Davide, máte za sebou čtvrtou sezónu v NHL, v níž jste zaznamenal dvanáct kanadských bodů za gól a jedenáct přihrávek. Jak ji hodnotíte?
„Asi bych ji hodnotil pozitivně, protože jsem odehrál všech padesát šest zápasů díky tomu, že se mi vyhnula zranění. Bohužel po týmové stránce se nám sezóna zase nepovedla. Naším cílem byl postup do play-off a nějaký úspěch v něm, ale bohužel to zase nevyšlo. Když to shrnu, tak pocity jsou ve finále smíšené, i když za sebe si myslím, že jsem svou roli plnil dobře. Trenéři i generální manažer se mnou byli spokojení stejně jako já, i když samozřejmě vím, že to vždycky může být lepší.“

Chicago však v jednu chvíli na postupových pozicích bylo a nevedlo si špatně. Kde se sezóna zlomila směrem k neúčasti ve Stanleyově poháru?
„Měli jsme to trochu jako na houpačce – chvíli dobré, chvíli špatné. Chyběla nám konzistence výkonů a výsledků. Měli jsme mladý tým, který neměl až takovou sílu, že by všechny soupeře válcoval. Nakonec se ukázalo, že soupeři, se kterými jsme o pozice v play-off bojovali, měli přece jenom kvalitnější týmy a tu kvalitu ukázali, když to potřebovali a po delší dobu než třeba my. Něco nám zkrátka scházelo, abychom uhráli zápasy, které jsme uhrát potřebovali právě s konkurenty v boji o postup. Teď přeju Chicagu, aby se to povedlo.“

Odehrálo se poměrně dost střetnutí v relativně krátkém čase. Byla zkrácená sezóna kvůli tomu větší zápřah než ta klasická, ve které se sice hraje osmdesát dva duelů, ale je na ně trochu víc času?
„Asi jo i ne. Bylo o něco míň cestování, což mi vyhovovalo. Doletěli jsme do města, kde jsme strávili dva tři dny a odehráli dva zápasy. To bylo lepší, ale na druhou stranu jsme odehráli padesát šest zápasů za nějakých sto dvacet dní, pokud se nepletu. Skoro každý druhý den se hrál zápas, což bylo náročné, ale to je i klasická sezóna, když se hraje osmdesát dva zápasů. Člověk si ve finále nevybere.“ (usmívá se)

Jak jste snášel všechna opatření, která jste museli dodržovat, aby se sezóna vůbec odehrála a dohrála?
„Každý den jsme byli testovaní, v den zápasu dokonce dvakrát. Jednou šlo o nějaký rychlejší test a jednou o klasický PCR. Člověk si zvykne na všechno, takže po týdnu, kdy každý den chodíte na testy, už je berete jako součást života. To je sice na jednu stranu vlastně hrozné, ale taková byla bohužel doba a svým způsobem i nutnost, abychom mohli normálně hrát.“

Evidentně se to vyplatilo, protože přeložených zápasů nebylo zase tolik. Vám se program vlastně nenahustil vůbec, což jste asi kvitovali, že?
„Měli jsme jen pár případů u jednotlivců. Nikdy jsme neměli tolik pozitivních hráčů, abychom museli přerušit sezónu. Naštěstí jsme hráli pořád, ale občas někdo vypadl, i když se třeba pak zjistilo, že byl pozitivní falešně. Někdo třeba zápas nehrál, ale po dalších pěti testech, které měl v pořádku, už zase mohl naskočit. Abych se přiznal, já jsem moc nepřemýšlel nad tím, co by nás mohlo potkat, kdyby pozitivních testů bylo v týmu víc. Nakonec se nám to vyhnulo, což bylo dobré, protože jsme mohli dodržet rozpis. Místa totiž nebylo moc, takže bychom pak hráli v podstatě pořád.“

