Jenže Martin Mazanec si nepřipsal proti Kometě Brno, litvínovské Vervě a třineckým Ocelářům první utkání v dresu chomutovského seniorského týmu. V závěru ročníku 2007/2008 totiž ještě coby junior pražské Slavie zasáhl do finále první ligy proti Mladé Boleslavi, za niž tehdy nastupoval jeho strýc David.

V následujících letech přidal dalších dvacet prvoligových bitev, jeden gól a tři asistence. Většinou však nastupoval za Kadaň nebo v Klášterci nad Ohří. „Už jsem nečekal, že tu příležitost dostanu,“ přiznává. „Už jsem skoro rezignoval, že bych se dočkal,“ doplňuje ještě.

Jenže nakonec to přišlo. Trenéři Pirátů na něj ukázali v době, kdy defenzivu trápí mimo jiné zranění Jakuba Trefného s Jaroslavem Mrázkem. Čtyřiadvacetiletý zadák se tak poprvé vypravil do kabiny A-týmu v moderní SD ARÉNĚ. „Bylo to stejné, jako když jde člověk poprvé do práce, kde nikoho nezná a neví, co čekat,“ přirovnává. „Naštěstí mi pomohlo, že jsem z loňské sezóny znal hlavního trenéra a asistenta Zdeňka Skořepu. To mi situaci trochu ulehčilo,“ vypráví dále. „Kluci mě přijali úplně v pohodě, je tu výborná parta,“ děkuje na dálku spoluhráčům.

Premiéra připadla na venkovní klání na ledě brněnské Komety, následovalo derby s Litvínovem. Poměrně ostrý start na nováčka mezi tuzemskou elitou. „Byl to docela fofr, ale nervozita se trochu dostavila. Přece jen člověk nastupoval před plnou halou a vůbec poprvé v extralize,“ vybavuje si Martin Mazanec.

Sám sebe nikdy nehodnotím, jde mi o výsledky mužstva

Ten si první extraligový start sice užil, radost mu však kazila porážka v moravské metropoli pod Špilberkem. „Byl jsem smutný, protože jsme prohráli,“ ohlíží se. Má-li popsat pocity z toho, jak hrál, zdráhá se o sobě mluvit. „Od hodnocení výkonů jsou trenéři. Já se do něčeho takového pouštět nemůžu ani nechci. Nikdy jsem to nedělal, koukám jen na výsledky mužstva,“ reaguje stále ještě mladý bek.

Právě prvního protivníka pak Martin Mazanec považuje za nejtěžšího ze tří, na které prozatím narazil. „Možná mi to tak přišlo i proto, že šlo o můj první zápas v extralize,“ přemítá. „Kometa hraje nepříjemný hokej. Dost napadá, což obráncům zhoršuje situaci,“ hledá vysvětlení.

Martin Mazanec se extraligové premiéry na ledě Komety nezalekl, takto odstavil jednoho ze soupeřů
(Foto: www.hc-kometa.cz)

Jeho výkony na dálku sledovali i příbuzní. Přímo v akci jej zatím nikdo z rodiny neviděl. „Zatím nebyla příležitost, aby se někdo přijel podívat,“ líčí. „V úterý jsem se v Kadani dozvěděl, že se mám hlásit v Chomutově, tak jsem hned druhý den volal taťkovi do Rakouska a psal i bráchovi do Ameriky,“ naznačuje, že velká část rodiny odešla za hokejovou prací do zahraničí. Milan Mazanec totiž trénuje Zell am See, o Marku Mazancovi už zmínka padla.

„Taťka mi držel palce, brácha mi radil, jak hrát a co čekat od Brna. Taky mi říkal, ať nic nevymýšlím a jsem jen součástí zápasu,“ směje se. „Volali mi i babička s dědou, že mě budou sledovat,“ prozrazuje.

Ideální sezóna by byla, kdybych dal gól bráchovi a měl míň než sto trestných minut

Bratři Mazancovi komunikují přes půl světa, ale i na takovou dálku si drží palce. „To víte, že hodně sleduju, jak se bráchovi daří,“ vypálí o dva roky starší Martin bez váhání. „Každý den si píšeme, voláme. Jsme neustále v kontaktu. Víme všechno, co se kolem nás děje. Samozřejmě mu fandím,“ ujišťuje s tím, že Marek zahájí sezónu na farmě v Milwaukee. „Máme takové zprávy,“ potvrzuje brankářův sourozenec.

Vzájemné bratrské souboje se tak na nějaký čas odkládají, což Martina Mazanec přece jen trochu mrzí. „Nastoupili jsme proti sobě v juniorech a mám pocit, že i v první lize, když měl střídavé starty do Písku,“ loví v paměti. „Takové zápasy jsou hodně vyhecované, protože jsem mu nikdy nedal gól, což je můj celoživotní sen,“ hlásí s cukajícími koutky.

Následně odchovanec jihočeského hokeje uvádí, že jeho cílem pro další roky není jen trefa do sítě branky, již bude hájit jeho bratr. „Ideální sezóna by vypadala tak, že bych dal gól bráchovi a měl míň než sto trestných minut. Uvidíme, jestli bude ještě někdy šance,“ culí se mladík, který podle jeho vlastních slov řadí mezi své vzory především otce a strýce. „Nikoho jiného jsem nesledoval,“ uvádí.

A co dělá Martin Mazanec nejraději, když si může od hokeje dát pauzu? „Když se cítím dobře a jsem zdravý, mám nejraději aktivní odpočinek. Zajdu si zahrát golf anebo jdu na procházku se psem. Nebaví mě doma ležet u televize,“ říká. „Golf je pro mě ideální relaxace. Člověk má klid a jde o individuální sport. Je to vlastně úplný opak hokeje, navíc se člověk projde v přírodě,“ uzavírá muž, jenž tvrdí, že má obě ruce levé, ale handicap už stlačil na hodnotu 10,5.