Psala se jedenáctá minuta 42. kola Tipsport extraligy, když Lukáš Kovář uháněl spolu s Janem Havlem na bránu reprezentačního brankáře Romana Willa. K překvapení všech téměř dvoumetrový pořízek na levém kruhu vyslal zápěstím projektil, který se zastavil až o síť u zadní tyčky liberecké klece.

„Moc gólů nedávám, takže si užiju každý. Škoda že to nepřispělo k nějakým bodům,“ lituje faktu, že jeho gól byl sice vyrovnávací, ale v dalším průběhu už skórovali převážně Bílí Tygři. Rychlý protiútok a přečíslení dva na jednoho jasně svádělo k přihrávce, ale odchovanec Vítkovic byl jiného názoru, i když také ne hned.

„Nevěděl jsem, že budu střílet, vyplynulo to. Už jsme měli za sebou docela dlouhé střídání, takže jsme tam jeli z posledních sil. Střela byl takový reflex, protože jsem nechtěl nahrát špatně. Je lepší vystřelit než špatně přihrát,“ ví Lukáš Kovář. „Snažil jsem se dát gól, abychom se už nemuseli vracet,“ culí se.

Lukáš Kovář – 5 zápasů 1+1

Všechno ale bylo předem promyšlené, přestože se v tréninku obránci do úniků příliš nedostávají. „Na tréninku mi střely na zadní tyčku vyšly. Navíc, kdyby to gólman nechytil a jenom vyrazil betonem, půjde puk na střed, kde jel výborně do brány Honza Havel, on by to zametl do brány. Střely na zadní tyčku mi vůbec připadají jako dobré řešení. Já sice na tréninku nezkouším situace dva na jednoho, ale vím, že to tak kluci dělají,“ říká.

Hned po zápase musel jít Lukáš Kovář potvrdit v dopingovém testu, že gól byl naprosto čistý. „Asi si říkali, že nedávám tolik gólů, takže musím být něčím nasypaný. Dávám jeden gól za rok, jednu dopingovku taky přežiju,“ směje se.

Premiérové poskytování vzorku nebylo zrovna nejpříjemnější zdržení. „Věděl jsem od kluků, co to obnáší, ale nikdy jsem to nezažil. Bylo to docela zajímavé. Komisař na vzorek vůbec nesmí sáhnout. Musí se projít celý proces, který trval asi dvacet minut, což bylo takové nepříjemné zdržení. Mají tam asi nějaký protokol, který se musí dodržet. Neměl jsem problém dát vzorek, ale i tak to trvalo dlouho. Byl tam se mnou i Buchta, oba jsme to zvládli dobře. Celý ten proces je ale zdlouhavý,“ povzdechne si.

Lukáš Kovář se během pěti utkání za Piráty zařadil pod Ronalda Knota, a to ve statistice čas na utkání. V průměru stráví nejnovější posila na ledě 21 minut a šest vteřin, naposledy i v elitní obranné dvojici. „Není důležité, v jaké obraně hraju. Mám vysoký ice-time, za což jsem rád, protože se hned hraje mnohem lépe. Přes dvacet minut je perfektní. Když se stane nějaká chyba, je pořád dost prostoru neutápět se a nějak to napravit. Mít jedno střídání za druhým a hrát v tempu je paráda,“ libuje si nad prostorem, který od Vladimíra Růžičky dostává.

Právě hlavního kouče Pirátů zná už z působení v reprezentaci během sezóny 2013/2014, kdy nastoupil do osmi utkání se státním znakem na prsou. „V nároďáku to byla jenom chvilička, tam jsem ho moc nestihl poznat. Navíc se tam pracuje jinak. Hráči jsou jinačí a nedělá se tolik taktiky, spíš se jenom ladí. V klubu se tým buduje. V podstatě je ale stejný,“ uvádí vytáhlý obránce, který už si na severu Čech užívá přítomnost rodiny.

„Už mám byt a přestěhovali se za mnou manželka s malým synem, takže už tady mám rodinné zázemí, což je pro mě dost důležité. Za to jsem moc rád. Město a okolí už jsem taky stačil poznat. Byli jsme se podívat na Klínovci, kde to je moc hezké,“ líčí Lukáš Kovář.

Jelikož pochází z Ostravy a poté působil v Třinci nebo Frýdku-Místku, okolí Chomutovska je hodně podobné. „Jsem z druhého konce republiky, kde je to také místo s přírodou v kombinaci s těžkým průmyslem. O Ostravsku panuje hodně předsudků, že je to tam znečištěné, ale ve výsledku jsou tam kousek Beskydy. Je tam hodně hezkých míst a podobně je to i v Chomutově. Také zde jsou předsudky, že je tu Mostecká pánev a těžba uhlí, ale dají se tu najít pěkná místa,“ srovnává.

Po skončení reprezentační přestávky vstoupí družina Vladimíra Růžičky do klíčového období v základní části, ve které zbývá už jenom deset zápasů. „Musíme naplno pracovat, makat, být pozitivní, pomáhat si a hrát pohromadě. S tím pak musí přijít i nějaké výhry. Duch v týmu je. Když budeme dodržovat, co chceme, a každý dá do zápasů sto procent, věřím, že to dopadne dobře a do baráže nepůjdeme,“ praví.

Matematicky na předkolo šance jsou, reálně se však Chomutov smířil s play-out. Rozhodně si ale nepřipouští účast v baráži. „Už jsem play-out hrál, ale byli jsme s Vítkovicemi úplně v jiné situaci – stačilo nám získat tři nebo čtyři body na záchranu. Tlak byl samozřejmě menší. Je to o psychické odolnosti, právě v takových situacích se ukáže, jak je hráč odolný a dokáže pracovat pod tlakem,“ uzavírá Lukáš Kovář.