Aktuální zprávy

„Čeká nás hodně práce, extraliga je jiná soutěž,“ uvědomuje si Josef Bruk

Napsal 21.08.2012 David Matula
C h o m u t o v - V Chomutově trénuje již druhou sezónu a hned v té první dopomohl Pirátům do extraligy. Josef Bruk má na starosti brankáře Pirátů, zejména potom „A“ mužstva. Pracuje tak jak s novicem Matúšem Kostúrem, tak s Milanem Řehořem, který vychytal prakticky celé play-off i následnou baráž. Nejen o Pirátech, ale také o dobách minulých jsme si povídali s usměvavým a věčně dobře naloženým panem Brukem.

Jako trenér brankářů jste dopomohl Chomutovu do extraligy, jaký je to pocit?

„Je to příjemný pocit, ale nyní nás čeká hodně práce. Co jsme zažili v závěru minulé sezóny, nás čeká ve větší míře v extralize. Minimálně ze začátku ročníku, než se adaptujeme na extraligové tempo a zatížení. Přeci jen je to trošku o něčem jiném.“

V čem je hlavní rozdíl?

„Akce jsou rychleji a důrazněji zakončené. V první hokejové lize si více hráči všímají puku než gólmanů, v extralize je to jiné. Dá se manipulovat s hráči a dostat ho tam, kde ho potřebuji, v tomto je to zase jednoduší. Jinak je ale extraliga podstatně rychlejší a důraznější.“

Manipulovat s hráči?

„Ano. Říkáme tomu, že budeme hrát „pokra“. Zkoušíme třeba situaci tři na dva a učíme se blafovat tak, že gólmani odkryjí místečko, kde jako nejsou a přitom tam jsou připravení. Přijde potom na to, zda to hrají rameny nebo nohama, to se dá udělat vždy něco jiného. Třeba Dominik Hašek nebo Petr Bříza to umějí a dokáží si hráče nasměrovat tam, kam chtějí. Pochopitelně když člověk narazí na takového kosa, jako byl Vladimír Martinec, tak je to horší (směje se).“

V Chomutově jste už skoro rok. Jak se vám u Pirátů líbí?

„V Chomutově se mi líbí a cítím se tu dobře. Ligu jsem hrál v tomto kraji (v Litvínově pozn. redakce), takže se mi to prostředí líbí.“

Josef Bruk při tréninku.

Prošel jste několika kluby, má Chomutov nějaké své specifikum?

„Každý klub a každý tým má své specifikum. Jde o to, jak toto specifikum padne do nátury člověka. Někde se člověk cítí dobře i během krátké chvíle, jindy je někde roky a s prostředím se nedokáže sžít.“

Je vám sedmasedmdesát, kde stále berete energii na tréninky?

„Od kluků! Jsou to oni, kdo mi dobíjí baterky. Celou dobu držíme filozofii, že není „já musím“, ale „já chci“. Máme zakázáno používat „tohle nejde“, ale „ještě to neumím“. Když na to kluci přistoupí, tak se ty baterky nabíjí hodně rychle. Celé je to o vzájemné spolupráci, to není nádeničina.“

Jste s brankáři hodně v kontaktu?

„Jde o to naladit se na stejnou vlnu. O klukách musím vědět úplně všechno. Rodinné poměry, nebo to v jaké jsou náladě, protože od toho se odvíjí náplň tréninku. Když vidím, že něco není v pořádku, tak mu nemůžu naložit, protože by to nesplnilo ten správný účel. Když je to potom dobré, tak to doženeme. Musíme mít navázaný úzký kontakt. Je to individuální sport v rámci kolektivu.“

A jak vás svěřenci berou, „neposlal vás někdo už radši do důchodu“?

„Kupodivu ne (směje se). V polovině přípravy ale Milan Řehoř prohlásil, že „největším nebezpečím v hokeji je hyperaktivní důchodce“ (směje se).“

Jak dlouho byste ještě chtěl trénovat?

„Říkal jsem, že skončím s Hašanem. Měli jsme spolu dohodu, že až skončí, tak já taky. Už to vypadalo, že končí, ale zase se to nějak protahuje. Naše vzájemná spolupráce je teď omezenější, protože mám smlouvu u Pirátů. Protahuje se i mé trénování, ale já si to bez hokeje nedokážu představit. Už jsem si to zkusil. Dva měsíce jsem neměl smlouvu a to bylo na špagát. Samozřejmě člověk musí počítat s tím, že jednou bude chodit krmit labutě k Vltavě. Jednou to prostě musí přijít, už to bolí.“

Kdy naposledy jste byl ve výstroji?