Měl jste vůbec čas a prostor podniknout něco mimo hokej?
„Pravidla byla taková, že jsme v podstatě nikam nemohli. Směli jsme akorát na zimák, ani do restaurací nebyla možnost jít. Byla to vlastně taková bublina, i když jsme vyloženě v bublině nebyli. Na druhou stranu v sezóně stejně moc času není, takže jsem nějakou zásadnější změnu nepocítil, protože si radši s manželkou užijeme večer doma, než abychom chodili do restaurace. Navíc se hodně hrálo, takže člověk byl na tripu nebo doma a byl rád, že si odpočine.“

Jste rád, že se NHL vrací do klasicky zajetých kolejí, co se týká rozložení sezóny?
„Uvidíme, jaká přesně budou covidová opatření a jestli budou zase nějaká omezení. Víme, že nás čeká osmdesát dva zápasů, ale hodně bude záležet na vývoji situace kolem covidu. Je fajn, že nás čeká klasická sezóna, i když i ta zkrácená s menším počtem zápasů není úplně špatná. Snad už budou moct chodit i fanoušci a všechno bude normálnější.“

Vzhledem k rozšiřovacímu draftu, ve kterém si z ostatních týmů mohl vybírat hráče nový klub Seattle Kraken, bylo rušno ještě před otevřením trhu s volnými hráči. Prožíval jste rozšiřovací draft hodně?
„Sledoval jsem ho na internetu, ale zase tak moc jsem to neřešil. Nejdřív se objevily spekulace, jestli budu chráněný nebo ne. Nakonec jsem byl, což mě potěšilo, protože to něco znamená. Ale jak už jsem říkal, zase tolik jsem to nehrotil. Jsem rád, že jsem doma a užívám si rodinu.“

Zaskočilo vás poté, že jste od Chicago nedostal kvalifikační nabídku?
„To bych ani neřekl, protože stejné to bylo i před dvěma roky. Tehdy jsem kvalifikační nabídku taky nedostal, ale na smlouvě jsme byli v podstatě dohodnutí. I teď jsme všichni počítali, že v Chicagu zůstanu, takže jsme si nechali i apartmán. Nakonec to dopadlo úplně jinak a budu hrát za Toronto, kde mě čeká nová výzva. Podepsal jsem na dva roky, což pro mě bylo důležité, abych měl do určité míry klid a nemusel za rok řešit novou smlouvu.“

Chápu správně, že tentokrát žádná předběžná dohoda na podobě smlouvy s Blackhawks neexistovala?
„To zase ne. Chicago mi nabídku dalo. Obě strany měly zájem se dohodnout, ale nabídka Toronta nakonec předčila tu chicagskou. Doteď nechápu, že mi Chicago kvalifikační nabídku nedalo, když si mě chránilo a ve finále za mě nedostalo žádnou kompenzaci. Těžko říct, jak vedení uvažovalo. Možná si myslelo, že nedostanu žádnou jinou nabídku. Každopádně jsem se stal volným hráčem a mohl jsem jednat s kýmkoliv, z čehož i přes zájem Bostonu vzešlo Toronto.“

Pro Toronto tedy rozhodla délka kontraktu?
„Je to tak. Chicago mi nabízelo roční smlouvu, ale možnost podepsat na dva roky mě hodně nahlodala směrem k Torontu. Nechtělo se mi za rok znovu řešit to samé a být v nejistotě. Navíc zájem Toronta se mi zdál mnohem větší. Říkali, že o mě měli zájem delší dobu, což člověka potěší. I podmínky byly lepší než v Chicagu, takže jsem se rozhodl pro Toronto.“

Zvažoval jste dlouho, jestli opravdu změníte klub?
„Ono je to pak docela rychlé, protože kluby potřebují poměrně rychle vědět, na čem jsou, aby se případně mohli poohlížet po jiné variantě. Řešilo se to zhruba den, až pak Chicago řeklo čas, do kdy potřebuje vědět moje rozhodnutí. Během jednoho dne bylo všechno hotové.“

