Jiří Kulich se narodil v Kadani, kde i začínal s hokejem, ale už v žákovském věku přestoupil do Chomutova. Po letech se do Kadaně vrátil, aby s mateřským klubem debutoval mezi seniory. „Je to krásné, protože byl vždycky můj sen zahrát si jednou za kadaňské áčko. Jsem moc vděčný trenérům, že mi dali možnost, abych si mohl za áčko zahrát v šestnácti letech,“ říká talentovaný mladík.
Trhači těsně před opětovným uzavřením sportu na základě vládních
opatření vyrazili do Kolína k desátému kolu Chance ligy a přidali tam
druhý bodový zisk v řadě. Skóre utkání otevřel Zdeněk Zabloudil, který později
druhým zásahem poslal Trhače opět do vedení. Nakonec rozsekla bitvu ruská
dvojice Arťom Sursov – Arslan Achmeťanov.
„Byl to vyrovnaný zápas a hrálo se nahoru dolu. Dali jsme
první gól, ale náš vstup do druhé třetiny a její závěr nebyly dobré, protože
jsme dostali dva góly. Ve třetí třetině jsme dali na 3:2 a vedení už jsme si
prostě nenechali vzít, i když to byly nervy do posledních vteřin,“ popisuje
Jiří Kulich.
Závěr duelu patřil Richardu Běhulovi, který ještě v minulé sezóně oblékal pirátský dres a tentokrát poprvé nastoupil v kadaňské kleci od začátku zápasu. „Hlavně Ríša Běhula odvedl výbornou práci,“ chválí maskovaného parťáka.
Jiří Kulich ve třinácti letech poprvé naskočil za
dorostence, minulou sezónu si připsal úvodní starty za juniory a nyní ve věku šestnácti
let okusil poprvé dospělý hokej. „Vůbec jsem nečekal, že chlapi budou až tak
silní. Oproti juniorce je to fyzicky úplně někde jinde. Tady jsou všichni
skvěle individuálně vybavení, takže není lehké jim vzít puk anebo dokonce vyhrát
souboj jeden na jednoho,“ srovnává kadaňský rodák.
Aktuálně tahoun chomutovské juniorky strávil na ledě v Kolíně
pět minut a dvaadvacet vteřin, během kterých stihl dvě střely a dvě z pěti
vyhraných buly. „Nebylo moc těžké dostat se do toho, protože mi kluci hodně pomáhali.
Říkali mi, že dám gól, abych se hlavně nebál hrát a podobně, takže uběhlo
střídání a už jsem to byl zase já,“ uvádí. „Se svým výkonem ale zase
nejsem až tak spokojený, protože to vždycky může být lepší,“ uzavírá Jiří
Kulich.