Milane, jak jste se dozvěděl o nominaci na výroční utkání, a jakou radost vám to udělalo?
„Libor Kult, když to dával dohromady, tak mi volal asi jako kapitánovi postupujícího týmu. Takže jsme se o tom pobavili a samozřejmě jsem měl radost, že jsem pozvaný a vůbec takový zápas proběhne.“

Jak se vám výroční střetnutí líbilo?
„Líbilo se mi moc. Nebylo to o hokeji jako takovém, ale šlo o to se sejít. S některými kluky jsme se neviděli od sezony před deseti lety a s některými ještě déle. Protože v roce 2009, kdy jsem sem přišel, tak to bylo ještě KLH Chomutov. Takže bylo pěkné po tolika letech kluky zase vidět.“

Byl jste kapitánem postupujícího týmu, který vrátil po osmatřiceti letech Chomutov do extraligy. Jak na tyhle časy vzpomínáte?
„Na tyhle časy se myslí krásně, protože postup spustil euforii. Všichni jsme měli radost a věděli jsme, co je náš cíl. Tady se to tenkrát povedlo, i když ne pokaždé to vyjde. Jsem moc rád, že jsem u toho mohl být a s kluky postup vybojovat.“

Několikrát se arénou neslo vaše jméno. Jaký to byl pocit?
„To je vždycky příjemné. Naposledy jsem v Chomutově byl, když se křtila kniha a moc rád sem jezdím. Škoda, že je to tak daleko, protože mám rodinu a jiné pracovní povinnosti, takže sem nemohu jezdit tak často.“

Během toho, jak jste se vrátil na zimák, viděl se s kluky, naskakovaly vám nějaké vzpomínky?
„Když jsem vjel na led, tak si pamatuji, že poprvé vjeli na první trénink do nové arény v době, kdy jsme nevěděli, že to bude postupová sezona. Přál jsem si postup s týmem vybojovat, což se povedlo. To znamená, že když jsem znovu procházel na led, tak tohle se mi vybavilo.“

Už během zápasu jste podstoupil jeden krátký rozhovor, v němž jste uvedl, že se občas chodíte sklouznout, ale bez výstroje. Jaké bylo ji zase celé utkání na sobě tahat?
„Chodím na led s dorostenci v Rokycanech, kde jsem asistentem trenéra. Takže chodím na led dvakrát až čtyřikrát týdně. Ale je to v šusťácích a není to takové, jako vzít si výstroj, která i když je moje několik let, tak už mi nesedí. Tělo už je jiné a výstroj v garáži také nemládne. Takže to bylo jiné, ale myslím, že jsme to všichni zvládli.“

Zmínil jste, že se do Chomutova rád vracíte, sledujete stále účinkování Pirátů?
„Přiznám se, že nemám žádné sociální sítě, tak nejsem tolik aktivní. Ale samozřejmě minulý rok, kdy se postupovalo, tak jsem je sledoval. Klukům jsem přál přes Libora hodně štěstí, a aby to dopadlo. Jsem rád, že se Chomutov zvedá a je ve druhé lize.“

Během třetí třetiny oznámil Roman Jüngling, že Libor se neúčastnil výročního zápasu z důvodu narození potomka. Ačkoliv vše připravoval, musel být z pochopitelných důvodů jinde. Co byste mu a jeho partnerce vzkázal?
„Popřál bych jim hodně štěstí, zdraví a ať si to užívají. Je fajn být tátou, což znám sám. Je to skvělý pocit. Na jednu stranu je škoda, že tady nemohl být, protože akci dával dohromady a pak se stane taková radostná událost. Takže jsem za něj rád.“

V roce 2013 jste ukončil působení v Chomutově i hokejovou kariéru. Co po ní dělá Milan Kraft?
„Po kariéře se hlavně starám o rodinu. Už od roku 2008 máme sportovní areál, takže tam se o to staráme. Zajišťujeme sportování, ubytování a chod restaurace, takže je toho dost.“