Díl první: Pád na úplné dno. Hrajeme krajský přebor!

Většina hráčů, zklamána a rozčarována tímto nepříjemným faktem, přemýšlela o odchodu do jiných oddílů, protože v Chomutově v tu chvíli neviděli pro sebe perspektivu. Sestup byl o to bolestnější, že ještě v sezóně 2002/2003 hrál KLH Extraligu dorostu!! Někteří již měli předběžně nové angažmá domluvené. Pokud by situace byla opravdu taková, i pouhý návrat z krajského přeboru zpět do ligy by se jevil jako problematická záležitost. Jestliže bychom v této nejnižší soutěži měli setrvat déle než tu jednu jedinou sezónu, tento špatný stav by se prohloubil a cesta zpět by mizela v nedohlednu. Kardinální otázka tedy zněla – co s tím?

Na nápravě se začalo pracovat ihned a v několika rovinách. Oslovili jsme všechny kluby, hrající dorosteneckou ligu, i kluby, které do ní právě postoupili, zda-li mají zájem soutěž hrát či jí popřípadě odprodat. Šance byly minimální, nicméně alespoň vyzkoušet se to muselo. Během jara se přeci jen jeden klub ozval, že je možné, že nesežene finanční prostředky a bude uvažovat o odprodeji soutěže. Začátkem léta ale bylo jasné, že tato alternativa nevyjde.

Paralelně s tím se však musela věc napravovat tam, kde se pokazila. Ještě koncem sezóny jsme si svolali na společnou schůzku všechny hráče, kteří by v sezóně následující měli hrát za dorost a nabídli jim k úvaze naší vizi. V první řadě byla jasně pojmenována situace – jsme v krajském přeboru a musíme se za každou cenu ihned dostat zpět. A chceme toho dosáhnout s vámi, našimi hráči, kteří si určitě nezasloužíte tuto soutěž hrát, ale je na vás, abyste ji vybojovali pro Chomutov zpět. K tomu vám bude sestavena kvalitní letní příprava a v předzávodním období série přátelských utkání s ligovými soupeři. Dokonce jsme domluvili přátelák s pražskou Slávií, českou špičkou v dorostenecké kategorii.

Hráči se k této věci postavili opravdu příkladně, drtivá většina z nich v klubu setrvala a vytyčený úkol přijala za svůj. Ústecký krajský přebor dorostu měl tehdy ještě poměrně solidní úroveň a tak nás čekalo 28 soutěžních kol, na jejichž konci bude mít jen vítěz právo účasti v kvalifikaci o ligu.

Realita naštěstí byla více než příjemná, soutěží jsme prošli se ztrátou pouhých 3 bodů a shodou okolností jsme tyto body ztratili v jediném víkendu. Nejdříve jsme doma remizovali 2:2 s Děčínem a druhý den jsme podlehli 2:3 Litoměřicím. Kromě těchto dvou klubů byl kvalitním soupeřem lounský Slovan, ostatní týmy, při vší úctě k nim, nebyli konkurenceschopní. Zajímavým zážitkem byla dvě utkání na ledě HC Varnsdorf. Úhledný stadionek s moderními mantinely a plexiskly, novou časomírou, hlavní a malou vedlejší ledovou plochou, ale chyběla mu střecha. Dnes se už s nekrytými zimáky setkáváme jen málo, takže pro většinu hráčů to byl zajímavý moment. Zvláště pak, když v čase 50:00 zazní siréna a družstva si vymění strany. Tím se eliminují případné přírodní vlivy, např. sluníčko či protivítr. Nám ale vždy počasí přálo a tak to byly celkem příjemné zápasy. S Varnsdorfem se pojí ještě jedná zajímavá příhoda. Asi málokdy se stane, aby v přestávce mezi první a druhou třetinou byl vyměněn trenér... Domácí si před utkáním s námi docela věřili, protože v Chomutově prohráli jen 1:7 a doufali, že nás budou trápit ještě více. Když ale modrobílý tým KLH vedl po 1. třetině 8:0, došlo právě k oné výměně kouče. A celkem to pomohlo, brankostroj se zpomalil a vyhráli jsme tenkrát „jen“ 13:2.

To už ale spěl krajský přebor ke svému závěru a pro definitivní vítězství bylo třeba vyhrát na ledě vůbec nejlepšího soupeře – HC Děčín. To se povedlo v poměru 4:3 a mohli jsme se tak připravovat na nadcházející kvalifikační skupinu, kterou tvořily, kromě KLH, ještě týmy HC Dvůr Králově/Náchod, HC Litomyšl a HC Nymburk. Na dorosteneckou ligu se mohl těšit jen vítěz. Kvalifikací jsme tenkrát prošli bez ztráty bodu a po roce jsme se vrátli zpět do Ligy dorostu.