Rozhovory

„Škoda že to není v extralize,“ říká o semifinálovém boji Ladislav Chabr

Napsal 05.03.2009 David Matula
C h o m u t o v - Platil za spolehlivého obránce. Pochází z Kladna a během své kariéry prošel pražským klubem LTC, Chomutovem a Rudou hvězdou Brno. Legenda chomutovské hokeje Ladislav Chabr si našel chvilku času, aby trochu povyprávěl o svém působení v Brně a také o vzájemných soubojích Chomutova a Brna v nejvyšší soutěži, které měl možnost na vlastní kůži okusit.

V době kdy probíhá velká semifinálová bitva mezi hokejisty Chomutova a Komety Brno, jsme poprosili o rozhovor jednu z legend chomutovského hokeje, pana Ladislava Chabra. Svého času výborný obránce je kladenským rodákem, hokejově vyrůstal ve slavném pražském klubu LTC, odkud se po dostudování vysoké školy přesunul do Chomutova. Chomutovskému dresu potom byl věrný do konce své kariéry, vyjma třech sezón, které strávil během vojenské služby v brněnské Rudé hvězdě.

V jejím dresu slavil v každé sezóně mistrovský titul, což je dozajista slušný počin. Po slavných letech se vrátil zpátky do Chomutova, kde působil až do konce sezóny 1962/63. Poté se rozhodl pro konec kariéry a rozhodl se pro pracovní kariéru. Na svém kontě mu však zůstanou více jak dvě stovky startů v bílomodrém dresu a skoro čtyřicet branek. V současné době pracuje Ladislav Chabr jako metodik chomutovského oddílu pro mládež.

V první lize právě probíhá semifinálová bitva mezi Chomutovem a Kometou Brno. Vy jste působil v obou mužstvech. Jak celou bitvu vnímáte?

„Bylo by daleko hezčí, kdyby to bylo v extralize, tak jako jsem na to byl zvyklý já.“

Komu fandíte více?

„Samozřejmě Chomutovu! V Brně jsem sice hrál tři sezóny, ale jsem Chomutovák. Přeji si, aby to Chomutov konečně prolomil, jelikož na to čekáme už hodně dlouho.“

Celků které si brousí zuby na nejvyšší soutěž je více. Takže cesta to rozhodně nebude jednoduchá…

„Více se chodím dívat na mládež než na dospělé, ale jak to tak sleduji, tak se musím přiznat, že si nejsem úplně jistý, že se to povede. Moc jim to přeji, ale bude to hodně těžké.“

Jak vzpomínáte na vzájemné souboje s brněnskou Kometou, tehdy Rudou hvězdou?

„Utkání s Brnem byla vždy výborná. Hra byla většinou hodně vyrovnaná a hrálo se před plnými tribunami. Tehdy chodilo mnohem více lidí, zejména tedy tady v Chomutově,“

V Brně jste působil tři sezóny. Jak na tyto ročníky vzpomínáte?

„Byla to báječná léta. Na Brno vzpomínám jen v dobrém. Byl jsem mladý kluk, bažant. Když jsem do Brna přišel, bylo mi devatenáct a strávil jsem tam tři sezóny. Ve všech jsme dokázali vyhrát mistrovský titul, takže co víc si může mladý kluk přát? Byla to pro mne velká škola a start do velkého hokeje.“

Jak jste se vlastně v Brně ocitl?

„Bylo zvykem, že národní mužstvo než odjelo někam na mistrovství, tak sehrálo několik přípravných utkání. Jedno z nich sehrálo i v Chomutově. Tenkrát vedl národní mužstvo profesor Bouzek, což byl současně i trenér Rudé hvězdy. Nároďák jsme doma porazili 3:2 a trenérovi Bouzkovi jsem zřejmě padl do oka. Za několik měsíců jsem totiž byl povolán na vojenskou službu do Brna.“

Jste dodnes s někým z Brna v kontaktu?

