Pane Veverko, máme za sebou základní část aktuálního prvoligového ročníku. Jako předseda představenstva působíte v klubu od roku 2009, nicméně již dříve jste se zásadně angažoval. Máte tedy možnost srovnávat. Jak byste zatím současný průběh sezóny zhodnotil? A jaké by bylo srovnání s lety předchozími?

Je velmi těžké srovnávat jednotlivé ročníky, ale každoročně mám pocit že ten poslední byl vždy nejtěžší. Kvalita první ligy roste. Ať už proto, že do ní přicházejí zkušenější hokejisté z extraligy, nebo proto, že ji doplňují stále kvalitnější hokejisté z juniorské extraligy. Samozřejmě nemohu zapomenout na růst samotných prvoligových hokejistů. Přestože se mnou nebude souhlasit většina tzv. hokejových odborníků, tak si myslím, že pro většinu extraligových týmů by bylo velmi obtížné tuto soutěž vyhrát. Pro Piráty Chomutov a Ústecké Lvy to má být samozřejmostí, ale samotná soutěž ukazuje, jak je to každý rok obtížnější úkol. Tak, jak je v extralize přirozené, že každý tým některé zápasy vyhraje a některé prohraje, tak od Chomutova a Ústí se očekává že vyhrají všechny zápasy. Je to obrovský tlak od majitelů, fanoušků i sportovní veřejnosti. Myslím, že takoví špičkoví hokejisté jako jsou Radek Duda, Milan Kraft, David Hruška a další, kteří u nás hrají či hráli, o tom mohou vyprávět.

Vzpomínka na Prospala

Před sedmi lety v souboji proti Českým Budějovicím byl Chomutov outsider a rozhodčí mu „přáli” více než nyní.

Další samostatnou kapitolou je způsob posuzování hry od rozhodčích. Myslím, že oni velice úspěšně "chrání" ty tzv. slabší týmy a těm papírovým favoritům dokazují, kdo je pánem na ledě. Sám jsem to zažil když jsme v play-off 2005 při výluce v NHL málem vyřadili tým Českých Budějovic, za který hráli takoví hráči jako Prospal, Dvořák, Turek a další. Chomutovský tým hrál určitě výborně, obětavě a měl i trochu toho sportovního štěstíčka, ale kdyby utkání pískali špičkoví rozhodčí, tak jsme hráli pořád v oslabení, protože takové hráče jako je Václav Prospal, nebyli naši kluci schopni ubránit jinak, než neustálým držením či hákováním. Ale protože jsme byli v té době outsideři, měli jsme přízeň rozhodčích na své straně a tato "přízeň" srovnala kvalitativní rozdíly ve hře.

Co se týče mé spokojenosti s tímto ročníkem, tak k té mám hodně daleko. Jak jsem říkal dříve, my majitelé očekáváme vítězství v každém zápase a proto každou prohru nesu velice těžko a ještě hůře nesu když tomu chybí z naší strany srdíčko a takové to porvání se za Piráty Chomutov. Samozřejmně vím, že je velice těžké motivovat se do každého zápasu na 100 %. Sám jsem dělal sport na vrcholové úrovni, ale přesto to nesu těžce.

Klub se letos musel vypořádat s poměrně zásadní změnou. Svou první sezónu odehrál v nové moderní aréně. Jak se podle vás seniorský tým a v podstatě celý klub aklimatizoval na nové prostředí?

Myslím, že aklimatizace byla příjemnou záležitostí pro všechny zúčastněné. Vždy se vám lépe přechází z horšího do lepšího prostředí. Navíc si myslím, že díky našim lidem v marketingovém oddělení (tady bych rád poděkoval za vynikající práci Davidu Dindovi, kterého považuji za absolutní špičku ve sportovním marketingu a to nejen u nás v Česku), ten přechod byl i zábavný a stále nečím novým překvapující.

Podmínky, které naši malí i velcí hokejisté, naši zaměstnanci ale i fanoušci našli na novém zimním stadionu byly dílem někdy až úmorné práce všech našich zaměstnanců pod vedením mého syna. Naši hokejisté, od těch nejmenších až po A-tým mají špičkové zázemí na úrovni značně převyšující extraligovou úroveň a pořád se snažíme přinášet nějaké novinky. Abychom neustrnuli a mohli se pořád pyšnit jedním z nejlepších sportovních zázemí u nás.

