Miloslav Kolář se v sestavě chomutovského áčka objevil poprvé během druhé sezóny mezi tehdejší československou elitou coby sedmnáctiletý benjamínek. Mezi bardy, jimiž byli Ladislav Chabr, Otto Cimrman, Jaroslav Kamiš nebo klan Klůců, se udržel a rozhodně neztratil.

Hned ve třetím kole ročníku 1954/1955 dal svůj první gól v mistrovském utkání, když se trefil během výhry 11:2 doma s pražským Motorletem. Z pozice obránce nakonec nasázel v chomutovském dresu úctyhodných 70 gólů.

Miloslav Kolář v chomutovském dresu odehrál 11 sezón a vstřelil 70 gólů

Po dvou sezónách v elitní soutěži narukoval Miloslav Kolář na vojnu a s tehdejším týmem ÚDA (Ústřední dům armády) se na severočeský led vrátil. Základní vojenskou službu končil v nově vzniklé Dukle Jihlava, jejímž byl vůbec prvním kapitánem v historii.

V roce 1957 se důrazný obránce vrátil do Chomutova, jemuž zůstal věrný i po sestupu na konci ročníku 1963/1964. V zadních řadách se objevoval až do roku 1966 a v předposlední sezóně 1964/1965 stihl ještě dva hattricky – do sítě Holoubkova a Českých Budějovic.

Miloslav Kolář už jako mladý reprezentoval v osmnáctce, později nastupoval za seniorský reprezentační B-tým. Dočkal se však i startu v nejcennějším dresu. Psal se 27. listopad 1955 a Československo hrálo v Brně před čtrnácti tisíci diváky odvetu se SRN. Chomutovský bek byl po boku Karla Guta nebo Františka Tikala jedním ze čtyř členů defenzivy, která přispěla k výhře 5:2.

I po skončení aktivní kariéry zůstal Miloslav Kolář u hokeje. Jako asistent Luboše Černého přispěl k tehdy poslednímu postupu do nejvyšší soutěže, v níž pak během ročníku 1973/1974 rovněž stál na střídačce seniorského áčka.

Poté se přesunul k chomutovské mládeži, jíž se věnoval až do roku 1980, kdy odešel do Německa. Rukama mu tehdy prošli mimo jiné i dnešní mládežničtí trenéři Pirátů Jaroslav Hejcman nebo Vladimír Petrovka.

Po odchodu na tehdejší západ působil Miloslav Kolář u týmů v nižších soutěžích. Mužstvo z desetitisícového městečka Bad Liebenzell málem dotáhl z nejnižších pater až do druhé nejvyšší soutěže. Kvalifikace v závěru ročníku 1986/1987 však nakonec nevyšla. Pod jeho vedením v Bad Liebenzewllu hrál mimo jiné i bývalý kapitán cyklistické reprezentace Jaroslav Poslušný.

V Esslingenu pak později pomohl nastartovat kariéry tří synů československého rodáka Josefa Goce. Sascha, Marcel i Nikolai to nakonec dotáhli až do německé reprezentace. Prostřední Marcel v ní dokonce dělal kapitána na třech světových šampionátech a olympijském turnaji v Turíně. Kromě toho stihl přes 600 utkání v NHL, do níž nakoukl ve 22 duelech také nejstarší Sascha.

Chomutovský hokej přišel osobnost, která šířila jeho slávu i za hranicemi České republiky. Miloslav Kolář slavil šedesátiny s bývalými spoluhráči v Chomutově, kam se rád vracel. Letos v únoru se z oslav 70 let místního hokeje omluvil, neboť byl po mnohatýdenním pobytu v nemocnici nemobilní a vázaný na intenzivní péči, jak napsal ze svého e-mailu. Další výročí už bohužel se svými někdejšími parťáky neoslaví, neboť téměř na den po 61 letech od jediného startu v národním týmu odešel do hokejového nebe. ČEST JEHO PAMÁTCE!