Rozhovory

„Přejdu chodbu a musím se přeorientovat na jinou roli,“ usmívá se Jaroslav Beck

Napsal 31.01.2013 Libor Kult
C h o m u t o v - Po odvolání Mikuláše Antonika a jeho spolupracovníku vedl společně se sportovním manažerem Leo Gudasem trénink po utkání s Libercem, o den později pomáhal při úvodní jednotce Jiřímu Čelanskému. Ještě ten den vyšlo najevo, že Jaroslav Beck zůstane u extraligového týmu Pirátů i nadále jako jeden z asistentů nového kouče. „V momentě, kdy jsem byl osloven, jsem nabídku rád přijal,“ vrací se zkušený odborník o několik dní zpět. „Všichni vnímáme, co se děje. Ať si to chceme připustit nebo ne, všechno dobré nebo špatné se odvíjí od prvního týmu,“ vysvětluje jeden z důvodu, proč na nabídku kývl.

Uznávaný mládežnický kouč, jenž v minulé sezóně dovedl k mistrovskému titulu chomutovské juniory a trénoval rovněž několik prvoligových týmů dospělých, se v jednašedesáti letech poprvé postavil na extraligovou střídačku. „Nechci tohle extraligové angažmá zveličovat. Na druhou stranu jde o završení určité etapy, kdy se celou kariéru hokeji profesně věnuji. Vnímám to jako vyvrcholení mé práce v klubu a celé kariéře,“ přibližuje.

Proti Třinci absolvoval nový trenérský štáb premiérové střetnutí. Jaké jsou vaše pocity z dosavadní spolupráce s Jiřím Čelanským a Zdeňkem Skořepou?
„Za sebe musím říct, že se nám pracuje velmi dobře. Základem jsou jasné vztahy, korektnost a respekt jeden k druhému, což v naší trojici podle mého funguje dobře a považuji to za základ kvalitní spolupráce. I proto jsem rád přijal Jirkovu nabídku.“

Jaroslav Beck na střídačce extraligového celku Pirátů

Zůstáváte i nadále hlavním trenérem juniorů. Je těžké přepínat z role hlavního kouče na pozici asistenta?
„Hodně lidí se mě ptá, jak s tím žiju. Bavili jsme se o našich rolích, já tu svoji přijal, ale zpočátku jsem bojoval s tím, že jsem musel z plného rozjezdu brzdit, abych byl k dispozici podle potřeb hlavního kouče. Jde jen to, abych se při přechodu přes chodbu ´nadechl a vydechl´ a rychle se přeorientoval.“

Jak na vás mužstvo v prvním utkání působilo?
„Po jednom zápase považuji jakékoliv hodnocení za předčasné. Nicméně je dobře, že jsme vyhráli. Tým velmi dobře pracoval a hráči na naše pokyny reagovali perfektně. Bereme to jako krok k jasnému cíli. Musíme věřit, že progres bude pokračovat, i když nás čeká strašně těžké období.“

Všiml jsem si, že jste měl na starost obránce...
„Je to přesně, jak říkáte. Mám na starost to, co bývá takové nevděčné. (směje se) Koučuji obránce, s čímž nemám problém, protože už jsem to během kariéry dělal... I když čím blíž bráně, tím víc to ´smrdí´, jak se říká. V naší situaci může každé špatné rozhodnutí nebo špatné řešení znamenat ztrátu bodů.“

Co znamená vaše pozice u áčka směrem k juniorům?
„Znamená to zejména propojení a v trojúhelníku Kadaň – juniorka - áčko kontinuitu práce s mladými, kteří případně dostanou v mančaftu šanci. Pokud někoho z nich Jirka jako hlavní trenér povolá, mám k nim velmi blízko, takže s nimi můžu denně pracovat a mluvit.“

Bude časově náročné všechno skloubit?
„O tom se nemusíme nijak sáhodlouze bavit. Ta nová role, v níž jsem nyní ocitl a které si vážím, sebere spolu s prací u juniorky všechen volný čas, veškeré soukromí a dost energie. Jenže jinak to dělat nejde. U áčka i juniorů musí mít stoprocentní nasazení hráči i trenéři. Mám plnou podporu od šéfa mládeže Jardy Lišky, který trenérsky doplnil náš tým u juniorky, i Milana Kašpárka se sekretářem Martinem Paškem. Když člověk cítí takovou vstřícnost, jde do všeho s čistou hlavou a daleko větší chutí. Oběť soukromí se pak líp snáší.“

