Radku, sedmistý start v Tipsport extralize. Jak jste to vnímal před zápasem?
„Nejsem na nějaké statistky, prostě dělám svoji práci. Je to jen číslo a spíše se vážím toho, že mi rodiče dali šanci dělat koníček, zábavu a sport, který mě celý život naplňuje. Nikdy jsem nečekal, že jako kluk z Chodova, kde nemáme zimní stadión, odehraji v extralize takové číslo. Když to spočítáš s celou kariérou, dostaneš se přes tisíc zápasů, což je skvělé.“

Jaromír Jágr řekl něco ve smyslu, že dobří hráči přicházejí „z horšího prostředí“, kde není zimní stadión. Přiklonil byste se k tomu?
„Souhlasil bych s tím. Pro nás byl vždy sen hrát na ulici před barákem a samozřejmě jsme vždy záviděli klukům, kteří uměli bruslit. Ti kluci pro nás byli vzory. Hrozně rád na to vzpomínám. Kariéra už se rychle blíží ke konci a už je to otázkou pár zápasů. Je na co vzpomínat a já musím poděkovat rodině, ségře, manželce i dětem, že mi tohle umožnili a umožňují dál. Samozřejmě musím poděkovat všem organizacím, kde jsem působil. Všem spoluhráčům i trenérům a realizačním týmům, které mě vedly. Bez nich bych se nedostal tam, kam jsem se dostal.“

Když před sebou vidíte číslo 700, nemáte před sebou nějakou další metu, které byste chtěl dosáhnout?
„Nemám a ani po tom netoužím. Užívám si každý zápas, který hraju, a beru ho, jako by měl být tím posledním v kariéře. Je pro mě důležité, že jsme vyhráli. Je škoda, že nemáme tři body, ale i dva jsou v naší situaci dobré, protože Olomouc hrála výborně a myslím si, že byla lepším týmem. O to je to cennější, když jsme si ty body takhle vyzobli.“

Vybavíte si svůj první start mezi tuzemskou elitou?
„Určitě. Bylo to na Spartě v sedmnácti letech. Tenkrát nás pan Lener vzal do toho byznysu a myslím si, že premiéra byla s Vítkovicemi v play-off. Hráli jsme s Patrikem Štefanem a Péťou Havelkou. Pamatuji si hráče, kteří byli něčím geniální, jedineční a kteří tě něčím obohacovali. Patrik Štefan byl jeden z nejlepších centrů, kteří se mnou hráli. Jako křídlo vzpomínám na centry, kteří ti uměli udělat hru, a se kterými byla mezi námi chemie.“

Řekl byste tedy, že byl Patrik Štefan nejlepším spoluhráčem, kterého jste měl?
„Patrik Štefan by určitě byl v top trojce hráčů, se kterými jsem měl neskutečnou chemii. Nerad bych na někoho zapomněl, ale třeba s Honzou Kolářem to byla chemie jako blázen, i když jsme toho spolu moc neodehráli. Nemuseli jsme si říct nic a měl jsem to tam. Naposledy Robin Hanzl, to bylo fantastický. Martin Straka byl také výborný hráč a jak říkám, takoví hráči tě mohli někam posouvat. Vždycky jsem se na ty skvělé hráče, se kterými jsem hrál, snažil naladit tak, abych se od nich něco naučil a oni byli rádi, že se mnou můžou hrát. A já s nimi.“

Vybavíte si svůj první gól?
„Bylo to proti Opavě a rovnou dva góly. Nevzpomenu si, kdo tenkrát za Slezan chytal (pozn. red.: Rostislav Haas), ale vím že to bylo proti Opravě, když jsem hrál ve Spartě.“

Osm klubů za extraligovou kariéru. Je nějaký, na který vzpomínáte nejradši?
„Každá organizace mi něco dala, ať už v dobrém nebo špatném. Samozřejmě bych ve třiceti nebo dvaceti odpověděl jinak, ale teď když mám skoro čtyřicítku na krku, tak na to vzpomínám vždycky rád. Udělal jsem si všude spoustu přátel, což je krásné, řekl bych. Kamkoliv se vrátím, vždycky poznám ty tváře a mám tam lidi, které mám rád.“

Najdou se i fanoušci, kteří vás v oblibě nemají. Třeba naposledy v Chomutově jste si něco vyříkával s karlovarskými příznivci...
„Vždycky jsem byl a budu hráč, který byl podle mě pro domácí vždy oblíbený za povahu, jakou mám, a pro hosty vždycky nepříjemný a trnem v oku. Když na tebe nadávají, tak jen děláš svou práci dobře.“

Pojďme k přítomnosti u Pirátů. Výhra před reprezentační pauzou je pozitivní a bude se lépe trénovat, že?
„Jednoznačně. Ta pauza přišla vhod, protože pár zápasů dozadu jsem cítil z kabiny, že se tolik nevěnujeme samotnému hokeji. Je čas trochu uklidit nepořádek a soustředit se na hokej. Jsme v půlce sezóny a jde vidět, že nabíráme vodu. Jestli ji chceme vylít a skočit nahoru, musíme trochu změnit svůj hokej. Hlavně každý hráč sám u sebe. Musíme hrát trochu jinak, protože scénáře jsou pořád stejné a my jsme během tří minut schopní prohrát zápas. Podle mě je to o koncentraci v hlavách hráčů. To je podle mě do zbytku sezóny nejdůležitější. Hlavně nepřemýšlet o tom, co bude a snažit se vyhnout tomu nejhoršímu. Může být ještě hůř.“