Romane, jaké máte vzdělání a čím vším už jste si prošel?

Roman Lauko kontroluje registrace

„Vystudoval jsem střední školu s maturitou. Učil jsem se v závodu VTŽ, po škole jsem nastoupil na defektoskopii, což je kontrola výstupu trubek pomocí ultrazvuku. Po revoluci jsem začal pracovat jako číšník. Po dvou letech jsem si zařídil obchod s osvětlením, který jsem vlastnil asi do roku 1999. Současně jsem si ještě na starém zimním stadiónu otevřel obchod s hokejovou výstrojí. Díky tomuto obchodu jsem začal spolupracovat s klubem. Martin Pašek byl v tu dobu vedoucí mužstva a nabídl mi práci kustoda. Externě jsem tedy byl i kustodem. Postupem času Martin ve funkci vedoucího mužstva skončil a nabídl mi, jestli bych to nechtěl vzít místo něj. Nabídku jsem rád přijal a začal jsem vlastně vykonávat funkci vedoucího mužstva s kustodem v jedné osobě.“

Jak dlouho už v klubu jste?

„S klubem jsem spojen od roku 1991. Jasný inventář je v klubu Martin Pašek, Pavel Mošna, Petr Jíra, Elemír Prokeš, Iva Kiliánová. Z trenérů Zdeněk Chuchel, Radek Šíp, Martin Ťupa, Míra Buchal… Nerad bych na někoho zapomněl, těch kluků bylo více…“

V kabině se neustále mění tváře. Sledujete, jak si zvykají a začleňují se do týmu?

„V tomhle jsme takový specifický klub. V podstatě každý rok se nám výrazně obměňuje kádr. Mění se trenéři, ale hlavně hráči. Já a Pavel Wildumetz jsme si na to už zvykli. Myslím si, že v začlenění hráčů do klubu nebo kolektivu zde není problém. I díky prostředí, které zde je, to mají hráči jednodušší. Jsou to profesionálové a už s tím po těch letech nemají problém.“

Co je vaší náplní práce při zápasech?

„Nejdůležitější je začátek dne. Při rozbruslení dostáváme od trenérů soupisku, která bude utkání hrát. Musíme jim tedy připravit registrace, soupisku do kabiny, aby věděli, kdo bude hrát. Následně tzv. „papouška“, což je interní zápis, ze kterého se doplňuje oficiální zápis o utkání. Najdeme v něm střelce, účasti na ledě atd. Masér a fyzioterapeut připravuje lahve na zápas. Móňa (Pavel Mošna) připravuje zápasové dresy. Když se hraje doma, tak se hráči scházejí někdy okolo 15.45. Mají připravené dresy, brusle, tkaničky, pásky, pití. V den zápasu přijede soupeř, o kterého se musíme nějakým způsobem postarat. Dát mu vstupenky, uvést ho do šatny, seznámit ho s místem, kde jsou časoměřiči. U časoměřičů se tvoří oficiální zápis a kontrolují se registrace hráčů. Staráme se i o rozhodčí, takže jim dodáme občerstvení, kávu. Během zápasu sledujeme aktivity, pasivity hráčů - vyhraná a prohraná vhazování, střely, zákroky gólmanů, účasti na ledě (+/-), nahrávky.“

Pavel Wildumetz - fyzioterapeut a masér

Kdy se hráč dozví, že nastoupí k následujícímu zápasu?

„Většinou už den před utkáním je náznak sestavy. Samozřejmě může se stát cokoli. Přijde hráč, že mu není dobře, že se mu něco stalo. I při rozbruslení nebo tréninku se ještě něco může přihodit. Vždy se hráč musí cítit stoprocentně. Až před zápasem se dělá definitivní sestava. Leccos lze samozřejmě vypozorovat už den před zápasem při tréninku.“

O co se staráte mimo zápas?