„Nemám tam nikoho. Abych pravdu řekl, od té doby co jsem se vrátil do Chomutova, jsem v Brně nebyl. V kontaktu s nikým nejsem.“

Vybavíte si kolik jste v dresu Rudé hvězdy odehrál zápasů proti Chomutovu?

„Kolik jsem odehrál vzájemných utkání, to si přesně nepamatuji.“

Po třech letech v Brně jste se vrátil zpět do Chomutova. Utkvělo vám v paměti nějaké utkání proti Rudé hvězdě po návratu domů?

„Vzpomínám si na jedno. Hrálo se na chomutovském stadiónu, to ještě nebyl zastřešený a my Brno porazili 7:0! Tehdy to znamenalo hodně. Bylo to velké vítězství, jelikož většinou vyhrávala Rudá hvězda, která tehdy byla jasně nejlepší mančaft. Několikanásobný mistr.“

Vy osobně pamatujete slavné roky brněnského hokeje. V devadesátých letech však šel hokej v Brně do ústraní. Čím si to vysvětlujete?

„Pro mne osobně je to taky velkou záhadou. V Brně se vždy hrál výborný hokej, také tam svého času měli tři ligové týmy (Zbrojovka, Královo pole, Rudá hvězda). Mládež měli taktéž výbornou, ale najednou to všechno ustálo. Proč? To vážně nevím. Popravdě si asi přesně nevzpomínám na to, kdy naposledy hrálo Brno extraligu. Každopádně je to již dost dlouho, obdobně jako u Chomutova. Už by si to oba celky zase zasloužily.“

Jistě vám ale utkvělo v paměti památné utkání ze sezóny 1954/55. Jednalo se o poslední zápas sezóny, který rozhodoval o mistrovi republiky. Vy jste tehdy působil v Brně prvním rokem a nakonec i na úkor Chomutova slavil mistrovský titul. Vzpomínáte?

„Ano toto utkání si pamatuji velmi dobře. Bylo to po všech stránkách báječné utkání. Nezapomenutelný zážitek. Pro mne to tehdy byl první mistrovský titul, na to se nezapomíná.“

Copak vám z utkání utkvělo v paměti?

„Pamatuji si, že to bylo vyrovnané utkání do poslední chvíle a nakonec jsme byli šťastnějším mužstvem a o branku zvítězili.“

Tehdy byl ve výborné formě Miroslav Klůc, kterého jste znal velmi dobře. Vy osobně jste nastupoval na postu obránce, jak se tedy chomutovský elitní útočník bránil?

„Míra Klůc byl skvělý hokejista, navíc udělaný vysoký chlap. Nebyl to elegantní bruslař, ale byl to silný hráč s velkou silou v rukou a bránil se hodně, hodně těžko. Obdobné to ale bylo i s druhým centrem Pepíkem Sailerem, který byl taktéž výborným hráčem.“

Nebylo vám tehdy Chomutova líto? Bojovali jste spolu o titul a nakonec Baník skončil třetí…..

„To víte, že ano. Byl to zvláštní pocit. Chomutov tehdy skončil třetí, potom byl dokonce i druhý. No jo, to tehdy byla slavná chomutovská léta.“

Celý finálový turnaj se odehrál v Ostravě. Byl jste během volných chvil v kontaktu s bývalými spoluhráči?

„Moc jsme do kontaktu nepřišli, páč jsme každý bydleli jinde.“

Jak již bylo řečeno, třikrát jste slavil mistrovský titul. Jaké byly následné oslavy?

