Svěřenci kouče Kamila Koláčka začínali na ledě soupeře, kde po těsné výhře 2:1 ukořistili druhé utkání. Jenže v domácím prostředí dvakrát inkasovali pět gólů, prohráli a sezóna pro ně skončila. „Chyběly nám góly od hráčů, kteří nás táhli v základní části,“ domnívá se statný obránce.

„Všem nám chyběl ještě větší tlak do branky a střelecky nám to bohužel nešlo,“ lituje s odstupem sedmnáctiletý bek. Rodák z Kadaně zažívá střelecky nejpovedenější sezónu od vstupu do celostátních soutěží. V minulém ročníku RAKO extraligy staršího dorostu ani jednou neskóroval, letos si připsal pět přesných zásahů v dlouhodobé části a další tři ve čtyřech bitvách play-off. „Jsem rád, že se mi dařilo, ale převažuje zklamání z vyřazení,“ nepřekvapuje svou odpovědí.

Jedním dechem pak naznačuje, že rok staré vyřazení v hlavě neměl. „Mně osobně nevadilo, že máme v osmifinále zase Vary. Je mi jedno, proti komu hraju,“ vypálí bez váhání. „Chtěl jsem postoupit, ale určitě jsem se soupeře nebál, i když loni jsme s ním vypadli,“ doplňuje.

„Řekl bych, že herně jsme vyloženě nepropadli a nezklamali, bohužel to na Vary nestačilo. Soupeř hrál obětavě a byl důraznější před oběma brankami. Věděli jsme, že nesmíme Vary pustit do vedení, ale to se nám nedařilo, přestože si myslím, že jsme na ně byli dobře připravení a ničím nás nepřekvapily. Jejich signály jsme znali. Soupeře jsme téměř v každém zápase přestříleli, ale chyběla nám produktivita. Na jeden gól se nevyhrává a my jsme se trefili jen jednou v prvním i čtvrtém zápase. Ve třetím utkání jsme měli na kontě jeden gól až do závěrečné třetiny. Vary byly před brankou důraznější, my jsme do prostoru, kde hokej bolí, tolik nechodili a neuměli jsme tam hrát. Série se navíc ideálně nepovedla starším hráčům, kteří by měli mužstvo táhnout. Ve čtvrtém zápase se právě zkušenější kluci z mého pohledu podepsali pod to, že jsme Vary zbytečnými fauly nakopli. Rindošův faul nevím, z čeho vyplynul. Pak nás Tůma poslal do tří, když přijel k hráči a dal mu nesmyslnou hrazdu, i když se kolem nic nedělo. Vedli jsme, ale Vary využily přesilovku, vyrovnaly a dostaly se zpátky do hry, i když jsme je předtím tlačili. Vyložený zlom série zpětně nevidím. Každý zápas jsme začali aktivně i nasazení bylo v pořádku. Jen možná ve třetím utkání jsme měli být ještě agresivnější. Rozčilovali jsme se, že jsme dostali jeden gól z brankoviště, ale sami jsme takoví nedali. U našeho brankáře jsme se nechali vyloučit za nic, ale sami jsme si před brankou soupeře nenechali naložit, abychom získali přesilovku. Takové věci musí mít hráč v sobě, musí být na podobné situace připravený. Trochu se vysmívat soupeři před jeho brankou a udržet nervy před tou vlastní, což se nám nedařilo.“

Marcel Hlaváček měří už nyní přes dva metry, takže asi jen těžko někoho zaskočí, jaký hráč je jeho vzorem. „Sleduju Zdena Cháru, protože je vysoký jako já a taky trochu méně obratný. Jsme si tak trochu podobní, proto koukám, jak hraje. Chci být jako on,“ líčí zadák, jenž má podle vlastních slov aktuálně 204 centimetrů.

Leckdo by mohl žehrat, že je tak vysoký, mladý bek si naopak svou výšku užívá. „Musím se přiznat, že je to dobrý pocit, když na všechny koukám z výšky,“ hlásí s úsměvem. Mezi ním a nejmenším spoluhráče Tomášem Adámkem je propastných více než 40 centimetrů. „Hrajeme spolu od páté třídy, takže jsme zvyklí. Tomášův taťka nám dokonce jednou řekl, že vypadáme jako táta a syn,“ culí se znovu.

Jako každý mladý hokejista i Marcel Hlaváček sní o startu v NHL, jakmile vstřebá zklamání z vyřazení v osmifinále play-off RAKO extraligy starší dorostu, začne pracovat na jiném cíli. „Rád bych se probojoval do týmu pro MHL, pokud tuhle soutěž budou chomutovští junioři opravdu hrát. Hodně mě ta soutěž láká, pokud bude možnost ji hrát,“ uvádí.

Když se nevěnuje hokeji nebo škole, Marcel Hlaváček nejraději sportuje. „Rád zkusím jakýkoliv sport. Hraju volejbal, fotbal, někdy taky basketbal, i když mě tolik nebaví,“ usmívá se. „Asi nejčastěji ale chodím s taťkou na tenis,“ uzavírá student oboru bezpečnost obyvatel na Střední škole energetické a stavební v Chomutově.