Jaroslav Beck a jeho spolupracovníci, s nimiž dovedl juniory Pirátů k mistrovskému titulu

Jak vše přijala rodina?
„To je samostatná kapitola. U nás je to tak, že všichni doma jsou takový podpůrný tým nebo fanklub, což pro mě hodně znamená. Jsme sice roztažení od Calgary až po Prostějov, ale i tak všichni vše sledují a drží palce. Po každém utkání mi ještě před nástupem do autobusu přijde sms s názorem nebo připomínku k tomu, co jsme právě předvedli. Právě tahle soudržnost mě taky hodně nabíjí. Bez takového zázemí by práce zde byla mnohem těžší. Syn Martin sleduje v Calgary naše zápasy, které pak konzultujeme. Bohužel manželka se do Chomutova zatím nemůže otočit, protože má náročnou práci v Prostějově a na všechno zůstala sama. Nicméně všichni pro mě dělají hrozně moc, bez jejich pochopení a podpory by to nešlo dělat. Moc si toho vážím a jsem jim za to vděčný.“

Váš syn Martin extraligu nikdy nehrál. Jak přijal to, že jste jej do jisté míry překonal?
„Řekl mi, ať to zkusím a snažím se, abych týmu co nejvíc pomohl. (směje se) Drží palce všem - juniorce i áčku. Ví o každém výsledku z online přenosů a večer to pak spolu řešíme.“

Nyní přijde na řadu reprezentační přestávka, avšak i během ní pojedou trénink juniorů i áčka naplno. Bude náročně vše sesynchronizovat?
„Reprezentační přestávky se překrývají, takže musíme přeplánovat věci pro juniorku mezi akce, které čekají áčko. V tom ovšem nevidím zásadní problém. První týden pauzy juniorky jsme vyplnili dvěma utkáními v Salcburku, kam vyrazil s Petrem Martínkem Jarda Liška. Pak budou mít kluci tři dny volno a další týden stejně budeme muset improvizovat, protože nás v juniorech bude málo díky reprezentačním srazům osmnáctky a dvacítky. K dispozici zůstane kolem osmi hráčů.“

V této souvislosti mě napadá, jestli se zmíněných osm hráčů v tréninku nepřipojí k extraligovému áčku...
„Zatím o tom neuvažujeme, ale je možné, že v individuálním tréninku by se někdo z juniorů mohl zapojit, ale nechci mluvit za Jirku. Nesmíme zapomínat ani na to, že první liga jede i v přestávce pořád dál. Kdo z juniorů bude volný, bude vypomáhat tam v návaznosti na to, jak se vše administrativně vyřeší mezi Kadaní a Chomutovem.“

Jaroslav Beck a Petr Martínek se radují s trofejí pro juniorské mistry republiky

Loni jste touto dobou měli jistotu postupu do play-off, což se na první pohled jeví stejně i letos. Jenže v novém modelu začíná druhá fáze dlouhodobé části od nuly a ze šesti týmů ve skupině postoupí do čtvrtfinále jen čtyři. Co na tento systém říkáte?
„Beru ho prostě jako realitu. Jedna etapa, v níž jsme skončili druzí stejně jako loni, skončila a přichází druhá, na kterou se musíme připravit, protože se začíná úplně od začátku. Pokud neuspějeme, play-off hrát nebudeme. Na to se musíme připravit.“

Vnímáte to i vy tak, že to bude náročnější, když se dosavadní výsledky mažou?
„Dá se říct, že se jedná o ´ošizené´ předkolo play-off. Při náročnosti skupiny, která na nás vyšla, se může stát cokoliv.“

Pokud se povede umístění v postupové čtveřici, může být náročnost skupiny naopak výhodou?
„Vnímám to tak, že už nám začíná play-off teď. Budeme to mít nesmírně těžké, protože nevíme, jak bude moct využívat hráče na výjimku, kteří patří do základu Kadaně. Kdyby kluci nahráli stabilně v Kadani, mohou se objevit v Chomutově s tím, že by vypomáhali juniorce a případně zalepili mezeru v tréninku áčka, což se týká zejména kluků z reprezentací. Nicméně tým by mohl mít sílu i bez hráčů na výjimku. Čeká nás těžká písemka, jak se říká.“

×
Dnes v 16:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov