Každý hráč a člen realizačního týmu má akreditaci. Při příjezdu musíme vylézt z autobusu, musíme si je jít pípnout a projít přes ochranku, která nás kontroluje, jestli u sebe nemáme nějakou zbraň. Okolí kolem zimního stadionu je horší. Všude je prach a špína, všechno je rozestavěné. Dělníci vůbec nestíhají, takže pracují čtyřiadvacet hodin denně.
Na časový posun jsem si zvykl docela rychle, nedělalo mi to celkem žádné potíže. Kromě hokeje jsme zatím nic jiného moc nestíhali, takže z města jsme toho moc neviděli. Jen jednou jsme tam byli asi hodinku, ale to jsme skoro nic nestihli, protože jsme se šli najíst do Subway. To víte, jídlo na hotelu je sice dobré, ale pořád stejné. Jinak se motáme pořád kolem hotelu, kde jsou vysazené palmy a je tu hezké prostředí.
Řekl bych, že jsme žádný zápas nezahráli špatně. Bohužel nás ve druhých třetinách potkávaly výpadky, které nás v konečném důsledku stály celé zápasy. Chybělo nám i štěstí, aby se nám líp odrazil puk nebo aby tam toho spadlo víc. Já osobně jsem z vlastního pohledu neměl nejlepší a nejhorší zápas. Řekl bych, že jsem odehrál všechny zápasy standardně.
Samozřejmě jsme na dálku sledovali zápasy Pirátů a drželi jsme palce, aby to dobře dopadlo. Libor Dudek nás vždycky hned po našich zápasech informoval, jak to skončilo a měli jsme z toho všichni tři radost.
Musím se přiznat, že hrát na stadionu, kde bude olympiáda, byl krásný zážitek. Zatím to tu připomíná spíš staveniště, ale myslím si, že tu olympiáda se tu bude konat zaslouženě, i když je zvláštní hrát hokej takhle blízko u moře.