„Tak to si nepamatuji. Kluci mě hecují, abych se oblékl. Na to já říkám, že než přinesou výstroj, aby vybrali na věnec. Protože než se obléknu, tak dostanu infarkt (směje se).“

Dominik Hašek chystá návrat do branky. Jste spolu v kontaktu?

Josef Bruk v hledišti sleduje své svěřence.

„Komunikujeme spolu přes telefon, ale abychom spolu trénovali soustavně jako před třinácti lety, to už ne. On sám ještě neví kde a jestli bude hrát. Sám mi seriózně řekl, abych se zařídil sám tak, abych mohl existovat. Přistoupil k tomu velmi seriózně, tak jako po celou dobu naší spolupráce.“

Nechtěl jste jej třeba do Chomutova?

„Chtěl! Ale je tam jeho osobní problém. Chytal v extralize, v KHL a když jsme se na toto téma bavili, tak říkal, že už jedině NHL. Má své důvody a ty já nejsem schopen vyřešit.“

Nejvyšší soutěž jste chytal v Litvínově, jak na tyto časy vzpomínáte?

„Bylo to krásných osm let. Hrála se nejvyšší soutěž, byli jsme mladí. Dobré to bylo (usmívá se).“

Jaké jste měl v týmu spoluhráče?

„Míra Klůc coby hrající kouč, Jarda Walter, Ivan Hlinka s námi začínal, Ivan Kalina, Vlasta Galina, kluci Zímovi, Franta Dům, to byli všichni fajnoví kluci. Scházíme se každý rok v červenci. Trochu nás už ubylo, ale scházíme se v hojném počtu pravidelně.“

Hodně dobrých střelců. Na jakého nejvíc vzpomínáte, s kterým jste měl nejvíc práce?

„Nejvíc práce bylo s Mírou Klůcem. Pokaždé si mě na tréninku vzal a povídal „tak pojď srabe, já si tě vyzkouším“. On byl fantastický střelec a uměl to trefovat. Byly to krásné roky, rád na to vzpomínám.“

Derby s Litvínovem uzavře každou čtvrtinu extraligy, jak se na něj těšíte?

„Musíme je porazit! Jak se to říká? Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Tak jako když někdo někam přestoupí tak chce dát gól, tak pro mě jako trenéra je vítězství gól.“

Jak jste spokojen s letní přípravou svých svěřenců?

Osobně jsem byl hodně překvapený, jak kluci absolvovali letní přípravu. Prosazujeme jinou filozofii, než jaká je zvykem v Česku a je to hodně náročné. Kluci to zvládli dobře, s tím jsem spokojený.“

S jakou brankářskou dvojicí půjde Chomutov do extraligy?

Milan Řehoř pomohl Pirátům do extraligy.

„Dvojici ještě určenou nemáme, ve hře jsou všichni tři gólmani.“

Velký kus práce jistě musel udělat Milan Řehoř, který vloni chytal za Kadaň, a potom se stal ústřední postavou postupu do extraligy.

„Ano, udělal kus práce. U Milana Řehoře jsme měli přímé porovnání s extraligovými brankáři, ať už se Zdeňkem Orctem, nebo Jaroslavem Hüblem. A Milan byl ve třinácti ze čtrnácti zápasů lepší. Celkově měl Milan povedenou sezónu.“

Prý máte s gólmany čokoládovou dohodu ohledně počtu inkasovaných branek?

„Jojo to jsme měli. Po každé jsme se domluvili na limitu, kolik branek může maximálně pustit. Pokud to zvládl, tak dostal čokoládu, pokud dostal gólů víc, tak jsem dostal čokoládu já.“

Předpokládám, že i v extraligové sezóně na takovéto dohody dojde…

„To už bude horší a dražší, půjde totiž o šampaňské, což je trochu dražší (směje se).“

O šampaňské?

„Ano. Už tomu bylo v baráži, která se hraje podle extraligových pravidel. A extraliga je extraliga, takže si to zaslouží lepší ohodnocení (směje se).“