Kubo, dalo by se říct, že máte za sebou nejtěžší zámořskou sezónu?
„Asi to tak opravdu bylo. Od začátku se mi tolik nedařilo, navíc se nám na farmě změnili trenéři a byl jsem dva měsíce zraněný. Bylo to těžké, ale zase jsem se ze sezóny poučil.“

V čem nejvíc?
(po chvilce přemýšlení) „Nikdy jsem neměl sezónu, ve které by se mi extra nedařilo a nešlo mi to. Tentokrát se to stalo a já vím, že se na sezónu musím připravit jinak. Taky jsem se naučil, že některé věci musím brát jinak a musím se k nim jinak postavit, když se mi nedaří. (přemýšlí) Ukázalo se mi, že zkrátka vždycky nepůjde všechno, jak bych chtěl.“

Zranění vás provází v podstatě celou dobu v Americe. Je složité se neustále vracet zpět?
„Je pravda, že problémů se zdravím jsem měl v posledních letech dost, navíc tohle bylo hodně smolné zranění. Po faulu protihráče jsem narazil kotníkem do tyčky a bohužel jsem si ho otočil. I to se v hokeji stává. Letošní návrat byl asi nejtěžší, protože se mi pak na ledě extrémně nedařilo a nebylo to z mojí strany vůbec dobré.“

Když vás tak poslouchám, vypadá to, že máte za sebou psychicky nejnáročnější sezónu kariéry. Souhlasíte?
„Stoprocentně.“

Může vás poslední ročník psychicky posílit?
„Asi jo. Jak jsme skončili, na měsíc jsem hokej úplně vypustil. Kdykoliv se někdo ptal na hokej, vůbec jsem to nevnímal a říkal jsem, ať se mě zeptá za tři týdny. (usmívá se) Na druhou stranu mám za sebou sezónu, kdy to nešlo a nedařilo se mi, což může být do příštích let jedině dobře. Teď je jenom na mně, abych se vrátil a v příští sezóně se odrazil nahoru.“

Možná to bude znít divně, ale dalo by se říct, že jste si sáhl na pomyslné dno?
„To se podle mě nedá říct nikdy. Nicméně za dobu, co hraju hokej, byla tohle suverénně nejhorší sezóna. Hokejové dno to tím pádem asi zatím bylo, protože to bylo náročné hlavně psychicky, jak už jsem říkal. Navíc jsem poprvé v týmu neměl žádného Čecha ani Slováka. Bylo to dlouhé a doufám, že horší sezóna už mě nepotká.“

Mohl se na vaší psychice podepsat fakt, že jste poprvé neměl po boku žádného „krajana“?
„Asi jo. Vždycky je lepší, když máte někoho, s kým si můžete popovídat i česky a podniknout něco i mimo hokej. S Kanaďany, Američany a dalšími národy je to přece jen trochu jiné než s někým z vlastní země. Na druhou stranu tohle nikdy neovlivním, takže s tím musím počítat, i když přítomnost dalšího Čecha nebo někoho ze Slovenska je určitě plus.“

Bleskla vám během sezóny hlavou myšlenka, že byste se vrátil do Evropy?
„Určitě ne. Jsem nastavený tak, že budu v Americe, dokud tam můžu být. Vrátit se do Česka nebo Evropy je lehké, ale dostat se pak zpátky do Ameriky je skoro nemožné. Dokud bude šance být v zámoří a bojovat o NHL, budu bojovat.“

Pokud se nepletu v ročníku 2020/2021 už jste byl blízko startu v NHL, když jste byl snad na cestě k prvnímu týmu, který pak nakonec nehrál kvůli koronaviru. Nastal během nedávno skončeného ročníku okamžik, kdy jste se ocitl premiéře podobně blízko?
„Kemp se mi povedl, klub se mnou byl spokojený. Začátek sezóny se vydařil, takže jsem si říkal, že by to mohlo přijít. Myslím, že právě tohle očekávání mi uškodilo, protože to nakonec nepřišlo a já jsem pak nenavázal na úplný konec a play-off předchozí sezóny. V dalším průběhu sezóny jsem věděl, že nehraju tak, abych mohl být povolaný.“

Když vás poslouchám, mám pocit, že vaše vlastní očekávání vám ublížilo…
„Myslím, že jo. Šel jsem do kempu a sezóny s nějakým cílem. Věřil jsem, že tým udělám, protože sezóna předtím se mi povedla. Byl jsem rozdílovým hráčem v zápasech, tak jsem si říkal, že to vyjde a bude to dobré. Bohužel to dobré nebylo.“

Po sezóně nastaly v Bostonu změny. Můžu to být pro vás šance, abyste se vysněného startu v NHL dočkal, když s novým koučem budou všichni de facto na stejné startovní čáře?
„Beru to tak, že za dobu, co jsem součástí organizace, má každý největší šanci dostat se do prvního týmu. Navíc jsou tam nějaká zranění na postech, na kterých hraju i já. I proto si říkám, že bych byl trochu blbej, kdybych se na to vykašlal a nevyužil toho.“

Už definitivně pominulo období, kdy jste o hokeji nechtěl slyšet?
„Už je to v pohodě. Potřeboval jsem si srovnat věci v hlavě a promyslet, co bylo dobře a co jsem udělal špatně. Jak jsem začal trénovat, všechno už směřuje k nové sezóně a zářijovému kempu.“

Změnil jste tedy něco v přípravě?
„Rozhodl jsem se pro změnu stylu tréninku na ledě i mimo něj. Když něco nevyjde, je změna potřeba. Usměrnil jsem přípravu, abych se soustředil víc sám na sebe.“

Takže vyloženě individuální příprava bez týmu nebo větší party?
„Doteď jsem trénoval vždycky tak nějak s týmem, což je pro mě asi už trochu kontraproduktivní. Dá se říct, že je veřejným tajemstvím, že hokej v NHL i AHL je hodně o sobě, takže potřebuju trénovat sám, což pro mě bude velká změna.“

Sledoval jste na dálku duely pirátského A-týmu?
(vyhrkne) „Každý zápas. Opravdu jsem koukal na každý stream. Mám v týmu spoustu kamarádů, takže jsme se bavili před zápasy i po nich, tím pádem jsem to prožíval.“

Opravte mě, jestli se pletu, ale řekl bych, že nejvíc jste byl v kontaktu asi s Michalem Žižkou, ne?
(smích) „Jak spolu často hrajeme na Xboxu nebo PlayStationu, tak jsme to řešili opravdu hodně.“

Michal si zkusil zápas za oficiální esportový tým ve hře NHL a módu 6v6. Co vy? Lákalo by vás to?
„Já leda FIFU, protože v NHL mě porazil i Michalův sedmiletý syn.“ (směje se)

Daří se vám i na reálném fotbalovém pažitu. Je to pro vás svým způsobem relax?
„Baví mě to. Hlavně když jsem pohromadě s Chrpičem, Chloubičem nebo Žížou, to je pak zábava si zahrát, i když proti fotbalistům je to občas i těžké. Beru to jako takový lehčí trénink.“

Chystáte se ještě na dovolenou, nebo už ji máte definitivně za sebou?
„Už se nikam nechystám. Byl jsem na kratší dovolené s kamarády v Amsterdamu, jinak jsem byl hlavně tady.“