Důležitý zisk tří bodů zařídila opět především první chomutovská formace. První gól dal nejlepší střelec soutěže Ladislav Boušek, další přidal v polovině zápasu Petr Polodna, když ukázkově tečoval střelu v přesilové hře. „Mojí povinností je clonit před bránou a snažit se tečovat nebo dorážet,“ prozradil své úkoly. A plní je i přesto, že od modré čáry posílá kotouče vyhlášený ranař Petr Martínek. „Já mu věřím, že to nebude střílet na hlavu,“ vtipkuje. Třiadvacetiletý forvard jakoby zatím zůstával ve stínu svých spoluhráčů z útočné trojky, což je do jisté míry zapříčiněno jeho defenzivními úkoly. „Nevadí mi to. Hlavně, že nám to tam padá. I já občas něco přidám, takže jsem spokojený,“ prohlašuje skromně. I přesto ale říká: „Myslím, že herně je to asi moje nejlepší sezóna v Chomutově, i když se mi bodově moc nedaří.“

Svoji derniéru si po měsíčním hostování odbyl na severu Čech zkušený obránce Roman Chatrnúch. Paradoxně přispěl k vítězství nad týmem, do kterého se zítra vrací. A to i přesto, že dostal na výběr, zda chce hrát, či nechce. „Ani jsem neuvažoval o tom, že bych proti Ostravě nenastoupil. Je to moje zaměstnání a nemůžu si vybírat, kdy půjdu do práce a kdy ne,“ svěřil se po utkání. Jak sám říká, na působení v Chomutově bude vzpomínat v dobrém. „Byl jsem tady spokojený, hokejem jsem se bavil, a to je pro hráče nejdůležitější, aby na tom byl psychicky dobře.“ Bílomodrý dres už oblékal před čtyřmi lety, tehdy díky hostování ze Slavie Praha. „To už bylo dávno. Taky to nebylo na celou sezónu, byl jsem tady asi na dva nebo tři měsíce,“ vybavuje si. „Hodně kluků jsem znal ještě z doby, kdy jsem tady působil naposledy.“

Trůn pro nejproduktivnějšího obránce mužstva si v poslední době přivlastnil obrovitý bek Petr Martínek. Vždy dobře naložený hráč už má na svém kontě jeden gól a deset nahrávek. I když na první bod čekal až do 8. kola. „V začátku sezóny jsem se do toho trochu dostával, ale teď už je to v pohodě,“ je rád. Z části to přičítá také zařazení do první formace. „Je dobré, že hraji s lajnou Radka Šípa, protože se s nimi hraje úplně perfektně.“ Několik dobrých střeleckých pozic si připravil i proti Ostravě, ale ani tentokrát se na něj štěstí neusmálo. „Zatím to nějak nemůžu trefit. Zaplať pánbůh, že góly zatím dávají jiní.“ A protože mu v kabině opravdu nic neunikne, reagoval na předchozí slova Petra Polodny ohledně třetí branky Chomutova: „Nestřílel jsem mu na hlavu, byla to normální střela do úrovně ramen,“ s úsměvem poopravil vyjádření svého spoluhráče.

Dalším hrdinou utkání byl brankář Luboš Horčička, který rozšířil svoji nepřetržitou neprůstřelnost na plných 151 minut. „Kluci hodně zlepšili obrannou činnost, takže toho na mě moc nejde. Jestli mám pár střel za třetinu…“ prohlašuje skromně. A když už nějaký ten puk za jeho záda propadne, jedná se většinou o dorážku nebo tečovanou střelu. „Spoluhráči mi čistí prostor před brankou, což mi hodně pomáhá. Střely vidím a můžu je v pohodě chytit. Moc krizových situací tam není.“ Už několikrát se v nejrůznějších rozhovorech nechal slyšet, že na osobní statistiky nehledí. Zato spoluhráči mu vychytané nuly bohulibě přejí. „Já čistá konta opravdu nepočítám, ale týmová kasa na nich bohatne,“ usmívá se.