Pochválil jste marketing, nicméně velký kus práce se nepochybně odvedl ve sportovní oblasti a to zejména na poli mládežnického hokeje. Máte v klubu sportovní i pedagogické odborníky. Jak jste spokojen s prací managementu a zaměstnanců?

Musím říct, že s manažerským vedením organizace jsem velice spokojený. Samozřejmě absolvuji mnoho diskusí a někdy až hádek na různá hokejová témata, ale směr, kterým se pod vedením uzkého kruhu lidí v managementu chomutovský hokej vydal, je správný. Myslím, že všichni pracovníci tvoří úžasný tým, který ve velmi omezeném počtu řídí celý chomutovský a kadaňský hokej. V neuvěřitelně krátké době dali dohromady mládežnickou akademii a to na úrovni, kterou nám může závidět lecjaký extraligový tým. Samozřejmě jejich práce přinese chomutovskému hokeji ovoce až časem, ale jsem moc rád, jak se toho ujali a jak na tom nepřetržitě pracují.

Touto cestou si dovolím všem našim zaměstnancům velmi moc poděkovat a říct jim, že si jejich práce opravdu moc vážím.

S koncem éry na starém stadiónu se trochu paradoxně možná vytratila konkurenční výhoda, protože ostatní týmy do nevábného, studeného prostředí se starými mantinely pochopitelně nejezdily rády... Kudy vede cesta k vybudování nedobytného prostředí i v nové aréně?

Ta cesta nevede přes staré a znečištěné zázemí, ale přes způsob hry, který budou praktikovat naši hokejisté. Myslím, že fyzická a kombinační hra byla vždy velkou předností chomutovských týmů. Někdy mám pocit, že v dnešní době naši hokejisté nehrají na 100 %, tedy pokud nepřijede Ústí a nebo někdo ze špičkových týmů 1. ligy. Jako by to vítězství mělo přijít samo. Ubezpečují se, že až přijde play-off, bude vše jinak a oni budou najednou úplně jiným týmem. Vím, že se nedá udržet koncentrace celých 52 zápasů na sto procentech po celých 60 minut, ale myslím, že způsob naprosté koncentrace do doby, než vedu nad jakýmkoli soupeřem výraznějším způsobem, se dá určitě praktikovat celou sezonu. To je ten prostředek, kdy sem do Chomutova nebudou soupeři jezdit rádi. Vždy mám pocit na domácím zápase, že soupeř přijel s obavami, aby udržel nějaký přijatelný výsledek a my ho svojí lehkovážností a ne vždy 100% nasazením přesvědčíme, že není potřeba se nás bát a najednou začínáme mít potíže.
Takže fyzická hra, dohrávání hráčů, obrovský tlak do brány a plné napadání hráčů soupeře už v jejich obranném pásmu je to, co z našeho stadionu udělá nedobytnou tvrz.

Pojďme krátce k probíhající sezóně. Její vrchol je teprve před námi, nicméně zhodnoťme nejdůležitější momenty právě probíhajícího ročníku.

Moment první: Na nabídku Chomutova kývlo velké trenérské jméno - Václav Sýkora. Jako parťáka si vybral Jana Votrubu. Jak se vám osobně s touto trenérskou dvojicí zatím spolupracuje? Diskutujete spolu o hokeji? Nebo odborné diskuse přenecháváte lidem, které máte v klubovém aparátu?

Celou dobu se o Chomutovu říkalo, že mu chybí velké trenérské jméno. Letos se nám podařilo oslovit pana Václava Sýkoru. Myslím, že jeho trenérský životopis mluví sám za sebe. Já osobně s panem Sýkorou o hokeji nediskutuji, to přísluší jiným. Co se týká jeho úspěšnosti, tak tu si dovolím hodnotit až po skončení celého ročníku, protože to hlavní je teprve před námi. Myslím, že v této části sezóny se ukáží jeho strategické schopnosti a zkušenosti. Co se týká fyzické připravenosti mužstva na tuto část sezóny, tak ta je na špičkové úrovni a je jen na našich hokejistech, jestli ji dokáží bezezbytku využít.