„Zajišťuji každodenní chod týmu. Příprava ledu na celý měsíc. Ledaři musí vědět kdy a jak led upravit. Hokejky musí mít hráči v pořádku a připravené. Nýtování a servis bruslí se také většinou dělá mimo zápas. Musí mít připravené vše na trénink.“

Jak se tato činnost liší od té předsezónní?

„Suchá příprava se odvíjí hlavně od požadavků trenéra – jakým způsobem a kde chce mít trénink. Jsou určité cykly přípravy a využíváme různých sportovišť. Zařizujeme ta sportoviště, zajišťujeme a hlídáme pitný režim hráčů. Většina tréninků je dvoufázových, takže zajišťujeme správný průběh obou fází. Před sezónou se staráme o přijetí a vybavení nových hráčů, zajištění bruslí a ledu na druhou část přípravy. Následuje opět běžný servis při trénincích.“

Má někdo z hráčů nějaké speciální přání nebo požadavky na realizační tým?

„Jsou tu hráči, o kterých třeba měsíc nevíme – brousí jednou za měsíc. Pak tu jsou hráči, kteří nás v podstatě vyžadují každý den – broušení bruslí, požadavky na masáže, hokejky. Jeden z těch, který má větší požadavky na hokejku, je David Hruška, který celý život hrál s jednou hokejkou. Teď přešel z Sher-woodu na Easton a je spokojený. Řekl bych, že kluci nejsou vyloženě náročnější, je to normální.“

Jak probíhá cesta na venkovní utkání? Co s sebou vše berete a máte nějaké oblíbené zastávky? Jaká je třeba nejhorší cesta?

„V současné době je nejhorší cesta do Šumperka. Jedeme tam přes hory a cesta je zdlouhavá. Obědváme v Hradci. Další delší cesta je do Olomouce. Speciální zastávky asi nemáme. Důležité je, abychom se na místo dostavili dvě hodiny před utkáním. Krajní mez je hodina a půl. Realizační tým (já, Pavel Wildumetz a Pavel Mošna) jezdí autem. Vezeme brusku, sušáky na rukavice, pití, náhradní přilby, nože, ručníky. Třem hráčům vezeme výstroj, což je domluva od začátku sezóny. Samozřejmě to není zadarmo, protože když přijedou, tak mají vše připravené a při cestě zpět zase vše pobalíme.“

V přípravě jsou i různé turnaje mimo Chomutov nebo za hranicemi. Jak to funguje tam?

Pavel Mošna v akci

„Je dobré, když je nějaká konfrontace, zvlášť v létě. Příležitostí na kvalitní utkání v létě moc není, protože extraliga s první ligou moc hrát nechce, stejně jako my s ligou druhou. Chomutov má halu, renomé a kvalitní kádr, takže pro nás to zas takový problém není. Pokud se ale najde kvalitní turnaj, tak je to příjemné zpestření jak pro hráče, tak pro trenéry a realizační tým. Turnaje jsou většinou měsíc po tom, co hráči přišli do týmu, takže je alespoň trošku poznáme. Většinou se hraje zápas každý den, takže i pro trenéry je to plus. Je tam samozřejmě více práce, staráme se o hráče celý den. Musíme zajistit hotel, pět krát denně jídlo, ale je to jedině plus.“

Probíhají zápasy s Ústím nějak jinak? Je poznat, že soupeřem jsou právě Lvi?

„Poznat je to už jen díky návštěvě na stadiónu. Vždy mám dobrý pocit z toho, že když hrajeme v Ústí, tak v rohu stojí mnoho chomutovských fanoušků a jsou mnohdy i více slyšet, než domácí. Když hrajeme s Ústím, tak vedeme 1:0, co se týče soutěživosti fanoušků. Myslím si, že v tom jsme lepší.“

Všechnu práci okolo „A“ týmu neděláte sám. Kdo a jak vám pomáhá?

