Romane, co pro vás jako chomutovského odchovance znamená první zápas za áčko?
„Jsem určitě rád, že mi pan Jíra napsal a že tady mohu hrát. Za to mu hrozně děkuju.“

Jak moc kalí premiéru konečný výsledek?
„Moc! Chtěl jsem týmu více pomoct. Nemám dobrý pocit ze zápasu, ač je to po dlouhý době, co jsem odehrál zápas.“

Jaký to je pocit, hrát po tři čtvrtě roce utkání?
„Šlo to znát. Ze začátku jsem byl docela nervózní. Hlavně v prvním střídání, pak to ze mě trochu spadlo. Musím si zvyknout na tuto zátěž a celkově, že se třeba i fandí.“

Jak se vaše cesta zpátky do Chomutova upekla?
„Byl jsem na měsíčním kempu u pana Růžičky v Kadani, kde byla nejdříve příprava nováčků a poté kemp celého áčka, což mi nevyšlo. Poté jsem chvíli trénoval s kadaňským béčkem a pak mi hned zavolal pan Jíra. Jakmile jsem mohl, tak jsem zamířil trénovat do Chomutova.“

Co pro vás znamenalo trénovat měsíc pod Vladimírem Růžičkou?
„Užil jsem si to, protože mi to dalo hodně, co se týče fyzičky. Hodně mi poradil a jsem rád za zkušenost, kterou se dostal.“

Myslím, že na vás byla příprava trochu znát. Bylo to tím, že jste byl v každodenním zápřahu na rozdíl třeba od spoluhráčů?
„Určitě! Byl jsem strašně rád, když mi řekli, že mohu takhle trénovat, a ještě s panem Růžičkou. Jeho tréninky byly výborný. Trénovali jsme dvoufázově, to jsem si užil.“

Ale říkáte, že to ještě není úplně ono…
„Musím si zvyknout na zápasové tempo, pak by to mohlo být v klidu.“

Co by pro vás znamenalo, kdybyste se do chomutovského áčka dostal a zůstal tu celou sezónu? Byl by to pro vás tak trochu splněný sen?
„Určitě! Když jsem zde začal od mala hrát, tak jsem vždycky snil o tom, abych si mohl zahrát v Chomutově.“

Jak to máte mimo hokej aktuálně? Studujete, nebo…
„Ještě dělám rok nástavbu, a právě proto jsem se ani nikam nehrnul. Jsem rád, že tady mohu zůstat, protože studuju v Chomutově. Takže to budu mít snazší.“