Mladý muž s maskou nastupoval do té doby za Letňany, za Atlantik plánoval podle vlastních slov vyrazit tak jako tak. „Chtěl jsem na střední školu do Kanady, ale taťka přes pana Zavadila zprostředkoval kontakt na pana Klímu, který si mě v Čechách vyzkoušel. Vybral si mě a za měsíc jsem letěl do Ameriky,“ přibližuje, kterak se do města motorů dostal.

Problémem nebyl ani fakt, že jej čekal ještě rok základní školy. „Díky tomu, že jsem měl vyznamenání, mě uvolnili bez problémů,“ vrací se o více než rok a půl zpět. Během minulé sezony tedy chytal ve Spojených státech a z jeho slov vyplývá, že mu tamní angažmá dalo hodně po lidské i hokejové stránce.

Roman Štefka při jednom ze zákroků v dresu národního týmu do šestnácti let
(Foto: www.cslh.cz)

„Získal jsem hrozně moc zkušeností do života,“ reaguje Roman Štefka. „Pomohlo mi to i hokejově, protože jsem mohl celý rok chytat. U nás by se mi to v mladším dorostu asi nepovedlo, protože jsem byl mladý,“ domnívá se.

Patnáctiletý mladík uvedl, že sám chtěl odletět do Kanady, ale nakonec po roce zvolil návrat do rodné vlasti. „Všechno stálo docela dost peněz. Objevily se sice nějaké nabídky, abych zůstal v Americe, ale taťka chtěl, abych v Čechách minimálně rok nebo dva zůstal a udělal si střední školu,“ vysvětluje důvody rozhodnutí. „Pak uvidíme, jak to bude dál. Kanadská juniorka mě láká,“ připouští.

Na severu Čech se mu zatím líbí, pochvaluje si, že chytá v klubu, který patří mezi akademie Českého svazu ledního hokeje. „Chodím na gympl, kam to mám kousek. V kabině je super parta a máme výborné zázemí. Nemůžu si na nic stěžovat,“ libuje si.

Není to z mé strany ono, musím zabrat, abych chytil formu

Radost Romanu Štefkovi dělají i dosavadní výsledky mužstva v základní části. Tabulka je vyrovnaná, Piráti hájí druhou postupovou pozici o pouhé tři body. „Docela se nám daří,“ kvituje brankářská jednička mladšího dorostu. „Já bych na závěrečný turnaj hrozně rád postoupil, protože na republice jsem v žácích nikdy nebyl. Poprvé bych si zahrál o český titul,“ líčí.

Stočí-li se řeč k jeho výkonům, úsměv ze rtů mu mizí a na řadu přichází kritičtější slova. „Není to ono, nejsem se sebou moc spokojený. Musím zabrat, abych chytil formu,“ hlásí odhodlaně i přesto, že v listopadu minulého kalendářního roku jej trenéři reprezentační šestnáctky povolali na tři utkání proti Švýcarsku.

Roman Štefka se skokem snaží zabránit švýcarskému gólu, v tomto případě zasahovat nemusel
(Foto: www.cslh.cz)

„Absolvoval jsem všechny kempy, ale v létě jsem na zápasy nejel, protože jsou tam Růžička s Vladařem,“ jmenuje své konkurenty z Mladé Boleslavi respektive Kladna. V listopadu nakonec naskočil do závěrečného klání ve Strakonicích, na ledě však vydržel jen deset minut, během nichž třikrát inkasoval.

„Nesedlo to mně ani klukům, tak mě trenéři vystřídali,“ ohlíží se smutně. Víru v návrat do nejcennějšího dresu však neztrácí. „Snad ještě šanci dostanu. V dubnu se bude turnaj hrát v Chomutově. Nerad bych se přišel na kluky podívat jen z hlediště, chtěl bych aspoň sedět na střídačce,“ přeje si obdivovatel švédského brankáře Henrika Lundqvista.

A proč právě opora New York Rangers a reprezentace Tre Kronor? „Letěl jsem se podívat na mistrovství světa v Kanadě, kde jsem viděl, jak se Henrik poctivě připravuje před zápasem. Tam se mi začal líbit,“ vrací se do roku 2008 k turnaji v Quebecu a Halifaxu s tím, že předtím ani od té doby na žádném šampionátu nebyl. „Neměl jsem čas, protože jsem pořád trénoval,“ uzavírá Roman Štefka.