Ml. Dorost - článek

„Kluci musí pochopit, že vstoupili do profesionálního sportu,“ ohlíží se Bedřich Pastyřík za sezónou mladšího dorostu

Napsal 11.04.2018 Libor Kult
C h o m u t o v - Má za sebou první rok v organizaci Pirátů, během nějž vedl Bedřich Pastyřík jako hlavní kouč mladší dorost. Tým do šestnácti let se po roční pauze probojoval do play-off o závěrečný turnaj. Ač hůře postavený zvládl sérii prvního kola s pražskou Spartou a vypadl až před branami bojů o českého mistra se suverénní Plzní, která ale nakonec titul nezískala, neboť v Ostravě zvítězil Hradec Králové. Zkušený kouč vidí na uplynulém ročníku pozitiva, ale nezavírá oči před negativy.

Po dlouhých letech jste se vrátil do českého hokejového prostředí. Jaký návrat byl?
„Nechtěl bych to obšírněji komentovat, každý má na místní poměry svůj názor. Svého návratu v každém případě nelituji. Prožil jsem krásný rok plný zajímavé práce. Poznal jsem hodně nových lidí, kteří mě obohatili. A podmínky v Chomutově jsou gigantické. Za sedmnáct let v zahraničí jsem nic takového neviděl.“

Jak uplynulou sezónu hodnotíte?
„Dali jsme si před začátkem tři základní cíle, které jsme z mého pohledu v některých ohledech i překročili. Chtěli jsme postoupit do play-off, rozvíjet jednotlivce po stránce hokejové i silové a dát co největší prostor hráčům mladšího ročníku, abychom si ulehčili práci v příštím ročníku. Lidsky jsem si skvěle sedl se spolupracovníky Vláďou Petrovkou a Vláďou Hánou. Oba se dívají na hokej podobně jako já. Byla to výborná spolupráce, za kterou bych jim chtěl poděkovat.“

Když jste zmínil tři základní cíle, pojďme si je rozebrat postupně...
„Na začátku nás trápila menší herní praxe hráčů staršího ročníku a to zejména u obránců. Ale postupně se do toho kluci dostali a kvalita našeho projevu se ve srovnání srpna a března zvedla, což se odrazilo i na výsledcích, které nás dostaly do play-off, jak jsme chtěli, přestože náš nejlepší hráč Michal Gut strávil převážnou část sezóny ve starším dorostu. Spousta hráčů ročníku 2003 se stala stabilními články sestavy a to i ve speciálních formacích na přesilovky, oslabení nebo prodloužení. Na tom můžeme v příštím ročníku stavět. Kromě toho jsme celý rok pracovali mimo led a zaměřili jsme se především na silovou stránku, což hráčům pomohlo fyzicky i při výkonech na ledě.“

Co dalšího se z vašeho pohledu povedlo?
„Důležité bylo, že se nám vyhýbaly nemoci a zranění, takže jsme mohli téměř celou sezónu trénovat se čtyřmi kompletními formacemi. Kluci fungovali jako opravdový tým a nemuseli jsme řešit žádné výraznější problémy na ledě ani mimo něj. Tréninková morálka na ledě byla na velice dobré úrovni, takže jsme si s Vláďou Petrovkou práci s mužstvem užívali. Mezi tahouny se zařadili nadaní hráči jako Josef Koláček, Stanislav Vrhel a samozřejmě Michal Gut, pokud nám přišel pomoci. Povedl se i příchod jediného povoleného cizince. Marcel Štefančík byl pro tým opravdu přínosem a patřil k nejdůležitějším hráčům, což je velký příslib pro příští sezónu, kdy jistě bude hrát dominantní roli. Z hokejového pohledu se nám docela dařilo v přesilových hrách a hodně jsme se během roku zlepšili v organizaci hry v obranném pásmu.“

Žádný trenér není nikdy absolutně spokojený. Našel byste tedy na uplynulé sezóně i nějaká negativa?
„Už jsem mluvil o menší herní praxi obránců staršího ročníku, s čímž souvisí hra obránců jako takových. Ta zůstala za naším očekáváním. Pro mladší beky byl přechod na zcela jinou úroveň hokeje v extralize mladšího dorostu těžký. Když jsme u osmé třídy, trochu mě překvapil fakt, že někteří pozitivně hodnocení hráči svou kvalitu v mladším dorostu nepotvrdili a naopak se do základní sestavy prosadili jiní, kteří tak dobře hodnocení nebyli. Moc nám nešla oslabení a nepovedlo se nám do našeho projevu dostat víc agresivity. Donutit kluky hrát do těla, byl nadlidský výkon. Podobně jsme nedokázali blokovat střely soupeřových obránců, což mě hodně mrzelo. Nešlo ani tak o techniku téhle činnosti, ale souviselo to spíše s ochotou do ran padat a s obětavostí. Celou sezónu jsem pak postrádal lídra, který by táhl kabinu a střídačku během zápasů.“

Drtivou většinu zápasů včetně play-off odchytali brankáři mladšího ročníku 2003. Jak jste viděl jejich výkonnost?
„S těžkou situací se kluci prali statečně. Díky perfektní práci Dušana Strharského se dostali na úroveň, když nám pomohli do play-off. V něm pak byl skvělý výkon Olivera Šatného základním kamenem postupu přes Spartu do semifinále, jak jsem o tom mluvil už před sérií s Plzní.“

Když jste zmínil semifinále, co rozhodlo o vašem vyřazení?
„Měl jsem pocit, že jsme narazili na nejzranitelnější Plzeň za celou sezónu. Vypadalo to, že nejsou ve své kůži a jsou možná víc nervózní než my. Bohužel jsme ale nevyužili jedinou přesilovku, kterých jsme hlavně ve druhém zápase měli dostatek. Slabší chvilky si v obou duelech vybrali i naši brankáři. Celkově nám chybělo nasazení jako v play-off. Byli jsme přespříliš lehkovážní, nezodpovědní a málo obětaví. Zkrátka nám chybělo to, co nám pomohlo porazit Spartu ve druhém utkání série na jejím ledě.“

Má některý z hráčů potenciál dotáhnout to v hokeji daleko nebo se probojovat na mládežnické šampionáty?
„Nedokážu to odhadnout, protože je tam až moc neznámých. Ale i ti, kterým nadělil hokejový bůh o něco víc dovedností a schopností, se neobejdou bez profesionálního přístupu. A ten jsem u hráčů, kteří nám prošli rukama, postrádal. V kategorii do šestnácti let se hodně trénuje na ledě i mimo něj. Tady vlastně začíná vrcholový sport a kluci to musí pochopit. Do všeho, co bylo mimo led, jsme je museli nutit. Ani ti nejlepší na sobě nechtěli dobrovolně pracovat navíc, nechtěli tomu dát víc než je povinnost. Přes všechno, co jsem řekl, to však byla fajn sezóna.“

×
Dnes v 17:30 | Muži
Piráti Chomutov
HC Sparta Praha