„O technické věci se starají tři lidi. Na rovinu musím říct, že ani jeden z nás si nemůže hrát na to, proč nás sem přijali. Kdybych si hrál jen na vedoucího mužstva, Pavel jen na fyzioterapeuta a Móňa jen na kustoda, tak bychom nikam nedošli. Jsme tři, známe se už hodně dlouho a můžeme dát za sebe ruku do ohně. Hodně si pomáháme, zaskakujeme jeden za druhého. Nejde dělat jen to, na co jsme byli přijati. Všichni musí dělat všechno.“

Když je horší atmosféra, kdo v týmu povzbuzuje kabinu?

„Z hráčů je budič a srandista David Hruška. Dokáže týmu říct, co si myslí a má respekt, už toho má dost za sebou. Ze srandistů je v šatně Štěpán Hřebejk, to je takový čertík. Nikola Gajovský je také věčný srandista. Milan Kraft si samozřejmě řekne své nebo zvedne náladu. Snažíme se vlastně všichni navodit tu správnou atmosféru, když je nějaký průšvih. Srandičky samozřejmě přichází i z naší strany. Naposledy jsme polepovali páskou s piráty výstroj, hokejky, brusle. Štěpán Hřebejk měl velkou radost, že to mají všichni, jen on ne. Přijel na led a smál se Mírovi Hanuljakovi, že i on má pásku na hokejce, jenže mezi tím jsem mu jí nalepil zezadu na helmu, což on nevěděl. Potom se smál, že jsem ho trošku napálil (směje se).“

Koukají hráči mužstva na webové stránky klubu nebo na fórum? Když dělají rozhovor, hledají ho druhý den v daném médiu?

„Myslím si, že někteří na stránky koukají, ale fórum je nezajímá. Někteří kluci jsou choulostivější a nesledují to vůbec. Další hráči zase vnímají a pročítají vše. Určitě pak rozhovor hledají. Vnímá to i celá šatna, zvlášť když se v tisku objeví Chomutov. Navíc máme sazebníček. Jakmile má někdo někde fotku, článek nebo je v televizi, tak přispívá do kasičky. Kluci si to tedy sledují.“

David Hruška

Kolik tedy po dnešním rozhovoru zaplatíte do kasičky vy?

„To nevím, budete se muset zeptat Aleše Pavlase (směje se).“

O gólmanech se říká, že jsou specifičtí. Vnímáte to i vy?

„Samozřejmě, gólman je trošku samostatná jednotka v týmu. Jsou to samozřejmě kluci, kteří jdou za stejným cílem, ale měli by mít specifickou přípravu. Zde jí už několik let mají, což je dobře. Potřebují jiná cvičení, jinou fyzickou přípravu. Jinak se i soustřeďují. Největší specialista na požadavky byl Kamil Jarina, který byl ve své době strašně pověrčivý na hokejky, brusle. To byl pro mě nejnáročnější gólman.“

Jak v týmu probíhají Vánoce?

„Probíhají tak, že každý rok si kluci udělají lístečky se jmény. Jsou tam jména hráčů, ale i realizačního týmu. Všechny lístečky se hodí do klobouku a každý si vybere jednoho člena kabiny, kterému připraví dárek a dá mu ho pod stromeček. Děláme to vždy mezi svátky, kdy nehrajeme. Poté se samozřejmě i hromadně rozbalují.“

Jsou i další akce, které „utužují“ kolektiv?

„Každý týden jsou svačiny. Financují se z kasy, kde jsou vybrané pokuty za fauly, pozdní příchody nebo třeba peníze za příchod do klubu, narození dítěte. Svačiny jsou vždy ve čtvrtek po tréninku, kdy je rehabilitace a den je volnější. Jednou nebo dvakrát za rok se kluci schází i v restauraci, kde zase posedí a poklábosí.“

Co takový chomutovský hokejista jí a co pije?