Radek Duda

Jako tréner by si Veverka nechal Dudu v týmu

Moment druhý: Před sezónou byl z klubu uvolněn Radek Duda, kterému se zatím skvěle daří v extralize. Byl jeho odchod způsoben něčím konkrétním nebo šlo o mix faktorů od nálepky problémového hráče, přes jeho výkony až po potíže se zákonem? Pomohl by Radek Duda chomutovskému týmu v letošní základní části, nebo by v 1. lize nebyl schopen předvádět výkony jako v Plzni?

Kdybych já byl trenérem, tak bych si Radka Dudu nechal v týmu. Já ho osobně považuji za nejlepšího hráče , který kdy nastupoval pravidelně v 1. lize (s vyjímkou ročníku, kdy tady hráli hráči NHL). Jeho odchod nezpůsobilo nic z toho co je uvedeno ve vaší otázce, ale zcela jednoduchá záležitost. Každý trenér v Chomutově si staví tým podle svých představ a vybírá si hráče sám, i když ne všechny, protože někteří jsou tady pod smlouvou delší dobu. Nevím, jestli tato demokracie je úplně správná. Vím že v zahraničí existují i jiné modely, nicméně toto je zaběhlá praxe v České republice. Myslím, že i Radek sám byl rád, že jsme ho uvolnili do Plzně, že nemusí hrát 1. ligu, která byla pro něj ubíjející jak psychicky, tak sportovně. Právě na něm bylo krásně vidět, jak je spravedlivý metr rozhodčích.

Moment třetí: Průběh základní části byl rozpačitý. V úvodu sezóny několik prodloužení či samostatných nájezdů, ztráta bodů s papírově slabšími soupeři. Naopak v období okolo vánoční svátků skvělá a neohrožená stíhací jízda za prvním místem. Koncem ledna mohl Chomutov přeskočit Ústí, avšak smolně padl 2:3 a v závěru sezóny jako by mužstvu chyběla motivace... Jak jste letošní tradiční přetahovanou o první místo viděl vy?

Stejně jako vy. Rozpačitý rozjezd, poměrně slušná hra okolo Vánoc a nepřesvědčivé výkony na konci základní části.

Moment čtvrtý: S koncem přestupního termínu neproběhly hromadné trejdy ani přestupy. Nad všemi ční příchod zkušeného brankáře Tomáše Duby. Zároveň však odchod Dwighta Helminena. Je tým dostatečně silný, aby v play-off mohl být úspěšný?

Kdybych si myslel, že ten tým nemá na postup, tak bych byl blázen, abychom do této sezóny pustili tolik finančních prostředků. Těch hokejistů na lednovém přestupním termínu příliš v nabídce nebylo a hlavně, a to opakujeme každou sezónu, je těžké je dostat do 1. ligy. Ona si už většina hokejistů mezi sebou řekla, že ta 1. liga je vlastně daleko těžší soutěž než organizovaná hra v extralize. Víc se v první lize bruslí a ti, proti kterým hrajete, se nepohybují v úplně zaběhnutých šablonách. Každý, kdo si 1. ligu zahrál, se s úlevou vrací do extraligy, kde je to více o hokeji.

Dwighta Helminena je velká škoda, protože to byl první centr a takového najít, je vždy obtížné. Bohužel problémy v jeho rodině způsobily, že u nás musel ukončit angažmá. Měli jsme domluveného jiného centra z KHL, ale ten, přestože byly všechny záležitosti domluveny i jsme byli ochotni splnit jeho požadavky, na poslední chvíli odmítnul s odůvodněním, že 1. liga by mu poškodila hokejový životopis...

Tomáše Dubu jsme brali jako brankářskou jedničku a já očekávám, že veškerý svůj um ukáže právě v play-off.

Na stadionu se často potkáváme a dobře vím, že ne vždy jste v posledních měsících a možná i sezónách měl z hokeje tu správnou radost. Přesto jste každý rok znovu a znovu vylepšoval podmínky pro existenci klubu. Neztrácíte někdy trpělivost? Jaký je váš osobní výhled do budoucna?

