Jenže přišlo založení rodiny, navíc kumpánů ubylo, a tak zkušený forvard Pirátů svou Yamahu Dragstar prodal. „Po narození dětí jsem nechtěl tolik riskovat a navíc už nebylo s kým jezdit. Kamarád pořád chodil, abych mu motorku prodal, až jsem souhlasil. Tím pádem jsem na pět let přestal. Nechybělo mi to, raději jsem vozil kočárek,“ přibližuje s úsměvem. „Nedávno jsem potkal kamarády, kteří mě přemluvili, abych si na motorku zase sedl. A mě to chytlo,“ popisuje, jak znovu „propadl“ motorkářské vášni.

Doposud neměl Vojtěch Kubinčák tolik příležitostí, aby někam vyrazil. Stále mu totiž chybí vlastní stroj. „Zatím jsem se svezl tak jednou dvakrát do týdne, protože jsem měl půjčenou motorku od známého, kterému jsem ji před pěti roky prodal. Už jsem ji vrátil, takže žádnou nemám,“ směje se. „Ale uvažuju, že si koupím nějakého choppera, protože sportovní jsem zkoušel, ale nesedí mi. Navíc bych na ní asi zbytečně moc riskoval,“ rozesměje se znovu.

Yamaha Dragstar - podobný stroj v minulosti vlastnil Vojtěch Kubinčák
(Foto: cs.yamaha-club.eu)

A jak se čtyřiatřicetiletý rodák z Mostu k motorkám dostal? Možná to někoho překvapí, ale svou roli v tom sehrál i Chomutov. „Tenkrát jsme si koupili motorky zrovna tady u ´Voborníka´ já, Petr Rosol a Honza Vopat. Jezdili s námi pak i Vláďa Gýna nebo Zbyněk Sklenička. I Martin Ručinský má Harleye,“ líčí ostřílený harcovník. „Vždycky jsme někam vyrazili v partě,“ doplňuje ještě.

Vojtěcha Kubinčáka držela u motorek především parta a pohoda, kterou s ní zažíval. „Když jede deset patnáct motorek pohromadě, je to pěkné. Jezdíme na pohodu, žádné bláznění,“ vysvětluje. „Letos jsem vyrazil i na pár srazů, které jsou často spojené s koncerty. Dokonce se mi povedlo vytáhnout i manželku,“ libuje si. „Zatím jsme byli vždycky jen tady u nás. V zahraničí jsem na motorce ještě nebyl, nejdál jsem jel asi 350 kilometrů do Pasohlávek. Čtyři hodiny už jsou docela únavné,“ vypráví dále.

S jízdou na motorce jsou však spojené i ne zrovna příjemné zážitky. Jeden takový má za sebou i Vojtěch Kubinčák. „Zhruba dva tři měsíce dozadu jsme jeli z Pasohlávek. Sto padesát kilometrů totálně lilo a bylo jen pět stupňů,“ oklepe se i s odstupem. „Klepal jsem se a po příjezdu jsem musel jít hned do sauny, abych rozmrznul,“ přidává perličku.

Odchovanec litvínovského hokeje zatím brázdí jen silnice, nicméně naznačuje, že by se nebránil ani svezení na uzavřeném okruhu. Má sice určité pochybnosti, ale na mostecký autodrom to má kousek. „Zkusit si jízdu po okruhu by mě lákalo spíš se sportovní motorkou, na chopperu je to jízda na pohodu. Člověk se tak trochu kochá,“ srovnává. „Ale nemyslím si, že bych uměl řídit motorku tak dobře, abych vyrazil na okruh. Na chopperu je to přece jen pomalejší,“ uzavírá Vojtěch Kubinčák.