Jak hodnotíte uplynulou sezónu po sportovní a ekonomické stránce?
„Po stránce sportovní je jediná škoda, že díky nastalé situaci nebyla možnost hrát play-off, jinak bych ji považoval za úspěšnou, ale v podstatě hned navážu – i na úkor toho, že se sezóna nepovedla po stránce ekonomické. Bohužel již na počátku jsme dostali přehled ‚předdomluvených‘ příjmů, který se následně výrazně lišil od reality. Konkrétněji příjmy v tzv. černé variantě měly být cca 65 milionů korun, realita příjmů se následně pohybovala v úrovni cca 26 milionů korun s tím, že z naší skupiny sedmi členů memoranda jsme doplnili navíc dalších 10 milionů korun oproti prvotnímu prohlášení na jeden milion na subjekt na sezónu. Ačkoli jsme se snažili snížit výdaje, což se povedlo částečně, tak se dá sezóna shrnout tak, že celkové závazky se mírně snížily, ale výrazně méně než bylo plánováno a ve splátkových kalendářích uzavřeno.“

Překvapilo vás během prvního roku v čele klubu něco?
„Rád bych upřesnil ‚v čele klubu‘ – má role měla být ekonomická výpomoc a prodloužená ruka mezi výkonným výborem složeným během této sezóny ze zástupců firem, které podepsali memorandum, a manažerem. Jelikož manažera jsme ve finále neměli, musel jsem částečně suplovat i tuto roli, nicméně toto nebylo v původním plánu a ani jsem se tomuto nemohl vzhledem k pracovním povinnostem věnovat naplno, především pak po novém roce. Tady považuji za svou chybu, že jsem nebyl důraznější mezi kolegy v tom, abychom manažera našli, a snažil se lepit něco, co prostě skloubit s běžnou prací ve firmě nelze. Jinak když teď vynechám specifické ekonomické aspekty našeho klubu, které jsem zmínil výše, tak výrazně překvapilo asi ne.“

Jak moc se hokejové prostředí liší od toho obchodního?
„Výrazně, ať už se jedná o zcela jinak postavené smlouvy s hráči, kteří nejsou zaměstnanci ale ani klasické OSVČ, tak o úplně jiný způsob komunikace, než na který jsme z obchodního prostředí zvyklí a který jsme nezvládli. A potom je tu aspekt získávání peněz – jako výrobní firma jsme zvyklí nabízet zcela jiný typ produktu a co se týče smlouvy o reklamě nebo sponzoringu, tak jsme zvyklí spíše dávat než o peníze žádat.“

Vím, že jste býval aktivním fanouškem. Je z tohoto pohledu zajímavé poznat detailně i zákulisí chodu klubu?
„Určitě ano a být fanouškem je mnohem jednodušší. (usmívá se) Zvlášť když se pak díváte na zápas, hráč zlomí hokejku a říkáte si: ‚A jéje, dalších pět tisíc v háji‘.“

Bylo těžké do klubu vstoupit se snahou zachránit ho, když situace nebyla rozhodně růžová?
„U nás to rozhodnutí bylo především na tátovi jako majiteli firmy. Těžká nebyla část, zda pomoci chomutovskému hokeji – všichni věděli, že z minula, z doby pana Veverky, tady byla udělána výborná práce z hlediska vybudování mládeže včetně akademie, měl velký podíl na zlepšení podmínek a celkově se klub dostal na profesionální úroveň. Protiváhou samozřejmě byla aktuální ekonomická situace s dluhy cca 38 miliony korun plus 10 milionů korun půjčky od města. Jen doplňuji, že za našeho příchodu již byly vyřešeny všechny pohledávky pana Veverky. Váha toho pozitivního a černá vidina města bez hokeje nakonec převážila.“

Je něco, co byste s dostupem času udělal jinak? Vyčítáte se nějaké kroky?
„Ani si moc nevyčítám kroky, co jsem udělal, jako ty, co jsem neudělal. To je především neangažování manažera na plný úvazek. Na to navazuje i neaktivní komunikace směrem k městu, rodičům ve spolku, trenérům a fanouškům. Sice jsme deklarovali, že kdokoli může přijít a i jsme se snažili odpovídat, ale ta aktivní část chyběla – nevysvětlili jsme dostatečně naší roli, že nejsme majitelé ani podrobněji naše plány a nekonzultovali jsme je dostatečně například s městem, abychom předešli budoucím nedorozuměním, aby měli všichni představu o vazbách mezi spolkem, akciovou společností a znali předpoklady dalšího vývoje.“

I po roce je budoucnost seniorského hokeje nejistá. Co to podle vás způsobilo?
„Trochu bych se opakoval, protože nejistota samozřejmě plyne především z ekonomiky a i výše popsaného vývoje. Výhodou budoucnosti je, že oproti stavu z minulého roku, kdy jsme přišli v červenci a klub měl uzavřené smlouvy na výdaje, z nichž některé prakticky nešlo snížit, např. na A-tým s realizačkou to bylo 16,5 milionu korun, tak letos můžeme výdaje nastavit my a to tak, aby bylo reálné výdaje krýt příjmy.“

Ovlinilo zrušené play-off a nouzový stav ekonomiku klubu hodně?
„Samozřejmě by záleželo i na tom, jak daleko bychom se v play-off případně dostali. Přišli jsme o příjmy ze vstupného, na druhou stranu jsme ušetřili náklady za nájmy, náklady spojené s konáním utkání i mzdy za duben. Výslednou bilanci odhaduji zhruba na půlmilionovou ztrátu, ovšem vše je hypotetické, protože nevíme, jak daleko bychom postoupili.“

Jak vy osobně vidíte šanci na naplnění rozpočtu, který by umožnil i nadále hrát Chance ligu?
„Stále tam šanci vidím. Teď je to o tom, aby se spojili všichni, kdo mají zájem o hokej v Chomutově a pomohli dle svých možností – pomůže každá koruna i jiná výpomoc. Zároveň můžeme garantovat, že jak uplynulou sezónu, tak i v budoucnu, všechny prostředky určené pro klub v něm zůstanou.“