Do poloviny zápasu to s vámi vypadalo hodně dobře. Co se potom stalo? Protože vy jste soupeře potom pustili do hry zbytečnými fauly ...
„Všichni jsme měli velký sebevědomí a nedrželi jsme to, co nám zadali trenéři. Hráli jsme si každý podle svého a chtěli se ukázat, mnou počínaje a ostatními konče. V tom byl ten hlavní problém.“
Z tribuny to vypadalo, že se jednalo o hodně fyzické utkání. Neustále se hra přelévala ze strany na stranu a chvílemi se i hodně dohrávalo. Bylo to tak cítit na ledě?
„Oni jsou na tom fyzicky hodně dobře, takže se hra hodně přelévala. Hráli jsme s nimi nahoru a dolů. Navíc nás bylo málo, ale fyzicky jsme do utkání dali všechno. Jenže jsme to v hlavách nezvládli.“
Dal jste první branku za juniory. Jaké byly bezprostřední pocity?
„Pocit byl neskutečný. Jsem si říkal, že alespoň na konci sezóny nebude v kolonce vstřelených branek nula. Hezky jsem to dostal od Dominika Ferbase, který mi to dal na střed. Otočil jsem se, zavřel oči a dal to mezi jeho nohy.“
Takže se dá říci, že se jednalo o šťastný zásah nebo jste předem věděl, jak to provedete?
„Prostě to tak vyšlo. Když se dostanu do přesilovky před bránu, tak se to snažím za sebe nějak procpat.“