Stihl jste prolétnout soupisku Toronta, nebo člověk za ty roky v NHL má ponětí?
„Člověk samozřejmě tuší, ale podíval jsem se, jaké hráče mají podepsané. Na druhou stranu člověk ví, jakou roli v NHL má, a tuší, že v konkurenci Matthewse s Tavaresem první dvě lajny nejspíš hrát nebude. (usmívá se) Vím, proč mě berou a jakou roli budu mít. Myslím, že se oproti Chicagu moc nezmění.“

Přiznám se, že jsem na aktuální soupisku Maple Leafs koukl a osobně mám pocit, že třetí formace nemusí být úplně nereálná. Co myslíte vy?
„Podle mého je to otevřené, přestože jsem měl nějaké náznaky, že by to třetí lajna opravdu mohla být. Nicméně uvidíme na kempu a v sezóně samotné. Doufám, že bych o třetí lajnu mohl zabojovat a mít tak na ledě zase o něco víc času i trochu větší roli.“

Počítáte tedy opět s defenzivnější rolí?
„Myslím si, že to tak bude, protože na střílení gólů jsou v Torontu jiní hráči. Je tam dost kluků, kteří umí skórovat a hrát do útoku. Myslím, že defenzivnější typ, jako jsem já, týmu možná trochu chyběl. To mi dává šanci dobře zapadnout do týmu. Já určitě nechci začít hrát jiný hokej než doteď, protože právě tímhle hokejem jsem se prosadil do NHL a udržel se v ní. Já určitě nic měnit nebudu a budu dělat práci, kterou po mně trenéři budou chtít.“

Když vás tak poslouchám, vybavím si příběh Davida Kočího, který taky přijal trochu jinou roli, než byl zvyklý, aby hrál NHL pravidelně. Vnímáte to tak, že člověk se opravdu přerodí, aby si splnil sen v podobě NHL?
„Řeknu to asi takhle. Vidím kolem sebe řadu příběhů. I když jsem v sezóně, kdy jsem odcházel z Chomutova, dával docela dost gólů a měl i dost bodů, taky jsem hrál ve třetí lajně a nepatřil jsem k hráčům, na kterých tým stál. Jsem realista a dokážu přijmout, že borci jako Patrick Kane nebo Jonathan Toews jsou prostě někde jinde. Rozhodně jsem si nikdy neříkal, proč nehraju víc. Jsem soudný a vím, že jsou zkrátka lepší než já podobně jako jiní. Přijal jsem roli, o které si myslím, že jsem týmu nejprospěšnější a jsem v ní nejlepší.“

Ne každý tým má ve svém středu hvězdy celé NHL, ale i v Torontu jsou hráči, jejichž věhlas v celé soutěži je podobný jako u teď už bývalých spoluhráčů ze Chicaga, které jste před chvílí zmínil. Pomůže vám tahle zkušenost?
„I hvězdy jsou úplně normální kluci jako my ostatní a na nic si nehrajou. V tomhle určitě žádný problém nebude. Samozřejmě je dobré, když už s tím má člověk zkušenost, ale já věřím, že to bude v pohodě.“

Kde vás zastihla zpráva, že budete opět v jednom týmu s Ondřejem Kašem?
„Dozvěděl jsem se to pár dní po mém podpisu, protože i on řešil, kde bude hrát. Pak mi volal, že se dohodl s Torontem, tak jsme se o tom bavili.“

Co na to říkáte?
„Myslím, že je to skvělé. V NHL je třicet dva týmů, takže si myslím, že je to velká náhoda, že jsme se s Ondrou sešli v jednom z nich. Jsem za to strašně rád, protože jsme spolu hráli hrozně dlouho v Chomutově i v nároďáku. Těším se na to, že zase budeme spolu v jednom týmu.“

