První start jste si připsal již v minulém zápase, ale byl jen krátký. Tím opravdovým ostrým startem by se tedy dalo nazvat až utkání s Louny. Jak jste ho prožíval?
„Užíval jsem si to, byla to nádhera! Vždycky jsem si přál projet Pirátem a ohni při nástupu na led a bylo to super. Fanoušci byli úžasní. Tohle v Kadani bohužel nemáme, i když je to tam fajn i tak. Tady v Chomutově jsem odchovanec, zažil jsem starý zimák, nový zimák, vše už od mládeže, takže super.“

Jak velká změna to je, najednou nastoupit před tolika diváky, když v Chance lize takovou atmosféru bohužel nezažíváte?
„Můj první start byl na Vsetíně, kde to teda byl hukot. Mají takový menší stadion, takže to byl opravdu hukot. Ale jinak to takové v Chance lize bohužel opravdu není. Takže tentokrát jsem si to moc užil, fanoušci skandovali, nádhera.“

Cítil jste na sobě, že vás atmosféra vyhecovala? Nebo jak jste ji vnímal?
„Já jsem si ji užíval. Mám to moc rád, i když jsou to třeba soupeřovi fanoušci. Když je slyšet publikum, tak je to nádhera.“

Byl jste nervózní, když jste věděl, že tentokrát odehrajete opravdu celý zápas?
„Ani ne, já jsem si to nepřipouštěl. Věděl jsem, že je to přeci jen pořád jen kraj a nebude to tak rychlé. Když jsem si zahrál proti Vsetínu se zkušenými hráči, kteří hráli extraligu, tak jsem věděl, že tohle by mě nemělo překvapit.“

A nepřekvapilo tedy?
„Nepřekvapilo.“ (smích)

Ani v tom smyslu, že jste podvědomě polevil? Dokázal jste udržet koncentraci po celý zápas?
„Musím přiznat, že ve třetí třetině jsem při jednom střídání polevil a hned z toho byl faul, tak pak jsem si řekl, že takhle ne a celou dobu pojedu naplno.“

Co nakonec podle vás rozhodlo? Potkaly se dva týmy, které v krajské lize dosud neprohrály, tak co se stalo, že ve výsledku byl takhle velký rozdíl?
„Já si myslím, že na náš tým nemá žádný soupeř nárok. My máme v týmu taková jména, že to ani není možné. To jsou hráči, kteří by mohli hrát Chance ligu. Kůs, Chlouba, Chrpa, Kostourek: to jsou fakt jména, která do kraje nepatří a je to hodně znát.“

Je někdo z těch, které jste jmenoval nebo někdo další z týmu, na které jste se chodil dívat jako žáček?
„Na všechny.“ (smích)

A je někdo, na koho jste se vždy speciálně těšil?
„Když jsem byl žáček, oni byli ještě junioři, takže nebyli v tu dobu ještě tolik vidět.“

Jaké to je sedět s nimi v jedné kabině?
„Je to úžasné, fakt úžasné. Dávají mi rady, všechno. Radí mi, kdy to jde. Je nádhera se koukat, jak si to tam ťukají. To je jiný svět prostě.“

Je to v Chomutově příjemnější oproti Kadani, kde to není řekněme bodově úplně ono?
„Jo, tohle vždycky bodne zahrát si s pukem, užít si to, zaútočit a trošku vypustit.“

Jak velkou podporu jste měl v hledišti? Kolik dorazilo kamarádů, známých a rodinných příslušníků?
„Docela velkou. Byli tam rodiče, brácha, dědové, babičky, kamarádi i spoluhráči.“

Co pokladník, počítal vám premiéru už minule nebo až dnes?
„Ještě se mi neozval, tak doufám, že ani jednu teda a vynechají mě. Ale bojím se, že ne.“ (smích)

Myslíte, že tam něco bude i za ten první bod v áčku?
„Já doufám, že se vypařím a pokladník na mě zapomene. Hraju s ním, tak snad na mě bude hodný.“ (Smích)

Jste spolu v obraně, že?
„Jo, hrajeme spolu v obraně a taky super. Koukne se, ví kdy to dát a kdy ne. Nádhera to byla, soupeř na nás neměl vůbec nárok.“