„Oslavy příliš bujaré nebyly. Každopádně bylo příjemné, že na hokej jak tady, tak v Brně, chodilo pravidelně osm až deset tisíc lidí. Je jen škoda, že si lidi dnes nenajdou cestu na hokej v tak hojném počtu, jako tomu bylo tehdy.“

Největší a nejslavnější bitva Chomutov x Brno

1954/1955 poslední duel finálové skupiny

Před posledním zápasem finálové skupiny mezi hokejisty Baníku Chomutov a Rudé hvězdy Brno bylo jasné, že vítěz bude slavit mistrovský titul. Větší náboj zřejmě samotné utkání ani mít nemohlo. Zcela vyprodané ostravské hlediště, kde se celá finálová skupina odehrála, hnalo oba celky.

Do utkání vstoupili lépe chomutovští, když vedení po první třetině zajistil fenomenální střelec Miroslav Klůc. Druhá třetina ovšem vyzněla lépe pro Brno, které po brankách Bartoně a Návrata vedlo 2:1 a k mistrovskému titulu mělo tak blíž. V závěrečné třetině ale hned na začátku srovnal Klíma a pravé hokejové drama vrcholilo.

Hokejisté Chomutova dali do utkání všechno, bojovali ze všech sil, ale síly přeci jen ubývaly. Druhý centr Josef Sailer hrál s velkým sebezapřením a s obstřiky otoku. Nakonec přeci jen bolest našeho útočníka přemohla a „když už mlel z posledního“ z utkání odstoupil. Hráči Chomutova však bojovali vytrvale dál a Mojžíš zajistil vedoucí branku. V tu dobu prožívalo celé ostravské hlediště euforii a Chomutov se jednou rukou dotýkal poháru pro mistra republiky. Ještě však nebyl konec.

Zcela pochopitelně vrhla Rudá hvězda všechny síly do útoku a stačilo jedno zaváhání brankáře Straky a bylo srovnáno. Trefil se brněnský Prošek. Za necelé dvě minuty vrátil Brnu vedení Návrat a jak se později ukázalo, byla to i branka vítězná. Prohráli jsme tak po velkém boji 4:3, tedy o jednu branku, ale stejně tak jsme mohli i o jednu trefu zvítězit. V posledních vteřinách Sailer dokonce srovnal na 4:4, ale rozhodčí branku neuznal, jelikož těsně před tím hru přerušil.

Vlna protestů zaplavila celý stadión, ale naši hokejisté se smutně, ale ukázněně smířili s verdiktem sudího. Dokázali tím, že umí nejen tvrdě bojovat, ale i čestně prohrávat. Baník Chomutov nakonec obsadil třetí příčku a stal se nejlepším odborářským týmem v republice, jelikož první dvě příčky patřily vojenským mužstvům. Získali jsme i pohár pro nejslušnější mužstvo.

Co se psalo o velkém zápase v tisku?

„Svou úrovní se utkání řadí mezi nejlepším v letošním přeboru. Byl to boj od první do poslední minuty a ještě v posledních vteřinách byl výsledek nejistý. O vysokou úroveň zápasu se přičinilo především družstvo Baníka Chomutov , které tentokrát podalo ještě lepší výkon, než v předešlých zápasech. Zejména v první třetině zahrál Baník skvělou hru. Ve chvílích, kdy byla na ledě pětka Miroslava Klůce, prožívala Rudá hvězda horké chvíle. Mnohdy ani tak zkušeným hráčům, jako jsou Danda, Bartoň a Bubník, se nepodařilo vymanit z útočné hry Klůcovy pětky. Avšak ani Sailerova řada nezůstávala pozadu. Utkání bylo bojem dvou zcela vyrovnaných soupeřů, mělo rychlý spád a bylo dramatické. Baník Chomutov si za svůj výkon zasloužil alespoň nerozhodný výsledek. Dosud nikdy nebyl tak blízko titulu jako letos. Celý kolektiv zaslouží pochvalu za svůj obětavý výkon. Straka v brance střídal dobré zásahy se slabšími, v obraně zahrál nejlépe Knotek a v útocích střelecky pohotový M.Klůc, rychlý Cimrman a Kamiš se Sailerem.“

×
Dnes v 16:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov