sezóně, si říct netroufám. Po zápase za mnou přišel Martin Jor, že na mě po druhé třetině mluvil, ale vypadal jsem, že ho vůbec nevnímám. Asi to bylo tím, že jsem pořád měl v hlavě, že nás čeká ještě dvacet minut, ve kterých se mohlo stát cokoliv, I když jsme po dvou třetinách vedli docela vysoko, chtěl jsem, abychom všichni byli dál soustředění na výkon, což se povedlo.“

Spadlo to z vás všechno po utkání?
„Samozřejmě. (směje se) A myslím, že před koncem, když už bylo rozhodnuto, to spadlo z každého na střídačce. Myslím, že ta neskutečná pohoda byla před koncem vidět na celé střídačce a přenesla se pak i do oslav přímo v Mělníku.“

Kdy jste zjistil, že Petr Freiberg stojí na střídačce ve vašem starém chomutovském dresu?
„Tušil jsem, že něco chystá už před zápasem, protože se pořád vyptával. Na střídačce se ke mně přitiskl a rozbil mi pusu, což si taky budu pamatovat. (směje se) Pak v Chomutově napodobil i Martina Jora. Sháněl paruku, tak jsem mu nějaké dvě donesl. (znovu se směje) Byla to od něj paráda.“

Mrzí vás, že jste poslední zápas prohráli a tím pádem jste sezónu nakonec neprošli jen s výhrami?
„Samozřejmě mě to mrzí. Chtěli jsme dohrát sezónu na vítězné vlně, ale na druhou stranu to i chápu. V pátek jsme splnili cíl a oslavy byly velké, i když nesouhlasím s Milanem Kostourkem, že někdo byl ještě navátý. Ano, neměli jsme po Mělníku žádný trénink a životospráva byl v podstatě nulová, ale myslím, že v sobotu už nikdo moc nepokračoval. Šli jsme do zápasu v podstatě z voleje, což bylo dvě třetiny znát, protože nám nešly nohy. Ve třetí třetině jsme se rozjezdili, ale pořád jsme točili čtyři lajny, protože jsem chtěl, aby si to užili všichni kluci, kteří na začátku přišli, aby pomohli. Bohužel se zápas nepovedl, což mě mrzí i kvůli fanouškům, před kterými jsme doma hráli.“

Pro vás se jednalo o první kompletní sezónu v roli hlavního kouče seniorského týmu. Jaká to byla zkušenost?
„Měli jsme hodně dobrý tým, na krajskou ligu bych dokonce řekl že vynikající, což mi to dost usnadnilo. Myslím, že tým byl v podstatě druholigový. Ale po těch letech, kdy měl člověk daný tým a řešil jen pár absencí, to byla na druhou stranu těžká sezóna. Každý vidí krajskou ligu jako procházku růžovým sadem, ale ono to tak leckdy nebylo. Kluci chodili normálně do práce, přišla zranění, hostování a další absence, takže připravený trénink se kolikrát měnil, protože zkrátka na něj nebylo dost lidí, když se člověk podíval před jeho začátkem do kabiny. To samé i před zápasy, kdy se sestava dávala dohromady vždycky den předem podle toho, jak kdo mohl.“

Změní se tým po postupu hodně?
„Těžká otázka… (po chvilce přemýšlení) Změnit se určitě musí. Někteří kluci už druhou ligu časově nedají kvůli práci. Když jsme se bavili o Péťovi Freibergovi, ten to podle mého určitě nedá. To samé asi Patrik Huňady, který dělá v armádě. Bude i víc tréninků, takže někdo skončí a přijdou noví hráči. Bylo by dobré, kdyby přišli i kluci z juniorky, kteří už dostávali prostor i v krajské lize.“

Mladí hráči během výpomoci v Děčíně naznačili, že by se ve druhé lize nemuseli ztratit. Vnímáte to jako dobrou zprávu pro trenéra áčka?
„Samozřejmě. Vím, že tihle kluci kvalitu mají, protože jsem se pohyboval i v juniorce. Teď jde o to, aby ti kluci tady zůstali a posunuli se dál. Pro ně by bylo ideální, kdyby se hned uhrála první ligy, ale to uvidíme. I teď je čekají kvalitní zápasy, které je můžou posunout někam výš.“

Tušíte, co vás ve druhé lize čeká?
„Určitě tam budou kvalitnější zápasy než v krajské lize, kde to občas byl hurá hokej. Hráli jsme přátelská utkání s Děčínem nebo proti Řisutům, které jsme porazili. Přiznám se, že úplně nevím, co čekat od kvalitnějších týmů, ale dá se čekat víc taktiky i kvalitnější hráči. Určitě nás čekají vyrovnanější zápasy, na které se musíme dobře připravit, a musíme počítat s tím, že se na nás každý bude chtít vytáhnout.“

Jak budete do začátku přípravy odpočívat?
„Moc ne. Chodím na brigádu, ale stejně mi to bude chybět, když budu dva tři dny doma. Člověk si přece jen zvykne na nějaký režim a začne se nudit, když má odpoledne najednou volná.“ (usmívá se)