Naskočily vám vzpomínky na společná mládežnická i seniorská léta v Chomutově?
„Určitě! Hráli jsme spolu dlouho v jedné lajně, takže jsme velcí kamarádi. Naskočilo mi, jak jsme spolu váleli tady a pomáhali jsme juniorům v mistrovských sezónách. Je něco neskutečného, že spolu budeme v jednom týmu NHL. Bude to obrovský zážitek a doufám, že nám to oběma bude šlapat. Bylo by krásné, kdybychom spolu v Torontu hráli další pět šest let.“ (usmívá se)

Dovedete si představit, že se váš příběh posunul do fáze, že byste spolu hráli v jedné lajně i v NHL?
„Já myslím, že šance tam je. Sestava se může měnit, ale uvidíme, jak to trenéři poskládají. Myslím, že šance není úplně malá, ale uvidíme.“

Těšíte se do Toronta?
„Těšíme se hodně. Po čtyřech letech v Chicagu už to byl takový, dá se říct, stereotyp. Už jsme měli svoje pohodlíčko. (směje se) Teď nás čeká příjemná změna, která nás zase trochu posune. Poznáme Kanadu a nový svět. V Kanadě je hokej sport číslo jedna, v Americe je až na čtvrtém místě, takže se těším na město i fanoušky, kteří hokej žerou. Navíc jsem tam byl na mistrovství světa s dvacítkou.“

Troufám si říct, že nový svět vás čeká i z hlediska tlaku od médií a fanoušků. Ten je v Torontu v rámci hokejového prostředí jeden z největší na světě. Jste na to připravený?
„Říká se, že tlak v Torontu je větší, ale já zase tolik neřeším, co se o mě píše. Soustředím se sám na sebe, ale samozřejmě počítám s tím, že můžu chodit na rozhovory častěji než v Chicagu. V tuhle chvíli si tlak nepřipouštím.“

Pokud budou moct na zápasy diváci, čeká vás podle vás lepší atmosféra než v Chicagu?
„Přiznám se, že si vzájemné zápasy v Torontu už tolik nevybavuju, protože už je to přece jen dva roky. Nicméně Toronto patří mezi nejsledovanější týmy NHL, takže čekám, že atmosféra bude skvělá. Hlavně doufám, že lidi budou moct na stadion a bude pořád vyprodáno. Na to se těším.“

Co říkáte na fakt, že měníte jeden tým Original Six za jiný?
„Je super být v týmu, který má takovou tradici. Na druhou stranu NHL je NHL a už je asi jedno, v jakém týmu člověk hraje.“

Vy se do historie Maple Leafs zapíšete jako první hráč s číslem šedesát čtyři, které doteď nikdo jiný v Torontu nenosil. Jak jste si ho vlastně vybral a co říkáte na to, že budete vůbec první?
„Číslo šedesát čtyři mi přidělili v Chicagu a odehrál jsem s ním všechny sezóny v NHL, tak už jsem ho nechtěl měnit. Navíc se z něj stalo moje oblíbené číslo. Toronto mi dalo na výběr a volná byla i desítka, se kterou jsem hrál tady v Chomutově, ale nechal jsem si šedesát čtyřku. Přece jenom šest a čtyři je deset, což je taky určitá symbolika. Člověka potěší, že se zapíše do historie tak slavného klubu, ale já bych se do ní radši zapsal něčím jiným – třeba výhrou Stanley Cupu.“

Po skončení základní části NHL jste měl odletět na své první seniorské mistrovství světa. Mrzelo vás hodně, že jste kvůli zranění nemohl do Rigy odcestovat?
„To víte, že mě to mrzelo, jenže jsem měl zdravotní problémy a potřeboval jsem se dát do kupy. Bral jsem i antibiotika, takže jsem po návratu domů asi čtrnáct dní nedělal vůbec nic. Byl jsem rád, že jsem se mohl dát dohromady a vyřešit všechno, co se nakupilo i kvůli covidu.“

