Martine, máte za sebou seniorskou premiéru. Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte?
„Dozvěděli jsem se to o den dříve na tréninku. Ještě před ním nám trenér oznámil, že půjdeme hrát za áčko.“

Byl jste nervózní? Nebo to na vás vůbec nedopadlo?
„Ono se to tak postupně střídalo. Když jsem na to myslel, tak jsem nervózní byl. Ale jinak to bylo dobrý. Mírná nervozita byla, což si myslím, že je dobře.“

Dokázal byste popsat, kdy byla nervozita největší?
„Nejvíc nervózní jsem byl, když jsem měl jít na první střídání. My jsme se s Klapkounem vlastně střídali a já šel na led až v nějaký pátý minutě. To jsem byl nejvíc nervózní, protože už jsem čekal na střídačce, až vlezu na led. Takže to byla asi největší nervozita, ale jinak to bylo dobrý.“

Vy jste chomutovský odchovanec i rodák. Co pro vás znamená nastoupit za pirátské áčko?
„Znamená to pro mě hodně. Doufám, že jsem týmu pomohl. Vyhráli jsme a byl to skvělý zážitek hrát před tolika lidmi. Fanoušci fandili a bylo to skvělé.“

Jaký to byl vůbec zápas? Na úzkém ledě to vypadalo hodně fyzické...
„Je to určitě změna proti našim halám, protože tu bylo o hodně užší hřiště. Délkově by se to asi dalo srovnat s naší malou halou, ale jinak to je užší. Klášterec byl na to zvyklý, což bylo vidět, ale jinak to byl dobrý zápas. Hrálo s v tempu, teda až na druhou třetinu.“

Bylo to o hodně jiné než v juniorce?
„Bylo vidět, že hráči hrají více hlavou. V některých pasážích bylo vidět, že nad hrou přemýšlí. U nás v juniorce někteří hráči jezdí bezhlavě. Rychleji dělají, než myslí.“

Kdy jste si řekl, že je to dobrý a zvládáte to? Bylo to hned od začátku, nebo jste potřeboval pár střídání?
„Potřeboval jsem asi dvě, možná tři střídání. V prvním byla nervozita a druhé už bylo víceméně dobré. Postupně jsem se do toho dostával, ale až třetí třetina byla nejlepší.“

Potěšilo vás, že jste se dostal i do speciálních formací? Protože trenéři vás poslali do přesilovek i oslabení.
„Před zápasem jsem moc nečekal, že bych se do těchto situací dostal. Ale točili jsme se spravedlivě, všichni jsme tam šli. Takže jsem byl rád, že jsem se podíval na oslabení i přesilovky. Hlavně že jsem si to vyzkoušel.“

Když se podíváme na předchozí zápasy, tak všichni mladí dostali tuto příležitost.
„Pak to bylo docela rozhodnuté a při vedení 5:1 už nebylo moc co řešit. Takže trenér asi chtěl, abychom si to zkusili i tady a myslím, že to celkem vyšlo.“

Zjišťoval jste od spoluhráčů z juniorky, co vás čeká, nebo jste tomu dával raději volný průběh?
„Snažil jsem se hlavně zjistit, jaké mají rozbruslení, protože z toho jsem byl asi nejvíc nervózní. Měl jsem strach, že při něm budu vypadat jako blbec. Kluci, kteří tu už byli, tak si nic nepamatovali. Ale jinak jsem víc nezjišťoval.“

Jaké tedy rozbruslení bylo?
„Úplně normální. Jednoduché rozbruslení, nic složitého.“ (smích)

Byl to pro vás nejvýznamnější zápas, nebo byste postavil výše nějaký jiný?
„Výše bych postavil asi zápasy na olympiádě dětí a mládeže. Nechci shazovat tuhle soutěž, ale pro mě to asi znamenalo více, i když tohle taky pro mě bylo hodně.“

Dá se říct, že start za chomutovské áčko je splněným snem?
„Určitě je to splněný sen. Každý sní o tom, že bude hrát jednou za áčko. Je jedno, v jaké to bude lize. Sníme o tom, že budeme hrát za první tým svého klubu a mě se to splnilo, za což jsem rád.“

Jak moc vás mrzí, že na straně Klášterce nenastoupil bratr Josef?
„Brácha odklonil hokej na druhou kolej a spíše studuje. Už jsme proti sobě párkrát hráli a myslím si, že by to bylo o něco lepší. Na druhou stranu jsem rád, že proti němu nemusím stát, protože úplně špatný není.“