Jednatřicetiletý rodák ze zhruba stotisícového Rochesteru v provincii Alberta vnímá změny, které nastaly s příchodem Jaroslava Becka pozitivně. „Tréninky jsou náročnější, ale to potřebujeme, abychom se zvedli. Pracujeme i na systému hry. Každý nyní ví, co přesně má dělat, když jde na led,“ konstatuje.
S adaptací pomohli Marku Bomersbackovi podle jeho vlastních slov hodně spoluhráči. „Nemůžu si na nic stěžovat,“ hlásí. „V kabině se sešla výborná parta kluků, kteří se ke mně chovají opravdu hezky. Věřím, že se před koncem sezóny ještě víc semkneme, abychom si na ledě navzájem pomáhali ještě víc,“ přeje si.
Velcí příznivci tuzemského hokeje jistě ví, že forvard s trvalým bydlištěm v Calgary nastupoval v sezóně 2009/2010 za Plzeň. Následně prošel ruskou KHL, finskou SM-Liigou a švýcarskou nejvyšší soutěží, aby po třech letech znovu zakotvil v extralize. „Myslím, že se za dobu, co jsem tu nepůsobil, moc nezměnila,“ vypálí bez váhání.
„Pořád je to dobrá soutěž, kterou není snadné hrát. Týmy tu dobře brání, takže není moc gólových příležitostí. Když už nějakou máte, je potřeba ji využít. A pořád musíte makat jako tým,“ upozorňuje.
Mark Bomersback se v posledním odehraném střetnutí vrátil do míst, které dobře zná. Piráti totiž zajížděli na led Plzně. „Bylo zvláštní začínat hned proti Plzni a teď jet na zápas do Plzně s hostujícím týmem,“ připomíná, že jeho debut v barvách Chomutova vyšel shodou okolností také na západočeský tým.
„Strávil jsem tam sice jen rok, ale poznal jsem skvělé lidi a vytvořil natolik přátelské vazby, že jsem měl pocit, jako kdybych v Plzni hrál pět sezón,“ vypráví. „Bylo úžasné, jak fanoušci vyvolávali moje jméno,“ hovoří o nedávném přivítání v plzeňské aréně.
Z dob působení v krajské metropoli na soutoku čtyř řek využívá stále několik kontaktů. „Píšu si nebo volám se dvěma rodinami, které bydlely vedle mě. Ptají se mě, jestli něco nepotřebuju a teď na zápas mi přinesli věci, které jsem v Plzni nechal, protože jsem si myslel, že se tam vrátím,“ culí se. „Šlo o bundu, deku a podobné věci,“ zmiňuje některé konkrétnosti. „Z týmu si občas napíšeme s Tomášem Vlasákem,“ doplňuje ještě.
Ovšem nejen tréninkem a zápasy živ je profesionální hokejista. Co tedy někdejší hráč Novokuzněcku, Raumy či Langnau dělá, pokud má volno a čas jen pro sebe? „Teď makáme na trénincích víc a víc, takže toho volna zase tolik není,“ upozorňuje předem. „Po tréninku jezdím domů, něco si uvařím a odpoledne občas zajdu na kafe. Udělám si i večeři, ale jinak se snažím hlavně odpočívat,“ líčí. „Večer občas zajdu k Ľubovi Bartečko. Zahraju si s jeho dětmi stolní hokej nebo se podíváme na nějaký film. Jednou jsme byli v Praze, když jsme měli den volna,“ poodhaluje část svého soukromí.
A jak vypadá kulinářské umění Marka Bomersbacka? „Nepřeháním to,“ směje se. „Umím jen pár věcí, tak je nechci opakovat pořád dokola. Takže tak třikrát týdně zajdeme na večeři s Honzou Ruttou,“ připojuje ještě s tím, že si Českou republiku velmi oblíbil. „Chomutov považuji za jedno z nejlepších míst, kde jsem hrál, protože lidé jsou tu velmi přátelští, navíc mi chutná zdejší jídlo. Česká republika je zkrátka v mých očích lepší než Finsko, Rusko a Švýcarsko,“ uzavírá Mark Bomersback.