Honzo, rozhodující sedmý finálový zápas jste rozhodl Vaší brankou, spokojenost?

„Určitě mě to těší, ale musím říct, že Salfa chytal výborně celou tuto sérii, každopádně z toho gólu mám velkou radost.“

Puk nakonec doklouzal až za brankou čáru….

„No asi to jsou takový švestky, že se to nedá chytat (směje se).“

Jak byste charakterizoval dnešní utkání. Bylo to hodně svázané taktikou?

„Bylo znát, že ta série byla dlouhá a zápas byl takový utahanější a kluci toho měli dost. Snažili jsme se střílet ze všeho a ta moje střela se ujala.“

Po dvou třetinách byl stav 1:1, copak jste si říkali před tou třetí?

„Ani pořádně nevím, jen na konci druhé třetiny jsem zajel trochu do Skleničky a byla z toho vyloučení. Radek Duda mi potom říkal, abych to nedělal, abych radši odjel, takže toto byla taková moje volovina, takže jsem to potom chtěl napravit a povedlo se to.“

Cítili jste, že je to o tom jedno gólu?

„Asi ano. Věděli jsme, že kdo dá gól, tak bude na koni a soupeř to bude muset otevřít a z toho mohly být nějaké brejky.“

Ústečtí hráli poslední minutu bez brankáře a naštěstí se to podařilo ubránit….

„Naštěstí. Měli tam několik střel, ale naštěstí to šlo mimo, nebo se to zablokovalo a potom jsme to naštěstí ubránili a zvítězili.“

Vy sám osobně jste měl na hokejce uklidňující třetí branku.

„Mohl jsem přidat další a bylo by to příjemnější (usmívá se), ale určitě by to více mrzelo, kdyby Ústí potom srovnalo.“

Vítězný gól, už víte, zda Vás to něco bude stát?

„Doufám, že nic. Musím rychle utéct (směje se).“

Jak se Vám naskakovalo z tréninku do finále první ligy?

„Hrálo se mi dobře. Atmosféra play off byla hezká a celé to play off bylo přijemné.“

Kdy jste se dozvěděl, že do finále naskočíte?

„Pan Rulík mi volal, že se Milan Procházka vyfauloval a chtěl, abych přijel. Pana Rulíka znám, trénoval mě už v juniorech v Plzni, takže jsem na jeho nabídku řekl, že přijedu.“

Přeci jen není jednoduché naskočit do takto rozehrané série, pomohli Vám reprezentační tréninky?

„Reprezentační tréninky jsou ve velké tempu, takže jsem za to rád, jelikož mě to udržovaly dobře v kondici a mohl jsem bez problémů hrát tady.“

Neměl jste obavy ze zranění, které by mohlo zhatit Vaší reprezentační premiéru?

„Na toto jsem vůbec nemyslel, jelikož si říkám, že čím víc na to člověk myslí, tím spíš se něco stane.“

V baráži již hrát nemůžete, jak moc toto mrzí?

„No (na chvilku se odmlčí) teď hold pojedu do Švýcarska s národním týmem, takže je to pro mě takový kompromis.“

Měl jste čas na to s mužstvem alespoň trochu potrénovat?

„S mužstvem jsem neměl jediný trénink. V pátek jsem přijel rovnou na zápas, včera jsem měl volno a byl doma a dneska ráno akorát rozbruslení. A sehrání se? Myslím si, že jak Radek Duda, tak David Hruška jsou tolik zkušení hráči, že v tom není vůbec problém mezi ně zapadnout.“

Hrálo se s nimi lépe, jak v šestém zápase s Dejem a Kuběnou?

„To ne. I s varskými kluky v tom prvním zápase to nebylo špatný, navíc i v Plzni jsem hrál skoro každý zápas s někým jiným, takže v tom není problém.“

Jak moc těší prvoligový titul?

„Určitě těší a jsem rád, že se mi podařilo vyhrát pohár alespoň v Chomutově.“

Před začátkem třetí třetiny jste něco říkal Dušanovi Salfickému, prozradíte co to bylo?

„Říkal jsem mu, aby mi to pustil (směje se).“

Po zápase jste spolu také mluvili, copak jste řešili tentokrát?

„Ptal jsem se jej na tu branku, jelikož jsem ten gól vůbec neviděl. Vystřelil jsem přes beka a myslel jsem si, že má kotouč někde pod tělem, tak jsem se snažil jet k brance, ale potom jsem viděl fanoušky, jak řvou, tak jsem se začal taky radovat.“

A jak Vám celou situaci popsal?

„Říkal mi, že mu to prošlo pod rukou a i Honza Chábera mi říkal, že si ji tam asi srazil, takže štěstí.“

Vy jste hrál čtvrtfinále extraligy, teď finále první ligy. Dá se to nějak srovnat? V čem je největší rozdíl?

„Z taktického hlediska je to trochu něco jiného, je to trochu jiný hokej.“

Užijete si oslavy, nebo se vracíte k reprezentaci?

„Jedu už zítra, takže asi nestihnu bohužel nic.“