Tadeáši, vezmeme to postupně. Jak se zrodil váš start v chomutovském seniorském mužstvu?
„Den před zápasem mi volal trenér Petružálek, že mu volal pan Jíra s tím, zda si nechceme jít zahrát s Honzou Ekrtem proti Příbrami. Oba jsme chtěli, a tak to dobře dopadlo.“

Jaký to byl pro vás zápas? Protože jste zažil základní část i play-off krajské ligy, ale také kvalifikaci o druhou ligu. Trochu to vypadá, že v áčku jde postupně odspoda...
„Jsem moc rád, že jsem si mohl zahrát za Chomutov také ve druhé lize. Bylo to mnohem těžší a rychlejší než v minulé sezoně, kdy jsme nastupovali v krajské lize a samotné kvalifikaci.“

A kdybychom to chtěli srovnávat s extraligou juniorů?
„Samozřejmě to bylo silovější a řekl bych, že i více systematický. Ale na druhou stranu je extraliga juniorů o dost rychlejší, ovšem v ní to zase není tolik o systému.“

Jak jste si zvykal na odlišný hokej, než zažíváte od začátku sezony?
„Myslím si, že mi to trvalo celou první třetinu. Pak už jsem se do toho dostal a věděl co a jak. První třetina nebyla z mého ani z pohledu mužstva dobrá. Poté jsme ale začali hrát dobře a měli jsme navrch.“

V prvním zápase druhé ligy jste dal také gól. Kluci to pěkně vykombinovali a vám už zbývalo vystřelit z mezikruží. Věděl jste hned, že bude mířit do místa, kam jste se trefil?
„Nejdříve jsem se podíval na gólmana, ale první myšlenka byla, že tam budu střílet, protože to dělám na trénincích i v zápasech. Takže jsem byl rozhodnutý, ale raději jsem se ještě podíval na brankáře.“

Máte zkušenost, že když neprovedete první myšlenku, že to nedopadne úspěchem?
„Ano. Skoro pořád to tak bývá, protože když to změním, tak to dopadne špatně. Takže raději zůstávám u první myšlenky.“

Gólový okamžik, který jste prožil, je tím největším? Nebo některý třeba z loňských gólů je pro vás lepším?
„Tohoto si vážím nejvíce, protože byl proti Příbrami, která je na druhém místě a byla výborným soupeřem. Navíc přišel ve druhé lize, v Chomutově, takže jsem za něj o to více rád.“

Vrátil jste se také do mládežnického národního mužstva. Čekal jste to?
„Měl jsem na návrat myšlenky, ale že se objevím v nominaci jsem úplně nečekal. Doufal jsem a splnilo se mi to, za což jsem opravdu rád.“

Jaké byly zápasy v lvem na hrudi?
„S Finy a Švédy jsme spíše bránili a k puku se moc nedostávali. Takže z našeho pohledu to nebyly dobré zápasy až na poslední s devatenáctkou Finů.“

Jak moc velké máte myšlenky na to, že byste dostal pozvánku i před šampionátem?
„Myslím na to. Byl bych velice rád, kdybych dostal pozvánku před šampionátem, ale myslím si, že velkou šanci nemám. Je totiž spousta hráčů, kteří jsou v zámoří, takže na to úplně nespoléhám.“

Jaké to pro vás je, jako pro chomutovského odchovance a rodáka, hrát za Litvínov?
„Nebylo úplně lehké tam jít, protože je tu rivalita. Ale volal mi pan trenér Kočí, který dříve v Chomutově trénoval. Trochu jsme se znali a to mě přesvědčilo. Navíc vím, že je to výborný trenér. Sice mě tady úplně netrénoval, ale občas jsem pod ním do tréninku nastoupil v juniorech.“