Míro, máte za sebou úspěšný vstup do play-off. Připadalo mi to o mnoho zodpovědnější, než poslední zápas základní části s Roudnicí, alespoň směrem dozadu.
„Určitě bylo! Po tom zápase jsme si v kabině řekli pár věcí. Byl to poslední zápas a my zhruba věděli, co nás čeká. Nechci říct, že jsme to vypustili, ale nedali jsme tomu všechno, co jsme měli. Na jednu stranu je možná dobře, že to přišlo před play-off, abychom si uvědomili, že to nejde odehrát ve stoje. Takhle bychom neporazili nikoho, ale rozhodně se to nedalo srovnat s tímto zápasem.“

Dlouho to vypadalo, že by nula mohla vyjít. Jak moc vás mrzí, že ji nemáte?
„Upřímně? Ušetřil jsem nějaké peníze, ale... (smích) Ne, samozřejmě bych ji někdy chtěl vychytat. Doufám, že to přijde v pravou chvíli, kdy to budeme potřebovat nejvíce. Ale úplně to na nuly nehraju. Je hezké je mít, ale neřeším je, když je stav třeba 13:0. Řeším to spíš v začátcích, kdy je stav 2:0. Tam se snažím podržet tým víc, pak klesá koncentrace, což taky není dobře. Nebo nevím, nedokážu si to vysvětlit, ale většinou góly dostávám ve třetí třetině.“

Měl jste v hlavě, že byste do branky opět pustil svého mladšího kolegu?
„Trochu jsem na to myslel, na druhou stranu už je to play-off. Pořád si ale říkám, že bychom měli být koncentrováni celých šedesát minut, ať je stav jakýkoliv. Už takové věci trochu neřešit, ale přiznám se, že po druhé třetině jsem nad tím přemýšlel. Ale říkám, je to play-off, a tam už se na tyhle věci moc nehraje.“

To znamená, že v Lounech to bylo spontánní? Nebo jako to vzniklo?
„Trochu to bylo i spontánní, ale trenér mi po druhé třetině říkal, že tam chtěl Tůču dát. Jenže to bylo 3:1, tak říkal, že to asi necháme a nebudeme ho tam dávat za takového stavu studeného, aby to třeba náhodou nějak nehořelo. Potom jsme dali pár rychlých gólů, tak jsem na něj volal z ledu, že bychom výměnu mohli udělat.“

Když jste šel na led, vybavil jste si vaše poslední postupové play-off v Chomutově? Piráti totiž hrají play-off po dlouhé době, ale pamatujete si, že vy jste nastupoval do toho, které Chomutov posunul po osmatřiceti letech do extraligy?
„Vzpomněl jsem si na to, popravdě jsem na to myslel celý den. Byl jsem z toho trochu nervózní. (smích) Nebo alespoň více než obvykle, protože jsem si vzpomněl na všechna play-off a na všechny boje o postup tady. Případně pak baráže o sestup a takové psychicky náročné závěry sezóny. Snažím se tím dostat do pohody a koncentrovanosti, abych se soustředil pouze na sebe. Říkám si, že Chomutov nepatří tam, kde je. Takže tohle si pořád připomínám a musíme udělat maximum proto, abychom už letos udělali první krok.“

Vyřazovacích bojů už jste zažil spoustu, ale tohle bude asi hodně zvláštní, když na další zápas bude čekat týden...
„Je to zvláštní, ale myslím si, že za celou sezónu už jsme si na to zvykli. V týdnu prostě potrénujeme a na druhou stranu zase chodíme do práce, tak je to v tomhle ohledu takové pohodové. Že těch zápasů není tolik.“

Když se podívám na soupisku, tak jste jeden zmála, který zažil postupové boje. Chodí si k vám kluci pro rady?
„Snažím se moc neradit, protože jsem taky spoustu věcí neudělal správně. Ale některé zkušenosti mám z toho, jak to vypadá ve vyřazovacích zápasech. Starší kluci se snaží ostatním říkat, že už nemusí být případné příště. Takže se musí prostě hrát teď a tady. Pak budeme řešit, co bude dál. Nemůžeme myslet na kvalifikaci nebo finále, musíme myslet pouze na Kadaň a dvakrát ji porazit.“

Když se vrátím k zápasu, tak druhá třetina vypadala hodně nervózně. I vy jste tam jednou vystartoval. Jak jste to vnímal?
„Byl jsme naštvaný, protože za stavu 9:0 mi to přišlo takové zbytečné. Nechci říct, že to byla zákeřnost, protože úplně přesně jsem zákrok neviděl, ale ptal jsem se Bugyho, co se tam stalo. Samozřejmě je to play-off a patří k tomu nějaká tvrdost, nebo vyhrocené situace. Ale za vysokého stavu už mi to přišlo trochu zbytečné. Proto jsem trochu vystartoval, ale nic zásadního. Hned jsem si v sobě říkal, abych byl v klidu a neřešil to.“

Trochu jste mi tímto nahrál. Jak rychle se z rozčílení vrátíte do své komfortní zóny?
„To je jak kdy. Někdy to člověka trochu nahecuje, protože chce dokázat, že to bylo jinak. Ale snažím se do ní vrátit hned. Říkám si, abych byl v klidu a soustředil se sám na sebe. Bohužel mi to moc nejde.“ (smích)

TOP FOTO: Roman Dušek