Rozhovory

Justin Peters dvakrát vynuloval Ovečkina a spol., dal gól a miluje českou kuchyni

Napsal 08.01.2019 Libor Kult
C h o m u t o v - Na konci října přiletěl ze zámoří, začátkem listopadu se poprvé postavil do branky Pirátů a od té doby do ní nikoho nepustil. Když po první výhře a ještě s čistým kontem doma se Spartou Justin Peters rozpumpoval fanoušky, okamžitě si získal jejich srdce nejen parádními výkony, díky nimž atakuje elitní desítku gólmanů Tipsport extraligy v procentuální úspěšnosti zákroků.

Justine, předpokládám, že už jste na zdejší prostředí i hokej zvykl. Adaptoval jste se už na sto procent?
„Je to tak. Postupně jsem poznal všechny kluky a odehráli jsme řadu dobrých zápasů, ale pořád vidím určitý prostor ke zlepšení, které by nám pomohlo se sezónou ještě něco udělat.“

Jak se tedy aktuálně cítíte?
„Cítím se dobře. Postupně jsem se do toho zase dostal a pořád tvrdě pracuju, protože i já se můžu ještě zlepšovat. Každý den makáme s Antonem i ostatními brankáři, abychom se neustále zlepšovali a dávali týmu možnost vyhrát každý zápas.“

Už jste poznal i Tipsport extraligu. Jaká podle vás je?
„Hraje se tu opravdu dobrý hokej. Hráči jsou tu hodně šikovní a já si hokej tady užívám.“

Musel jste si dlouho zvykat, že čeští hráči občas místo střely ještě hledají spoluhráče přihrávkou?
„Je pravda, že tohle je asi největší rozdíl proti Americe, kde se každý snaží střílet. Ale zase je to podobné jako v Rusku, kde jsem loni působil a kde je taky spousta šikovných kluků, kteří rádi místo střely přihrávají. Pro brankáře je to trochu složitější, protože musí být trpělivý. Naším úkolem je chytit střelu, jenže ve stejnou chvíli musíme počítat i s přihrávkou. Je to o každodenní práci a komunikaci s obránci, abychom si navzájem pomáhali.“

Justin Peters vychytal v pirátském dresu zatím dvě čistá konta, to první doma se Spartou
(Foto: Petr Kozelek)

Když jste zmínil beky, jak s nimi na ledě komunikujete?
„S Antonem jsme dali dohromady základní pokyny, které jsou v angličtině. Snad jen plexi je podobné češtině. (usmívá se) Spousta kluků anglicky umí, což mi hodně pomáhá.“

V červnu 2004 se konal draftu v Raleighu, kde sídlí organizace Carolina Hurricanes, která si vás ve druhém kole jako 38. v pořadí také vybrala. Byl jste přímo na místě?
„Byl jsem tam s rodinou a mám pocit, jako by to bylo včera, protože to byl pro mě osobně i mou rodinu velmi zajímavý zážitek a velký den. Poprvé v kariéře mě tehdy napadlo, že bych se mohl hokejem živit.“

Jedničkou draftu byl tehdy Alexander Ovečkin, proti jehož Washingtonu jste vychytal dvě ze tří čistých kont v NHL. Proč se vám zrovna na Capitals tak dařilo?
„Těžko říct. Někdy je docela legrační, jak se věci seběhnou. (usmívá se) Když jsou na ledě ti nejlepší, člověk si občas říká, že si musí dávat pozor, kde se ten hráč zrovna pohybuje. Ale spíš jsem měl tehdy štěstí.“

Ve Washingtonu jste potom působil a odchytal za něj dokonce dvanáct utkání NHL. Bavili jste o čistých kontech v šatně?
„První den jsme o tom mluvili, pak už to nikdo neřešil. Bylo příjemné, když jsem byl součástí takové organizace, protože mužstvo vždycky patřilo k nejlepším v NHL. Jsem za tuhle zkušenost rád.“

