Talentovaný brankář je v současné době v Děčíně, kde momentálně střídavě chytá druhou nejvyšší soutěž za muže a současně pomáhá tamním juniorům udržet i pro příští rok prvoligovou příslušnost.

Asi jen těžko byste hledali větší oporu mezi hráči úspěšného juniorského týmu, který si letos vydobyl právo hrát v příští sezóně nejvyšší juniorskou soutěž v naší zemi – extraligu. Sympatický brankář byl jednoznačně základním kamenem postupu, který je velkým úspěchem pro celý chomutovský okres. Je to i první velký úspěch partnerského projektu 3K. Díky spolupráci tří okresních klubů se dosáhlo prvního základního kamene pro budoucí úspěchy našeho mládežnického i seniorského hokeje v celorepublikovém měřítku. „Je to hrozně velký úspěch. Jsme rádi, že jsme to dokázali a můžu jen říct, úkol splněn!“ říká spokojeně.

Junioři měli dobře nakročeno již v loňském ročníku. Pod hlavičkou Kadaně, nicméně již v rámci projektu 3K sahali v posledním zápase po postupu. I přes výborně rozehranou kvalifikaci nakonec ovšem postup vybojovat nedokázali a radovat se mohli junioři Mladé Boleslavi.„Už jsme k tomu směřovali minulý rok, ale nakonec to nevyšlo a i o to víc jsme rádi, že se to povedlo letos,“ Jako velký tah se ukázal příchod a obsazení funkce hlavního kouče a zároveň i šéftrenéra mládeže Milana Kašpárka, což konec konců potvrzuje i sám talentovaný gólman. „Určitě udělal pan Vacke dobře, když přivedl pana Kašpárka a nebýt jeho, tak bychom tam určitě nebyli. On nás k tomu tak dokopal, že to ani jinak než postupem dopadnout nemohlo,“ (směje se).

V dresu juniorky odchytal drtivou většinu střetnutí a jen zřídka kdy pouštěl do branky svého náhradníka Kaššáka. V rozehraném ročníku si připsal jedno čisté konto při domácí remíze s Letňany 0:0. „Celou přípravu jsem strávil s áčkem, takže mne pan Kašpárek poprvé viděl těsně až před začátkem sezóny. Důvěru jsem určitě cítil, myslím si, že jsem nepustil až zas tolik branek, tak snad jsem nezklamal,“ věří usměvavý brankář, který si bohužel s většinou spoluhráčů příští rok extraligu vychutnávat moci nebude, jelikož mu to jeho věk již nedovolí. „Bohužel si příští postupový ročník již neužiji. Mohl bych chytat na výjimku pouze první ligu, ale extraligu už ne,“ líčí jasné podmínky.

Svůj první ostrý start za „A“ mužstvo Chomutova zažil devatenáctiletý mladík v Vrchlabí, kde od sedmadvacáté minuty nahradil v brance Michala Podolku. Osm minut před koncem jej překonal Nevyhoštěný a šest minut na to i Plodek. Suma sumárum za více jak polovinu zápasu inkasoval dvakrát. „Byl jsem hodně nervózní, hodně vyklepaný. Byla to má premiéra, takže jsem se snažil si ji užít a nezklamat. Diváky jsem ani moc nevnímal, ale samotná hra byla hodně rychlá, z čehož jsem měl daleko větší obavy. Já už jsem za chlapy chytal i přáteláky, ale tohle bylo úplně něco jiného. Hrálo se naplno a jak říkám, bylo to hrozně rychlý,“ vzpomíná na své prvotní dojmy.

Po samotném utkání se stal mediální hvězdičkou. Rozhovory do novin a následně i do televize, byli pro mladého brankáře jistě zajímavým zpestřením. K samotnému rozhovoru pro televizi říká, „Bylo to takové o ničem. Netýkalo se to jakéhokoliv úspěchu, nebo něčemu podobnému, šlo spíš o to, že jsem první černý Čech co hraje hokej na takové úrovni,“

V Chomutově se již od útlého věku mluví o tom, že je to jeden z velkých brankářských příslibů do budoucnosti. Ačkoliv výškou nepříliš vysoký brankář je někdy až neuvěřitelně mrštný. A kdože samotného Erika k hokeji přivedl? „Musím říct, že jsem byl od malička sportovní typ, hrával jsem i fotbal před první třídou, ale k hokeji mne přivedl brácha, který mne v Kadani zahákl za rolbu a od té doby se to semnou již vezlo,“ vypráví s úsměvem své první hokejové poznatky.

Poměrně dlouhou dobu dopředu deklarovalo vedení chomutovského hokeje, že pokud si junioři s dostatečným předstihem zajistí tížený postup, budou nejlepší hráči po zbytek sezóny sbírat cenné zkušenosti mezi dospělými v druhé národní lize. Ne jinak tomu je i u ochránce chomutovské svatyně. „Hraji v Děčíně druhou ligu za chlapy. Už jsem odchytal celé dvě utkání, bohužel jsme obě dvě prohráli 3:1 a 4:3. Trenéři mi říkali, že byli spokojení, ale sám jsem cítil, že jsme mohli vyhrát, že ty body chybí a že to nebylo úplně ideální. Střídavě hraji i za tamní juniorku, za tu jsem sehrál zatím jediné utkání a to jsme zvítězili 13:2, takže to jsem moc práce neměl. Snažím se pomoci děčínské juniorce, protože tamní juniorka na tom byla hodně špatně ještě před tím než jsem tam přišel, takže potřebujeme každý bod, abychom nespadli do krajského přeboru,“ říká na závěr „malý velký muž“.