„Je vidět, že klub má ty nejlepší podmínky, které se nedají srovnat s ničím, co jsem jako hráč zažil. Snad jedině v Americe na farmě bylo tolik prostoru a takové zázemí,“ konstatuje někdejší hráč Albany River Rats. „V Rusku jsme taky měli starší zimák, který se podobal Edenu nebo Třinci,“ zmiňuje angažmá v Novokuzněcku a připomíná mimo jiné působení ve Slavii a v kádru Ocelářů.

Napadlo vás, že byste se mohl po jmenování Jiřího Čelanského hlavním kouče Pirátů přesunout do Chomutova?
„Něco takového jsem vůbec nečekal. Nenapadlo by mě, že se hned během prvního roku v roli trenéra postavím na extraligovou střídačku. Jirkovi jsem říkal, ať na mě vůbec nebere ohled a vybere si sám, koho uzná za vhodného. Abych se přiznal, nijak zvlášť jsem to neřešil. Na druhou stranu mě těší, že to nakonec dopadlo takhle, i když bych neměl problém pokračovat v Kadani, kde je sezóna rozjetá výborně.“

Přemýšlel jste nad nabídkou stát se asistentem u Pirátů dlouho?
„Když s tím za mnou přišel, okamžitě jsem mu odpověděl, že do toho s ním půjdu. Je to profesionál, který má hokej hodně rád. Můžu se od něj hodně naučit a jsem rád, že mi dal takovou důvěru.“

Předpokládám, že vám rozhodování usnadnil fakt, že Jiřího Čelanského znáte ze společného působení u týmu partnerské Kadaně. Je to tak?
„To víte, že jsme si na sebe v Kadani zvykli. Po svém příchodu nastavil režim a systém v podobě, jakou jsem si představoval, že chci hráčům vštěpovat. S jeho stylem se ztotožňuju, díky tomu se nám spolupracuje výborně.“

Jak jste vnímal svou trenérskou premiéru v nejvyšší soutěži?
„Oproti Kadani jde o změnu, protože je to extraliga. Na druhou stranu bych z toho nedělal nějakou velkou vědu. Nepodléhám ani euforii, že jsem v extralize. Dál dělám svou práci, jak nejlépe umím.“

V prvním zápase, kdy jste stál na střídačce Chomutova, nastoupilo mužstvo proti Třinci, odkud jste na sever Čech v létě 2008 přestoupil. Bylo utkání pro vás o to pikantnější?
„Už jsem v nějakém rozhovoru říkal, že nepatřím mezi lidi, kteří by nějak vzpomínali a brali takové zápasy prestižně. Třinec přijel o den dřív, já jsem tu byl poprvé až v den utkání, ale hned jsme se pozdravili, protože řadu kluků i lidí z realizačního týmu znám.“

Máte za sebou úvodní klání. Zkuste popsat vaši roli během zápasu...
„Mým úkolem je připravit tým na soupeře, takže sleduju, jak protivník hraje, abychom se na něj mohli nachystat. Vím, jaký styl Jirka vyžaduje, proto klukům říkám věci, kterých si během zápasu všimnu, že by měly být jinak. Pokud se ve hře soupeře objeví něco nečekaného, co jsme neviděli, řekneme si o tom a řešíme, jak zareagovat.“

Dlouhé roky v roli hráče se jen těžko zapomínají. Neměl jste v trenérských začátcích problémy pohled hráče a trenéra oddělit?
„Je jasné, že pozice trenéra je úplně jiná. Jako hráč odjezdíte cvičení, které trenér nakreslí. Trenér musí vědět, proč cvičení zařazuje. Musí přemýšlet dopředu, vymýšlet taktiku na soupeře a další věci do vlastního systému. Je nutné reagovat na situaci mužstva. Jestli například potřebuje nabrat kondici nebo polevit, protože je toho moc.“

Zdeněk Skořepa ještě jako hráč Chomutov na starém zimním stadionu v souboji s Jihlavou

Takže hokej vám teď zabere víc času než v době aktivního hraní...
„To je jasné. Jako hráč člověk odtrénuje, udělá všechno, aby se co nejlépe připravil, a jede domů. Trenér musí přemýšlet, kde se udělala chyba a jak ji napravit. Připravit na to trénink na druhý den. Zatím to beru tak, že jsem v tomhle nový a učím se. Nepočítám, kolik hodin mi hokej z každého dne zabere, protože mě ta práce baví a naplňuje.“

Zažil jste někdy během letošní sezóny pocit, který se popisuje slovy, že člověka ´svrbí ruce´ a chtěl by znovu hrát?
„Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi to nestává, když koukám na zápasy. Nicméně jednou jsem se rozhodl a udělal jsem krok k trenérské dráze. Teď už neřeším, jestli jsem udělal dobře nebo ne, prostě jsem se tak rozhodl.“

Zaskočilo vás něco v nové pozici?
„Nic mě nepřekvapilo. Nicméně člověk se neustále potýká s věcmi, které jsou trochu jiné než z pozice hráče. Na ty je potřeba reagovat. Ale prošel jsem docela dost klubů doma i v zahraničí, takže jsem poznal, jak trenéři v různých zemích pracují. Snažím se, abych si z každé štace vzal to nejlepší, a pak o tom přemýšlím.“

Jak vystupujete na střídačce? Jste spíš klidnější nebo impulzivní?
„Jsem spíš klidnější. Snažím se na vše dívat s nadhledem a nedělat na střídačce rozruch tím, že bych vybouchl nebo lítal zprava doleva. Někdy ale nastane situace, že zvýším hlas i já.“