Co vás přimělo intenzivněji se zapojit do dění v klubu? Byly to zprávy o ekonomických problémech?
„Finanční situaci klubu jsem samozřejmě vnímal, v médiích toho proběhlo poměrně dost. Musím ale upřímně říct, že čistě z pohledu rodiče se to na fungování mládeže v průběhu sezóny neprojevilo. Před sezónou se sice udělalo pár úsporných opatření, to se částečně kompenzovalo volnými vstupenkami pro kluky na hokej, ale v sezóně fungovalo vše, jak má. Protože se o fungování spolku a mládeže jakožto zákonný zástupce hráčského člena zajímám, nemohlo mi ale uniknout, že v sezóně bylo velmi blízko odebrání statutu akademie a po sezóně pak odešel kondiční trenér mládeže. Dostávali se ke mně informace o dlužných výplatách trenérům, rodiče začali mluvit o přestupech do jiných klubů, mimo jiné i z důvodu toho, že neměli žádné informace a situace se nezdála být vůbec růžová.“

To všechno spustilo váš zvýšený zájem nebo přišla nějaká pověstná „poslední kapka“?
„Na jednání zastupitelstva města Chomutova ze dne 4. května 2020 zastupitelé rozhodli, že Piráti Chomutov z.s. neobdrží z dotačního programu ‚Sport a volný čas 2020’ žádné finanční prostředky na provoz spolku z důvodu nesplněných zásad pro poskytování dotací. To byl vlastně spouštěč všech těch událostí, které následovaly, protože bylo reálně ohrožené fungování chomutovské hokejové mládeže v následující sezóně.“

Jaké kroky jste tedy učinil?
„Se souhlasem jednotlivých vedoucích mládežnických mužstev jsem pak s dalšími zástupci hráčských členů a trenéry požádal o schůzku primátora města, které bylo vždy významným partnerem a podporovatelem chomutovské hokejové mládeže. Chtěli jsme město požádat o pomoc při řešení vzniklé situace vyvoláním společného jednáni zástupců města, rodičů a vedení spolku v co nejbližším možném termínu, na kterém bychom se společně pokusili dohodnout další kroky, které by vedly k nápravě tehdejšího stavu. A také jsme se chtěli dozvědět pravé důvody, proč spolek neobdržel dotace. Na jednání se zástupci města jsme se poté dozvěděli, že dotace nebyla udělena z důvodu nesplněných podmínek pro udělování dotací ze strany Piráti Chomutov z.s., protože má závazky po splatnosti vůči organizacím města. Kvůli těmto chybám se spolek stal dlužníkem u stabilně největšího partnera mládeže, přestal splňovat podmínky pro získávání dotací, kromě této nemohl už v průběhu sezóny požádat o dotaci na akademii a v podstatě odstřihnul mládež od veřejných peněz. V celkové sumě se jednalo o zhruba sedm milionů korun, to je částka pro fungování mládeže opravdu zásadní. Z toho bylo necelých dva a půl milionu prozatím alokováno na městě a získání této dotace bylo možné jen v případě, že zapsaný spolek vyřeší svoje pohledávky vůči městu, což jsme intenzivně s kolegy několik týdnů řešili, a i díky vstřícnosti organizací města se nám podařilo dotaci ve výši 2,4 miliónu získat. Dotace pro akademii cca 4.6 miliónu už bohužel zpětně získat nešlo, ale uděláme vše potřebné, aby na ní v příštím roce spolek dosáhl.“

Vzhledem k tomu, že se v poslední době potkáváme poměrně intenzivně, vím, jak zapsaný spolek vnímáte. Už jste to naznačil i na mimořádné členské schůzi nebo setkání s fanoušky. Prozraďte to však těm, kteří ani na jedné akci nebyli...
„Vycházím z toho, že spolek je zvláštní forma právnické osoby určená pro samosprávné a dobrovolné sdružení osob vedených společným zájmem. V našem případě je tedy spolek sdružení hráčů, které zastupují jejich rodiče a vedení spolku má mimo jiné zajišťovat všechno potřebné pro činnost svých členů. Pokud se vedení spolku nechová, jak by se chovat mělo, měli by mít jeho členové možnost zjednat nápravu, popřípadě za sebe zvolit zástupce, který by na fungování spolku dohlížel, nebo se na vedení aktivně podílel. Tím zástupcem by měl být vybraný zákonný zástupce hráčského člena spolku, tzn. rodič hráče. I když tenhle model není v českém prostředí úplně běžný, přijde mi to jako dobré řešení a třeba se námi budou některé spolky inspirovat. Mládež je financovaná hlavně pomocí veřejných financí a rodiče, kteří se podílejí cca z jedné pětiny, rozhodně budou mít zájem na tom, aby se dobře jednalo s partnery, správně hospodařilo a i sportovní cíle budou logicky maximální.“

Občas čtu názor, že rodiče by ve vedení klubu být neměli, neboť občas mohou být ambicióznější, než je zdrávo. Co vy na to? 
„Tátů, kteří mají kluky v klubech, kde nějak působí, nebo klubům pomáhali, je spousta. Většinou jsou to trenéři stejně jako u nás. Bez nich si nejen u nás v klubu neumím v současnosti fungování mládeže představit. Teď je například rodič zároveň členem výkonného výboru i šéftrenérem. A není to první ani poslední otec hráče, který se u nás podílí na fungování klubu. Někdo může namítat, že rodiče jsou ve vedení, nebo kontrolním orgánu spolku jen kvůli prospěchu svých dětí, že můžou ovlivňovat trenéry atd. To si samozřejmě lidé myslet můžou a věřím, že někteří myslet budou, stejně jako že trenéři protěžují své kluky a každý podnikatel je automaticky zloděj, řemeslník šidí materiál, státní zaměstnanec je lempl, politik krade atd. Jsou to názory, které k téhle době bohužel patří. Já si o nás na facebooku dokonce přečetl, cituji: kolik že si z dotací naškrábne nové vedení do kapsy. Občas se nedivím těm, kteří nechtějí pomoct a raději budou mít klid, nestojí jim to za to. Lidem se prostě někdy nezavděčíš. Já za sebe musím ještě jednou zdůraznit: Kdo jiný by měl mít větší motivaci, aby spolek jeho dětí fungoval, jak má, než jeho rodič. A pokud fungovat nebude, od toho jsou pak stanovy spolku a mechanismy, jak to napravit.

Jednou z novinek jsou i změněné stanovy. Co nového v nich lze najít?
„Po zapsání změn na rejstříkovém soudu se zveřejní nově schválené stanovy, které otevírají dveře všem, kteří se chtějí aktivně podílet na chodu spolku. Nebylo to úplně lehké, doteď byl podle minulých stanov spolek prakticky uzavřený. Byl to ten hlavní úkol, který jsem si směrem k mládeži dal a ve spolupráci s ostatním kolegy jsme ho dotáhli do konce. Spolek se díky novým stanovám ‚otevřel’ pro další řádné členy. V jeho vedení budou zákonní zástupce hráčského člena, to samé v kontrolním výboru, který se nově zřídil. Změnilo se i jednání jménem spolku, od teď půjde o kolektivní statutární orgán, spolek bude mít nově předsedu a dva místopředsedy. V kontrolním výboru pak budou zástupci členů spolku, kteří se nechtějí aktivně podílet na řízení spolku, ale chtějí ho kontrolovat. Budou moci kontrolovat účelné nakládání s finančními prostředky, vše bude muset být maximálně transparentní.“

Mluvíte stále o mládeži, ale co seniorský hokej?
„V současnosti podle mě není úplně šťastné, že je mládež a seniorský hokej jeden subjekt. Moje představa je, že to tak v budoucnu nebude, to je i dle mého názoru ten cílový stav změn, které se budou dít. Dva subjekty, dvě oddělené ekonomiky, samozřejmě od juniorky provázané s áčkem atd. Určitě to ale do té doby nebude tak, že někdo ze zástupců hráčských členů spolku bude řídit klub nebo vybírat hráče a trenéry áčka. K těmto věcem spolek musí mít manažera jako zaměstnance, který dostane pověření v rámci smlouvy nebo plné moci. Jinak to vzhledem k variantě hraní seniorské soutěže pod zapsaným spolkem samozřejmě nejde. Po oddělení seniorského týmu do samostatného subjektu, se budou zástupci hráčských členů aktivně podílet opravdu už jen na fungování spolku, tj. mládeže.“

Z vašich slov je jasně patrné, že vám jde hodně o žákovské týmy, u kterých se pohybujete. Kde vidíte prostor pro zlepšení?
„Chtěl bych zlepšit hlavně komunikaci směrem k vedoucím mužstev. Víc propagovat práci s mládeží, kdy bych chtěl zapojit jednotlivé vedoucí mužstev na tvorbě obsahu webu nebo alespoň v jeho sekci věnované žákovským kategoriím. V mládeži se tady udělalo za poslední dobu spousty dobrých věcí. Piráti několikrát získali titul v extralize juniorů, vychovali jsme hráče do NHL, máme tu špičkové podmínky a kvalitní trenéry. V žákovských kategoriích máme nejlepší týmy nejen v Ústeckém kraji, ale dle mého názoru to málo „prodáváme“, přitom se tím můžeme právem chlubit. Chybí nám také jednotný koncept turnajů pro žákovské ročníky. Mám představu o turnajích ‚obročníkových’ s tím, že bychom se odpíchnuli od sedmáků, kteří létají do Kanady. Takže osmá, šestá, čtvrtá a druhá třída turnaje doma, třetí, pátá, sedmá a devátá venku. Uspořádat ročně čtyři turnaje bychom měli zvládnout finančně i časově. Ven můžou kluci jezdit nebo létat také na pravidelné turnaje, nádherná je Riga, jsou turnaje ve Finsku, Švédsku atd. Pro malé kategorie je krásný turnaj v Maďarsku. Ano, stojí to peníze, ale když rodiče ví, že kluk poletí v sedmé třídě do Kanady, můžou na to našetřit, říct strýčkovi, dědovi... Vidím určité mezery v tréninkových pomůckách, těmi bude potřeba mládež dovybavit. Jelikož působím v oblasti IT, chtěl bych také zapojit nové moderní technologie do výchovy hráčů a jejich komfortu. Tohle vše ale záleží na tom, kolik se povede sehnat financí od partnerů.“

S jakým předsevzetím vstupujete do výkonného výboru zapsaného spolku?
„Chtěl bych spojit všechny ty nádoby – rodiče, hráče, trenéry, vedení – a mít tady rodinnou atmosféru. Máme v tom velký dluh každý vůči každému, všichni můžeme udělat pro druhé víc. Rodiče můžou udělat pro klub víc než dovézt kluka na trénink. Hráči můžou lépe trénovat, když budou mít ‚odměnu’ v podobě občasné přítomnosti hráče áčka na tréninku. Trenéři budou mít větší chuť a zápal, když jim občas poděkují rodiče za jejich práci a budou včas zaplacení. Vedení, když bude komunikovat více s rodiči, zase je to potěší. Pojďme vymyslet, jak to udělat pro všechny maximálně příjemné, když nás to bude všechny bavit, půjde všechno líp. Tomu věřím. Nápadů mám dost, práce v sezóně bude taky dost, pokud nám bude chtít kdokoliv pomoct, budeme rádi a nikoho neodmítneme.“