Josef Rindoš loni pravidelně nastupoval za chomutovské juniory, v závěru sezóny však třikrát naskočil také ve WSM lize. „Tahle soutěž je o síle a rychlosti. Hráči jsou vyspělejší a myslí při hře lépe než v juniorce,“ srovnává. „Ty tři zápasy pro mě byly docela škola, během které jsem nasbíral cenné zkušenosti,“ líčí. „Měl bych hodně přibrat a ve všem přidat,“ doplňuje, co zjistil sám o sobě.

Na posledním záměru začal pracovat během suché přípravy v Kadani, kde mužstvo trénovalo pod vedením kondičních trenérů Petra Prokeš a Tomáše Ringlera, kteří pomáhali Kamilu Koláčkovi s Robertem Kašem. Jak sám mladý útočník prozrazuje, nečekalo ho nic úplně nového. „Už v juniorce jsme chodili s Jirkou Matýskem do posilovny a dělali jsme podobné věci jako teď, jen jsme měli nižší váhy,“ přibližuje.

Bratranec dalšího chomutovského odchovance Lukáše Rindoše, který má na kontě i 142 extraligových startů, jde do nového ročníku s jasným cílem. Chce být co nejvíc na ledě. „Abych se přiznal, myslím jen na to, abych pravidelně hrál,“ vypálí bez váhání. „Chtěl bych si zkusit první ligu, extraliga v Chomutově by byla třešnička na dortu,“ pokračuje.

Josef Rindoš odehrál v minulé sezóně za juniory Pirátů 41 utkání, v nichž zaznamenal 35 kanadských bodů za 11 gólů a 24 asistencí
(Foto: Jakub Frydrych)

Vzhledem k tomu, že vedení českého hokeje rozhodlo o znovuzavedení výjimek v DHL extralize juniorů, mohl by Josef Rindoš naskakovat i v této kategorii, protože právě ročníku 1997 se tyto výjimky týkají v sezóně 2017/2018. „Počítám, že bych mohl hrát i za juniory, protože v Kadani je plno kluků a bude těžké se v kádru udržet,“ konstatuje. „Pro mě je dobře, že se výjimky vrátily,“ libuje si.

Šikovný útočník patřil mezi stabilní členy každého mužstva, jen v sezóně 2013/2014 odehrál za starší dorost pouze šest mistrovských utkání. „Měl jsem problémy s třísly, že se mi špatně i chodilo. Klid úplně nezabíral, ale zkusil jsem jeden přátelák, po kterém to zase nešlo. Pak jsem se léčil v jižních Čechách u pana Hriba, který mi naštěstí pomohl, a teď jsem v pořádku,“ přibližuje.

Zdraví mu v současnosti slouží, jenže poslední červnový týden musel vstřebat velkou ránu osudu. Před dvacátými narozeninami mu zemřel tatínek, který ho k hokeji přivedl. „Začínal jsem, když mi byly asi tři roky. Chodil jsem bruslit na základnu a postupně mě to chytlo. Taťka trénoval, takže jsem chodil na led i se staršími kluky,“ vzpomíná a jeho hlas posmutní.

Sám přiznává, že se s bolestivou ztrátou ještě nevyrovnal. „Myslím, že ještě pořádně dlouho se budu se ztrátou taťky vyrovnávat, ale jsem rád, že jsem se s ním stihl rozloučit,“ vypráví pomalu. „Byl jsem na dovolené, když mi mamka v sobotu navečer volala, že se taťkovi přitížilo. Hned v neděli ráno jsme sedli do auta a přijeli zpátky rovnou do nemocnice. Večer jsem se jel domů jen vyspat a ráno jsem jel za taťkou znovu. Někdy kolem půl třetí odpoledne se to stalo,“ popisuje.

Má-li popsat, v čem mu jeden z rodičů bude nejvíc scházet, vůbec neváhá. „Úplně ve všem,“ vyhrkne. „Po zápasech jsme se bavili o tom, jak jsem hrál a jak zápas celkově vypadal,“ vzpomíná. „Doma nám chybí úplně všem, ale nejtěžší je to asi pro bráchu, protože byl takový trochu tatínkův mazánek,“ zmiňuje mladšího sourozence Jana, jenž bude hrát za chomutovskou osmou třídu.

Josef Rindoš následně připouští, že zaměřovat se nyní na hokej je složitější, ovšem na druhou stranu mu nejrychlejší kolektivní hra světa pomáhá podle jeho vlastních slov mírnit bolest. „Teď je pro mě hodně složité se soustředit na hokej, ale na ledě se na to snažím nemyslet a nebolí to na něm tolik,“ souká ze sebe. „Nicméně všechno se od základů změnilo,“ přidává po chvilce odmlčení. „Spousta lidí včetně mamky a přítelkyně mě podporuje,“ uzavírá stále ještě živé a bolestivé téma.