Po reprezentační
akci jste nastoupil do utkání s Frýdkem Místkem. Jak jej hodnotíte?
„Upřímně? Ode mě to bylo úplně strašný, protože první dvě
třetiny byly takové nic moc. Nebyl jsem úplně v zápasu. A i od týmu, dáme
dva góly a pak jsme úplně vypli. Takové nekoncentrované mi to přišlo a zase
bylo i hodně faulů. Škoda, že jsme neudrželi už náskok 2:0. Mohl to být krásný
zápas, dohraný v pohodě. Takhle jsme se o výsledek báli až do poslední
třetiny. Výsledek 6:4 je zajímavý.“
Říkal jste, že
jste se dvě třetiny hledal. Mohlo to být tím, že jste hrál za reprezentační
osmnáctku?
„Vůbec netuším. Před zápasem jsem se cítil dobře a
najednou mi to tam začalo skákat. Říkal jsem si co to je? Ale dobrý, pan Švehla
mi poradil, ať jsem v klidu, tak jsem ho poslechl. Naštěstí potom už to
bylo lepší, ale doufám, že příští zápasy budou ode mě klidnější a budu si s pukem
rozumět více.“
Jak se dá srovnat
Chance liga a zápasy za osmnáctku proti Rusku?
„Myslím si, že Chance liga je rychlá, ale když jsem hrál
proti Rusákům, tak to byl hukot. Hrálo se nahoru dolů a zase nahoru dolů. Jak
je to juniorský hokej, tak je to trochu o taktice. Tam opravdu byly zápasy
hrozně namáhavé. Tady je to zase spíše kontaktní a více o taktice.“
Na reprezentačním
srazu jste vsítil branku. Myslíte, že vám pomohlo získané sebevědomí v Chomutově?
„Určitě. Mohl jsem dát snad sedm gólů, ale dal jsem pouze
jeden. Snad si je šetřím na něco lepšího. Ale jeden gól se počítá, byl mým
prvním. Proti Rusákům to byl krásný zážitek, jsem za něj rád.“
Dokonce jste se
pustil s některým ze soupeřů do šarvátky. Co se stalo?
„Byla na konci. Dohráli nám tam hráče po konci zápasu,
tak jsem si to jel vyříkat. Když už nic, tak jsem se zkusil alespoň poprat.
Bohužel Rusáci se asi i lépe perou. Dostal jsem tři na čumák, ale snad to s panem
Švehlou zlepšíme a něco mě naučí. Je to první zkušenost s bitkou.“
Ovšem hned po
návratu k Pirátům přišel vstřelený gól. Nebyla to úplně klasická situace. Chtěl jste to takhle hodit po ledě?
„Chtěl jsem to hodit po zemi. Musím říct, že jsem to tak
chtěl. (smích) Pan Martínek mi celou dobu říkal házej to nahoru. Jenže já jel a
říkal jsem si, že to tam nějak fláknu, je mi jedno jak. Už jsem moc nemohl, ale
nechtěl jsem nahrávat, protože když nahraju, tak to skončí téměř vždycky
špatně. Proto jsem si řekl, že to tam pošlu. Na chvíli se mi otevřelo místo,
tak jsem to zkusil a nějak to tam padlo.“