„Do detailu to nevím, v podstatě je to věc každého. Měli by vědět, co mohou a co ne. Já ze své pozice organizuji jídlo akorát zápasový den – oběd, večeře. Tam to směřujeme k lehčí stravě – kuřecí maso, rýže, brambory, těstoviny. Po skončení venkovního utkání se snažím vyhledat vhodné místo pro večeři. Při odjezdu je to většinou pizza nebo obložené bagety se šunkou a sýrem. Nic těžkého.“

Vyzkoušel jste si s hráči někdy trénink nebo tréninkovou jednotku?

„Trénink jsem si s nimi nikdy nevyzkoušel, ale pokud kluci uspořádali „silvestrovský hokej“, tak jsem se rád přidal. Byl bych asi špatný člen realizačního týmu, kdybych si nevyzkoušel post brankáře. Myslel jsem si, že to je jednodušší záležitost (směje se). Chtěl jsem si udělat fóra před ostatními a vyjel jsem na led o pět minut dříve, abych si to trošku osahal. Po pěti minutách jsem myslel, že odejdu z ledu a to ještě ani trénink nezačal (směje se). Vůbec jim to nezávidím a nechápu, jak se v tom mohou tak rychle pohybovat. Tenkrát byl v týmu ještě Petr Martínek, který si mě vychutnal a hned mi to napálil přímo do hlavy, abych prý věděl, jaké to je. Byla to zajímavá zkušenost a měl by si to vyzkoušet každý. Ono se to hezky kritizuje, ale není to nic jednoduchého.“

Roman Lauko brousí brusle

Co vás na této práci baví?

„Spíš po něčem toužím, a proto to dělám. Od té doby, co zde jsem, mám jediný cíl – postoupit do extraligy. V podstatě to všechno dělám jen kvůli tomu. Chci být u toho momentu, kdy se to povede. Těžko říci, co tomu v posledních letech chybělo. Systém soutěží je těžký a extraliga je oproti první lize strašně zvýhodněná. Je to jak kvalitou utkání, kdy my odehrajeme třeba osm kvalitních duelů, ale extraliga padesát, tak motivací hráčů. Přijde do Chomutova zkušený hráč, myslí si, že je první liga jednoduchá, ale ona je většinou naopak těžší. V extralize má každý svůj post, své místo, ale v první lize je to trošku improvizace. Je to živelnější a někteří hráči si s tím nedokážou poradit. Trvá déle, než se s tím srovnají. Většina týmů, které sem přijedou, tak akorát brání a nehrají hokej. Těžko se pak i na tyto duely člověk motivuje. Chybí nám i trošku štěstí. Od postupu jsme byli asi pět minut. Už jsem myslel, že tam jsme, ale nejsme.“

Jaké jsou pro vaši osobu největší rozdíly mezi starým a novým zimákem? Co třeba zde chybí?

„Těžko říct. Myslel jsem si, že bude problém v divácké kulise, že zimák trošku usne, ale díky tomu, že se udělala tribuna na stání za brankou, tak v tom není problém. Každý říkal, že se do Chomutova jezdí špatně díky tomu, že je špatný zimák. To byla možná trošku naše výhoda. Soupeř přijel do studené „stodoly“, kde byla úžasná atmosféra a divák byl sedmým hráčem na ledě. Teď sem v podstatě jezdí rádi a to je možná jediné mínus této haly. Pro mě osobně je největší rozdíl v teple. Když stojíme na střídačce a celých šedesát minut klepeme kosu, jako to známe z venkovních zápasů, tak to také není dobře. Doma jsme v pohodě v mikině a je nám fajn. I pro hráče je to určitě plus. Mohou hrát v klidu na čtyři lajny, aniž by jim byla zima.“