Nacházím se v životní situaci, kdy mám malé děti a chci se jim co nejvíce věnovat. Mám firmy a ať chcete nebo ne, také se jim musíte pořád věnovat. Většinu problémů, které v průběhu života potkáte, umíte vyřešit sám, takže vlastně na vás samotných záleží jaký život žijete. Já jsem ve svém životě spokojený a jediné, co mi neustále kazí radost, je ten náš chomutovský hokej. Ať už jsou to ty malé prohry během aktuálních ročníků či velké prohry na konci sezóny. Dost to ovlivňuje i mé nálady potom doma či ve firmě, prostě prožívám to příliš srdíčkem.

Na druhou stranu jsem nadšený z toho, jak jsme postavili mládež, jak můžeme pomáhat s mládeží v regionu dalším klubům, jako jsou Kadaň, Klášterec ale i Bílina. Sleduji bedlivě výsledky našich mládežníků a mám obrovskou radost za každou jejich výhru. Mám radost za každého malého prcka, kterého přivedeme ke sportu a tím snižujeme riziko jeho poflakování se po ulicích s možnými neblahými důsledky. Vím, že se to tady v republice říká, že je to klišé, ale já to tak opravdu cítím. Myslím si, že to co děláme my, by měl dělat především stát. On by měl investovat do dětí, jeho by to mělo být prioritou. Samozřejmně za účasti nás, kteří máme tu možnost pomáhat. Takže dá se říct, že mi ten hokej přináší i drobné radosti.

K vaší otázce jak vidím svoji budoucnost u chomutovského hokeje, mohu říct jen, že úplně se rozhodnu až po skončení této sezóny. Pokud se postoupí, jsem dnes skoro rozhodnut pokračovat a užít si taky trochu té radosti v extralize. Pokud se nepostoupí, budu o svém dalším působení hodně přemýšlet, protože pak je tady určitě někdo, kdo to umí dělat lépe a kdo konečně splní sen všech chomutováků a tím je postup do extraligy.

S prezidentem

Václav Klaus, Jan Demjanovič a Jaroslav Veverka při slavnostním představení rýpadla pro důl v Bílině

Není tajemstvím, že u jednoho ze zásadních partnerů chomutovského hokeje došlo k výrazné změně v nejvyšším managementu. Do křesla generálního ředitele Severočeských dolů usedl Ivan Lapin, který vystřídal Jana Demjanoviče. Může se tato změna dotknout i chodu hokejového klubu?

Určitě může. Dnes už mohu napsat: Honza Demjanovič byl a je velký fanda do hokeje a do sportu obecně. Díky němu je chomutovský hokej tam, kde je. My máme od Severočeských dolů podepsaný kontrakt na příští 3 roky a tudíž je tady určitý základ, na kterém se dá stavět. Již jsem mluvil s hlavním akcionářem Severočeských dolů a ten přislíbil podporu chomutovského hokeje i do budoucna. Nový generální ředitel Ivan Lapin býval také špičkovým sportovcem a myslím, že najdeme společnou řeč i v této oblasti. Dalším, kdo se bude muset zapojit aktivně do podpory sportu, budou politici. A to už bude na voličích, aby po nich takovýto závazek před volbami vyžadovali.

Naše komunikace s městem a krajem dosud probíhala na špičkové úrovni a oba dva zástupci jak města, tak kraje jsou velcí fandové chomutovského hokeje. Vše se ale bude skládat až v průběhu měsíce dubna, takže poté budu moc být konkrétnější.

Play-off právě začíná. Chomutov do vyřazovací části vstupuje s vírou, že následující týdny budou pro klub úspěšné. Motiv víry v úspěch, ve spoluhráče, ve fanoušky nebo třeba ve štěstí se objevil i na kampani, která má během play-off všechny naladit na stejnou vlnu. Čemu nebo komu nejvíc věříte Vy?

Víte, já věřím nejvíc svojí rodině a ta zahrnuje i moji firmu a můj chomutovský hokej.