Honzo, vezmeme to postupně. Jaká byla premiéra v pirátském áčku?
„Premiéra byla super vzhledem k tomu, že se mi v juniorce v poslední době nedařilo a byl jsem po zranění. Zhruba dva týdny mám sundanou sádru. Pánové Martínek s Jírou mi řekli, abych čtrnáct dní potrénoval, abych se do toho zase dostal. Oba viděli, že jsou tam nějaké nedostatky a nejsem v takové formě, v jaké by potřebovali. Takže si myslím, že tento zápas mi pomohl, třebaže jsem hrál se zkušenějšími spoluhráči. Byla to pro mě super zkušenost.“

Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte?
„Dozvěděl jsem se to den před zápasem. Bylo to před tréninkem, když měla juniorka zápas. Přišel za mnou pan Martínek a řekl mi, že večer je trénink a další den jedu do Klášterce.“

Byla nějaká nervozita, nebo se nedostavila?
„Nervózní jsem vůbec nebyl, protože jsem tuhle ligu už hrál v patnácti letech, když jsem byl panem Šťastným vyhozený z Chomutova. Takže jsem si tady v Klášterci zahrál tuto seniorskou ligu. Nervozita nebyla, i když jsem hrál s takovými hráči, kteří mají takovou kvalitu.“

Jaké to bylo hrát za chomutovské áčko tady v Klášterci, kde už to dobře znáte?
„Bylo to úžasné, protože byla parádní atmosféra. Takové publikum a obrovské ovace jsem si vyzkoušel poprvé v životě.“

Zmiňujete, že před takovou kulisou jste hrál poprvé. Ani z toho se vám kolena nerozklepala?
„Vůbec. Mám hrozně rád ovace, show, adrenalin a takové věci. Já to opravdu vyhledávám, takže super. Děkuji moc fanouškům.“

Je to pro vás trochu psychická vzpruha jít od juniorky, které to zatím moc nejde? Navíc jste přišel k týmu, kterému se daří, a kde to šlape. Možná trochu i zapomenete na to trápení s juniory...
„Juniorka je jedna věc a druhá je vítězství, které potěší. Áčko vyhrává pořád. Tady není takové napětí. Samozřejmě je to kraj a není to extraliga. Je to taky o dost pomalejší, protože juniorka je taková rozlítaná a rychlá. Tady když se podíváte na kluky, kteří to ovládají, tak z jejich strany je to pomalejší kombinační hokej, který má hlavu.“

Co vám spoluhráči říkali před zápasem?
„Kluci jsou každopádně frajeři. Nehrají si na žádné hvězdy, aby mě třeba za něco zjebali nebo aby se povyšovali. Přišel jsem a oni mě vzali mezi sebe. Chrpič mě autem vezl do Klášterce, takže pecka. Hodili mě do klidu a řekli mi, ať jsem v pohodě, a že o nic nejde.“

Je tento zápas třeba motivací získat si v chomutovském áčku stabilní místo?
„Na další sezóny počítáme s tím, že by v Chomutově byla druhá liga, takže bych si tu rád zahrál. Samozřejmě nevím, co bude po sezóně a jaký bude další výhled.“

Odkud vůbec pocházíte?
„Narodil jsem se v Příbrami a žil jsem v Dobříši. Teď žijeme ve Staré Huti, což je hned vedle.“

Takže jste odchovancem příbramského hokeje?
„To je strašně těžký. Úplně poprvé jsem začal bruslit na Dobříši, kde je dodneška odkrytý zimák. Takže krásné winter classic, úplná pecka. Potom jsem šel do Příbrami, kde jsem byl asi nejdéle, čtyři roky. Potom jsem byl rok v Berouně a dva roky na Slavii. Následně mě pan Šťastný přetáhl do Chomutova, takže jsem tu už zhruba čtyři roky. Cítím se tady jako doma. Zažil jsem tu špatné i dobré věci. Je to tady pro mě domov a mám zde rád hodně lidí.“

Už vás stihl kontaktovat pokladník?
„To mi ani neříkejte. Jsem rád, že se tady uživím, a že vyjdu s penězi. Kluci už mi dali vědět, ale já jsem rád, že se tu nějak uživím, protože toho sežeru hrozně moc. Prakticky za nic jiného neutrácím. Potom chodíme s kluky v sobotu po zápasech na kulečník, takže to je jediné, za co já utrácím. Sotva tady vyjdu a to ještě chodím do práce. Navíc pracuji i jako trenér hokeje, takže jsem z toho nešťastný, ale asi tam budu muset něco přihodit. Patnáctého přijde výplata, tak uvidíme.“

Co kromě hokeje ještě děláte, když zmiňujete, že chodíte ještě do práce?
„Stříhám vlasy, dělám barber shoping už asi čtyři roky. Začalo mě to bavit a nikde jsem se to neučil. Můžu říct sám za sebe a i to co říkají lidé, že to dělám fakt dobře. Rád bych zkusil pracovat také v nějakém salónu. Než jsem si zlomil ruku, tak jsem dělal truhlářství u pana Badinky. To je totiž jediná varianta, kde mi trpí to, že máme na hokeji tréninky. Navíc trénuji šestku a osmičku. Takže takhle nějak se živím, aby to za mě nemuseli platit rodiče, kteří do mě už narvali dost peněz.“

Vousy a vlasy upravujete doma, nebo jak to chodí?
„Mám nějakou klientelu a lidi, kteří jsou mí známí, a samozřejmě i kluky z hokeje. Ale někdy bych chtěl být v tom salónu, ale jinak většinou někdo zavolá nebo si hodím storýčko na Instagram, že stříhám. Ono je to pěkný, když děláte jen vlasy máte šest set. Když je to i s vousy tak třeba tisíc za jeden střih. Hrozně mě to baví, protože je to klidná a kreativní práce. Někdo může říkat, že je to teplý, ale já to takhle neberu. Pro mě je to normální práce, která mě baví.“