Jste takový tiskový mluvčí a hromosvod mezi kabinou „Áčka“ a vedením…

„Někdy jsou samozřejmě dny a situace, kdy vedení kouká na výkon mužstva. Není to ono, v kabině také kluci vidí, že by to mělo být lepší, tak se snažím utěšovat vedení i hráče. Musí se plout mezi vrškem a spodkem, tvořit pohodovou atmosféru. Pokud nejsou požadavky kabiny na vedení přemrštěné nebo nereálné, tak není problém a klub požadavku vyhoví. Požadavky jsou růžné. Kdybychom chtěli letět na Kanárské ostrovy, tak nám to asi neprojde (směje se). I když možná když postoupíme do extraligy, tak ano. Běžné záležitosti, autobus, vybavení šatny, posilovna – všechno má jednoznačně vzrůstající tendenci. Podmínky, ve kterých jsem začínal já a ve kterých je to teď, se nedají vůbec srovnávat.“

Když byste nepracoval zde v klubu, co byste chtěl dělat?

„Těžká otázka. Asi bych se stále věnoval něčemu kolem hokeje – zajišťování výstrojí nebo jejím prodejem. Trošku mě láká dělat číšníka, hrozně mě to bavilo. Možná bych si zkusil otevřít kavárnu. Je to takový můj další sen s mou paní, že si otevřeme kavárničku, kde budeme mít jen kávu a dorty.“

Jakub Lauko

Jakého hráče byste někdy rád viděl v chomutovském dresu?

„Spíš bych proti nám chtěl vidět extraligové soupeře. Myslím si, že pokud postoupíme do extraligy, tak zde bude chtít hrát hodně dobrých hráčů. Je tu fajn hala, kvalitní zázemí a slušné finanční zabezpečení. Klub si bude moci hráče vybírat. Spíš bych tu ale raději viděl extraligu nebo klidně nějakou lepší soutěž, třeba KHL by se mi zde líbila. Z českých hráčů bych zde byl rád za Romana Červenku.“

Jak vnímáte při zápase atmosféru z lavičky?

„Já jí vnímám hodně. Zažil jsem plno zápasů a stadiónů, kde to bylo napínavé. Rád vzpomínám na Brno nebo České Budějovice. Pokud je u nás stadión plný, tak fanoušci dokážou vytvořit velmi důstojnou atmosféru. Vnímají to i hráči, je to hnací motor.“

Váš syn hraje hokej za Piráty, jak mu to jde? Okoukává třeba něco v kabině „Áčka“?

„Kuba je šesťák, který hraje za sedmou třídu. Občas naskočil i v osmé třídě. Má hokej hodně rád. Asi je to dané tím, že v hokeji pracuji. Má velkou příležitost vidět to všechno trošku jinak, než ostatní kluci. Pohybuje se v šatně, hráči ho znají, vidí zákulisí a kluci mu radí, co mu může pomoci. Je celkem svědomitý, docela na sobě pracuje. Hokej má rád a chce ho dělat, z toho vyplývá i jak ho hraje. Hokej musí být společně se školou na prvním místě.“

Jaký je váš názor na uzavření extraligy?

„Určitým způsobem by to ovlivnilo hokej v celé republice. Zrovna jsem se o tom bavil i s Tomášem Dubou, který uzavření zažil ve Finsku. Je to nesmysl. Extraliga by byl poté boj pouze o titul a zbytek by neměl motivaci. Nechodili by ani fanoušci. Asi by zjistili, že to přestává zajímat televizi a média. Kdyby byla široká baráž, tak by to naopak zajímalo více lidí a přilákalo by to i více novinářů. Poslední čtyři týmy by měly najednou nula bodů, k nim by se přidal Chomutov a Ústí. To by zajímalo každého. Uzavření extraligy by byl velký průšvih pro český hokej!“

Co říkáte na Picaroona? Co se vám na něm líbí?

„Je dobré, že nějaká figurka vznikla. Běhá mezi fanoušky a vytváří atmosféru. Snaží se pozvednout lidi k aktivitě. Všichni se s ním rádi vyfotí a hlavně se tím přilákalo hodně dětí. Je to figurka, kterou budou mít děti rády a budou jí chtít, ať už v podobě plyšáka nebo trička.“

Sestava nejlepších hráčů posledních let dle Romana Lauka