Trenére, jak se zrodil návrat k Pirátům?
„Péťa Jíra mi zavolal, jestli bych nechtěl pomoct v deváté třídě. Řekl jsem mu, že ano, protože Vláďu znám už léta, byl vzor naší generace, když jsem byl malý, byli jsme spolu v kabině jako spoluhráči, pak byl můj trenér a teď jsme jako kolegové, což už jsme si vyzkoušeli dříve na střídačce osmé třídy. Tehdy jsme tady hráli republiku s ročníkem 1999. Pak jsme se pořád potkávali, i když jsme každý trénovali jinou třídu. Navíc mám teď v deváté třídě syna, takže se skloubilo více věcí a dohodli jsme se.“

Můžete nastínit další okolnosti, proč jste se tentokrát rozhodl nabídku přijmout?
„Práci dělám pořád stejnou, ale vloni můj syn trénoval o třídu níž, takže bychom se míjeli a nemohl bych se o něj starat, jak je potřeba, protože ho mám v péči. Teď budeme tréninky absolvovat spolu, takže si to časově sedlo, protože většinu týdne trávíme spolu. Pak o víkendu kolem zápasů už se třeba může postarat i maminka.“

Co se v Chomutově na zimáku změnilo?
„Změnilo se tady toho hodně. (směje se) Jsou úplně jiné podmínky a vedení je jiné, ale to poznám až v průběhu sezóny. Jsem tady teď chvilku. Kabiny zůstaly stejné a zázemí taky.“

Jak se těšíte zase do tréninkového procesu?
„Těším se, protože mě trénování baví a bavilo mě léta. I když jsem netrénoval u Pirátů, jezdil jsem na kempy a s různými výběry. Ta každodenní práce je trochu jiná, protože je vidět zlepšování a posun, což je zajímavé.“

Na ledě jste patřil mezi ofenzivní obránce. Bude to něco, co budete chtít předávat teď mladým klukům?
„Určitě bych chtěl, aby se obránci naučili hrát s pukem, pomáhali útočníkům s tvořením hry a byli součástí útoků. Uvidíme, jaký styl si zvolí Vláďa, ale určitě bych chtěl pomoci obráncům, aby byli jistější na kotouči a hráli s ním víc.“

Je ofenzivní hra obránců to nejdůležitější, nebo byste chtěl zmínit ještě něco?
„Ne, ne, určitě to je to nejdůležitější. Ročník 2011 znám od malička a mám ke klukům vztah, protože syn s nimi hraje od počátků. Mám je rád, takže bych jim chtěl pomoct, aby se posunuli. Všechno samozřejmě ve spolupráci s Vláďou. To jsou i důvody, proč jsem se na celou práci těšil.“

Už jste si nějak rozdělili úlohy v tréninkovém procesu?
„Zatím se seznamuju s tím, na čem Vláďovi v přípravě záleží. Sbírám jeho myšlenky a snažím se všechno vstřebat. Občas dám nějaký impuls od sebe, ale on ví přesně, co chce, takže se tomu přizpůsobuju.“

Překvapilo vás něco?
„Překvapilo mě, že kluci byli loni ještě roztěkané a upovídané děti, ale na prvním tréninku měli nového trenéra, kterého neznají, a trénink byl takový – cituju samotné hráče – profesionální. Musím se přiznat, že mě to pobavilo, ale kdyby se hodil na zem špendlík, byl by slyšet. Kluci postupně dozrávají, ale překvapila mě opravdu dobrá morálka na tréninku.“

Co vás čeká v první fázi přípravy?
„Kluci zažijí náročnější tréninky – připravují se na extraligu devátých tříd – přišli noví kluci odjinud, takže vnímám, že jsou tréninky v nasazení. Mají úplně jiný náboj, než to mělo, protože se každý chce ukázat. Máme na seznamu asi pětadvacet hráčů a je tady i spousta nových kluků. Každopádně potřebujeme nabrat trochu sílu, protože devítka je zlom z dítěte na dorostenecký hokej.“