Další vrcholnou reprezentační akcí je únorová olympiáda. Přestože NHL má v jejím termínu plánovanou pauzu, definitivní potvrzení účasti hráčů zatím chybí. Je pro vás klání pod pěti kruhy velkou motivací?
„Lákadlo je to velké. Asi každý sní, že by si na olympiádě zahrál a já nejsem výjimka. Doufám, že tam my hráči z NHL budeme moct, protože si myslím, že na takové akci by měli nejlepší hráči světa být. V kolektivní smlouvě mezi hráči a ligou je olympiáda schválená, ale teď se to zase řeší. Přiznám se, že tomu úplně nerozumím. Nevím, proč dávno není rozhodnuto. Musíme čekat, jak to dopadne. Uvidíme, jak se bude moje sezóna vyvíjet. Když budu podávat dobré výkony a bude o mě bude zájem, pozvánka by mě potěšila.“

Sledoval jste na dálku, jak se vyvíjí situace kolem hokeje v Chomutově a sportu jako takového v České republice?
„Na stránky Pirátů koukám, takže mám přehled, co se tu děje. Sice nemám žádné bližší informace, protože to sleduju jako fanoušek, ale udržuju si přehled, jak se Pirátům daří. Pokud jde o hokej a sport, tak my můžeme být rádi, že v NHL se udělala opatření, díky kterým jsme mohli hrát. V Česku a Evropě to bylo složitější. Soutěže byly pozastavené, což mělo pro řadu kluků devastující následky, protože neměli výplaty.“

Zkuste přiblížit váš program tady v Čechách…
„Jak už jsem říkal, bral jsem po sezóně nějakou dobu antibiotika, takže jsem byl asi dva týdny v klidu. Jak už asi lidé ví, mám rád cvičení a dlouho bez něj nevydržím, takže po těch dvou týdnech už jsem zase začal chodit cvičit. Na led chodím tady v Chomutově v podstatě sám. Teď jsme sice byli s Ondrou Kašem dohromady, ale jinak neuvažuju, že bych se někde připravoval s týmem. Zvykl jsem si na tréninky s osobním trenérem, navíc v Americe si pak člověk zahraje v rámci týmu a dostane se do toho. Takhle mi to vyhovuje, navíc se mi nechce nikam dojíždět kvůli společné přípravě. Klidně bych chodil s klukama, co hrají kraj, ale zvykl jsem si na tenhle formát. Třeba časem něco vymyslím a nakonec se k nějakému týmu připojím.“

Kdy se chystáte do Kanady?
„Počítáme, že bychom vyrazili začátkem září, abychom měli čas najít si bydlení a všechno zařídit.“

Bude v Torontu někdo z Čechů dřív, že by vám pak mohl se vším pomoct?
„Petr Mrázek už tam letěl něco pořešit teď, když jsme byli v kontaktu. Říkal, že pak přiletí pár týdnů před kempem, takže tam možná budu první. I Ondra asi poletí chvíli po mně, ale ještě není nic přesně naplánovaného, tak uvidíme, jak to nakonec bude. My už nic měnit nebudeme, protože i do Chicaga jsme létali o trochu dřív.“

Pojďme na závěr chvíli mimo hokej. S manželkou máte nově psa. Jde o reakci na situaci, kdy nebylo možné skoro nic dělat a domácí mazlíček je přece jen rozptýlením?
„Možná k tomu covid trochu přispěl, ale manželka chtěla psa už odmala. Já jsem říkal, že ho chci na zahradě, kde jsme ho měli my, než někde v bytě. Nakonec mě manželka přemluvila a já jsem ve finále rád, protože je to super. Je z něj člen naší rodiny, který má vždycky dobrou náladu a je rád, že vás vidí, což člověka potěší, když přijde po zápase třeba s horší náladou.“

Všiml jsem si, že pejsek má i vlastní instagramový účet...
„V Americe je populární, že psi mají svůj Instagram, tak mu ho manželka založila a stará se o něj stejně jako o můj. Baví ji to, takže přidává příspěvky.“

TOP foto: Chase Agnello-Dean (www.gettyimages.com)