Trochu jsme přeskočili váš první start v nejslavnější soutěži světa. Jak na něj vzpomínáte?
„Bylo to proti Islanders s Rickem DiPietrem v brance. Vybavuju si, že mi trenér tenkrát řekl den dopředu, že nastoupím, takže mohli přijet rodiče a zápas sledovali. I díky tomu je to něco speciálního, na co nikdy nezapomenu.“

Byl jste před premiérou nervózní?
„Strašně. Na druhou stranu si člověk říká, že právě pro tenhle okamžik se celý život připravoval a je úžasné, že chytá NHL. Po prvním buly jsem se začal soustředit a bral jsem to jako kterýkoliv jiný zápas předtím. Dělal jsem to samé, co do té doby. Soustředil jsem se v daný moment na konkrétní zákrok, protože to je moje práce. Puk je stejný v NHL, AHL, KHL i české lize, jen hráči jsou jiní.“

Jste jedním ze čtyř brankářů, kteří skórovali v juniorské OHL. Pamatujete si sedmý zápas prvního kola play-off se Sudbury?
„Jasně že si ho pamatuju. (usmívá se) Vidím to jako dneska. Celý život jsem trénoval střílení přes celé hřiště. Když se to povedlo v zápase, bylo to vážně bláznivé.“ (směje se)

Ve slavné NHL zasáhl Justin Peters v barvách Caroliny, Washingtonu a Arizony do 83 zápasů, v nichž vychytal tři čistá konta – dvě v dresu Hurricans proti Capitals
(Foto: www.zimbio.com)

Jak často jste zkoušel dát gól?
„V juniorech jsem se o to občas pokusil, ale postupně jsem zjistil, že je lepší předat puk obráncům, kteří mají mnohem lepší techniku než já.“

Máte dva bratry. Mladší Anthony chytá AHL, nejmladší Alex hraje za univerzitu v obraně. Proč také není gólman?
„Dobrá otázka. Možná je to tím, že jsme mu s bráchou říkali, ať do branky nechodí. (směje se) I moje sestra Brittany nastupovala v poli, když ještě hrála hokej. Měli jsme štěstí, že nám rodiče umožnili hrát hokej a rozvíjet se. Bráchové pořád hrají, což je skvělé. Bylo by parádní, kdybychom si spolu mohli jednou zahrát.“

Takže sníte o společném angažmá v jednom týmu?
„Být pohromadě v jednom týmu by bylo asi docela složité, spíš by byla paráda, kdybychom si zahráli proti sobě. Bylo by to něco opravdu speciálního, kdybych chytal a na druhé straně by v brance nebo obraně byl jeden z bráchů. Zatím se to nepovedlo, tak snad ještě bude možnost.“

Když se sejde celá rodina, je hokej téma číslo jedna?
„Když se všichni sejdeme, bavíme se i o hokeji, ale zároveň mluvíme i o našich rodinách. Já mám teď dvě děti, které seberou veškerou pozornost. Ony jsou teď číslo jedna pro všechny.“ (usmívá se)

Pár týdnů už žijete v České republice. Jak na vás místní lidé působí?
„Všichni jsou to hrozně přátelští. Kamkoliv jsem si zašel na jídlo, všude mi pomáhali se slovíčky v menu. Dokonce mi i nějaké věci ukazovali. Navíc mi moc chutná zdejší kuchyně, kterou jsem si hodně oblíbil.“

Prozradíte oblíbené české jídlo?
„Miluju kachní prsa s červeným zelím, sósem a bramborami nebo knedlíky.“

Na začátku sezóny jsem se každého z hráčů ptal, proč nastupuje s číslem, které má na dresu. Jak je to s vaší 35?
„Zajímavá otázka. V juniorech jsem měl vždycky jedničku. Když jsem začal už na profesionální úrovni, dali mi v klubu hned v první sezóně právě 35, kterou už jsem si nechal. Jenom v Carolině jsem si jako nováček nemohl vybírat a přidělili mi 60. Pak jsem se vrátil ke 35. Ještě v Arizoně jsem měl chvíli 40.“

×
Dnes v 17:30 | Muži
Piráti Chomutov
PSG Berani Zlín
×
Dnes v 18:00 | Jun.
HC Dukla Jihlava
Piráti Chomutov